Kypré tvary, tělo kost a kůže, smyslné rty, úzké rty, velké nebo malé oči, dlouhé či krátké vlasy? Každý z nás vnímá to, co je krásné jinak, subjektivně.
Ideál krásy má ale svá jistá pravidla, či lépe řečeno módní normy, které v danou dobu určují, jak bychom měli vypadat. Názory na krásu se v průběhu staletí měnily. Ať už ale měla na malířských plátnech nebo fotografiích jakoukoli podobu, jedno zůstává pravdou: každý z nás má jiný vkus a v případě sexuální přitažlivosti je nám ve finále jedno, jaký ideál jsme ráno viděli na titulu časopisu, protože nás v danou chvíli přitahuje objekt, který máme na dosah. Ideál je zkrátka stále ideálem, o kterém můžeme snít, ale většina z nás by jej doma nechtěla.
Kypré tvary znakem plodnosti a zdraví
Věstonická Venuše nám dnes může přijít přece jenom více oplácaná než by bylo zdrávo, faktem ale zůstává, že právě těla „krev a mlíko“ byla pro muže známkou toho, že je žena v plné síle a schopná plodit, odnosit a porodit zdravé potomky. Krásné oči nebo vlasy pak byly nadstavbou, která určovala kdo se s kým spojí za účelem zachování rodu a posílení kmenu. Avšak už pravěké ženy znaly šperky, kterými se snažily zkrášlovat. Ani v antice nebylo místo pro vychrtlé krásky. Od těch pravěkých se však lišily pevnými, smyslnými těly a upravenými dlouhými vlasy, což dokládají sochy z této doby. Zajímavé ovšem je, že již tehdy byly sochy tvořeny na základě nakombinování několika žen, ze kterých vznikl požadovaný ideál. Nepřipomíná vám to náhodou dnešní éru počítačového upravování fotografií? Baculky měly na růžích ustláno i v období baroka, kdy vyhrávala ta, která měla větší zadeček, velké poprsí a útlý pas, kterého ovšem většina dam dosahovala korzetem. Pro Afroameričany jsou dodnes baculky velmi přitažlivé a v Asii je oplácanost znakem bohatství.
Éterické dívky i chlapecké postavy
Velmi štíhlá, spíše chlapecká postava bez znaků ženskosti jako bujné poprsí, široké boky, mohutná stehna, nejsou v žádném případě doménou minulého století. Tehdy tento trend přinesla v šedesátých letech modelka Twiggy, která svým chlapeckým vychrtlým vzhledem šílenství v podobě drastických diet. Nebyla ale první. Už ve středověku a renesanci byly velmi hubené éterické ženy tak říkajíc in. I v obdobích, kdy taktovka vkusu určovala hubenost, nesměla být připravena o ženskost a jemnost. Nikoli trend mužských až téměř bezpohlavních těl, která vídáme v posledních desetiletích na módních přehlídkách nebo fotografiích. Jedna z teorií praví, že anorektický kult zavedli v podstatě homosexuální návrháři, kteří z modelek vytvářejí jakési androidy, tedy oblečení určené pro ženy věší na svůj ideál, kterým jsou ovšem muži.
Co mají muži rádi?
Jedno je jisté. Muži rozhodně nepreferují, samozřejmě až na výjimky, které potvrzují pravidlo, chlapecké postavy. Stále si totiž nosí genetickou informaci o tom, jaké znaky jsou u ženy známkou plodnosti. Širší boky, velká prsa, pevné tělo. V minulém století se ženské tvary vrátily do módy hlavně díky sex symbolům jako Marylin Monroe nebo Brigitte Bardot. Právě ony jsou ale dodnes vnímány jako ideál přitažlivosti pro muže. Je za ním vyzývavost, jasná sexuální uvolněnost a samozřejmě i krása ženského těla. Dříve se také „nosily“ úzké a malé rty, což dnes neplatí. Smyslně našpulené, plné, pootevřené, to je to, co muže přitahuje. Vysvětlení je jednoduché. Plné a vlhké rty evokují vaginu a samy o sobě jsou sexuálním nástrojem při orálním sexu.
Po čem touží ženy?
Rozhodně ne po mužích, které nabízejí časopisy. Ano, každá žena se ráda podívá na krásného muže, ale ne uměle a přehnaně krásného. I my si vybíráme objekty naší touhy na základě zakódovaných genetických informací, a tak si podvědomě hledáme otce pro naše děti. Ten by měl působit nejen zdravě, ale i tak říkajíc chlapsky, aby nás, i naše potomky dokázal ochránit a slovníkem pravěku – aby byl schopen ulovit mamuta. Pozor, to ale neznamená, že by nás přitahovali pouze svalovci. Důležité je, aby muž zkrátka působil mužně, což může i v případě, že netráví většinu svého volného času v posilovně.
Pro ženy je velmi důležitý celkový dojem. Kromě vizáže, která působí na naši první signální soustavu, zhodnocujeme i tak říkajíc krásu duše. Mnohé z nás se tak nevědomky řídí podle filosofického názoru Platóna, který pravil, že krása není to, co vidíme na první pohled, protože i ošklivý člověk může oslňovat vnitřní krásou. Zajímavé je, že ženy mnohem více lpí na své vlastní kráse, než na té svého protějšku. Toužíme po dokonalosti, protože máme pocit, že po ní u nás touží i muži. Proto se „vylepšujeme“ líčením, plastickými operacemi, stahujícím prádlem. Snažíme se zkrátka upoutat pozornost, protože bojujeme s ostatními samičkami o volné samce.
Rarity ve vnímání krásy
- V 16. století bychom neudělali dojem s malým nosánkem, naopak čím delší nebo ještě lépe orlí, tím lépe.
- Další velmi obskurní známkou krásy bylo vysoké čelo v období renesance. To vedlo k tomu, že si ženy dokonce vyholovaly vlasy, aby čelo zvětšily.
- Útlý, tedy vosí pas, kterého ženy dosahovaly již zmiňovaným korzetem měl zase za následek mnoho zdravotních potíží. Stažený trup a na maximum utažený pas znesnadňovaly dýchání, v čehož důsledku ženy velmi často omdlévaly. Kromě toho ale korzety deformovaly postavu, žebra i vnitřní orgány. Možná vypadaly na první pohled velmi přitažlivě, muži ale zřejmě moc nejásali. Dostat ženu z korzetu nebylo nic snadného, a tak je možné, že za dobu věnovanou na vyprošťování z tohoto nepohodlného svěrače, ochabla nejedna touha.
Líčení a péče o tělo
Už útlé starověké Egypťanky se líčily, své tělo hýčkaly medem, mlékem a vonnými oleji. Ve středověku bylo vše jinak, a to samozřejmě především v Evropě, kterou ovládla církev, a ta se k ženské kráse stavěla jako k něčemu, co pochází od ďábla. Každé měnění vzhledu k lepšímu (někdy možná i k horšímu) bylo bráno jako snaha o nemyslitelné vylepšování božího díla. To nic nemění na tom, že se ženy, někdy i muži, líčí povětšinou s radostí. Proč to? Zvýrazňujeme jím to, o čem si myslíme, že je na nás hezké. I v přírodě fungují barvy jako znak přitažlivosti. Tam je ale situace opačná. Samičky si vybírají mezi samci. Zajímavé je, že ač se ženy rády krášlí, muži dávají přednost jemnému líčení nebo žádnému.
Připravila: Katka G
Foto: iStock
4. 4. 2016
