Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 20. kapitola - nemoc

I přes látkovou roušku jsem na chodbě nemocnice cítila nepříjemný zápach. Zřejmě vycházel z košů se špinavým prádlem, které stály před každým pokojem.

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 20. kapitola - nemoc Foto: Erkan Utu z Pexels
Zobrazit fotografii v galerii

Uhladila jsem si látkovou zástěru přes boky, stiskla v kapse modrého medvídka a otevřela dveře. V místnosti to páchlo ještě daleko víc. Byl to zápach rozkladu, potu, moči, nemoci. Potlačila jsem nevolnost a přejela jsem pohledem malou místnost se třemi postelemi. 


Poznala jsem ho hned, i když ležel čelem ode mě. Jeho lůžko bylo nejdál ode dveří, u zatemněného okna. Vzala jsem si židli, která stála u umyvadla vedle dveří a přešla místnost po sešlapaném linoleu. První dva pacienti seděli na postelích, pozdravila jsem je pokývnutím hlavy. Vypadali docela normálně, jeden si oblékal přes pyžamo župan a bral ze stolku do ruky krabičku cigaret. To mě povzbudilo. Uzdravují se.


„Ivane.“ Postavila jsem židli k jeho posteli. 


Otočil hlavu. „Julie?“ 


Snažila jsem se nedat najevo leknutí. Vypadal hůř než minule. Vlasy mu úplně vypadaly, místo nich mu na hlavě rašilo jemné chmýří. Veškerou kůži měl suchou a začervenalou. Rty měl do krve rozpraskané. Potlačila jsem slzy. 


„Jsem tady, lásko moje.“ Posadila jsem se. 


Díval se na mě prázdným pohledem. Natáhla jsem ruku a přes tenkou přikrývku nahmatala jeho dlaň. Nestisknul mě. 


„Jak ti je?“ 


Pomalu mrknul. „Saša je mrtvý.“ 


Hrklo ve mně. Ano, je přece jasné, že se k němu dostalo, co se děje. „Ano, ale ty se uzdravíš.“ 


Odvrátil pohled a zavrtěl se na posteli. Hadička, která byla napojená do infuzní láhve, se mu zhoupla na krku. 


„Boris taky. Kůže jim zčernala a odloupla se. Rozpadli se zaživa.“ 


Zavřela jsem oči. Za sebou jsem zaslechla cvaknutí kliky, jak si pacient odcházel na chodbu zakouřit.


„Ivane, ty budeš v pořádku.“ 


Znovu se na mě podíval. Snažila jsem se nevnímat jeho nemocniční košili a polštář, všechno zažloutlé od potu a nezahojené pokožky. 


„Měl jsem tam zůstat a pomoct jim.“ 


„Ale to bys dopadl stejně jako oni!“ 


Oči mu potemněly, když se na mě znovu podíval. „Ne, pomohl bych jim a oni by se zachránili.“ 


Snažila jsem se najít logiku v tom, co právě řekl. „Ivane, to je naprostý nesmysl, stejně by byli mrtví a…“


„Mlč! Je to kvůli tobě! Ty jsi chtěla, abych se vrátil. Vyhověl jsem ti a oni teď umírají! Víš, jaké to je takhle umřít? Zvracejí krev. Nic v sobě neudrží. Ty bolesti jsou…“ 


„Ivane, hrozně mě to mrzí. Ale my dva za to nemůžeme. Nemůžeš se obviňovat!“ 


„Nemluv o něčem, o čem nic nevíš. Byli tam příliš dlouho. Měl jsem tam zůstat. A ty jsi mi posílala vzkazy, abych se vrátil. Nechápu, jak jsem to mohl udělat. Kvůli tobě!“ 


Hrůza na mě doléhala ze všech stran. Smrt, bolest, beznaděj všude kolem. A příšerné obvinění od muže, kterého jsem milovala. 


„To nemyslíš vážně.“ 


Zle se na mě podíval. „Nechci, abys za mnou chodila.“ 


Roztřásly se mi nohy. To nemůže být pravda. „Ivane, miláčku, to nemyslíš vážně.“ 


Odvrátil se a otočil se zpátky na druhou stranu. „Běž pryč.“ 


Seděla jsem tam, neschopná cokoliv říct. Pozorovala jsem jeho záda, jak se pravidelně nadzdvihují a zase klesají. Po nekonečně dlouhé době čekání jsem odevzdaně vstala, vyndala z kapsy medvídka a položila ho na oprýskaný noční stolek. Setkala jsem se se soucitným pohledem pacienta ležícího vedle. Ještě jednou jsem se otočila. Musel slyšet, že odcházím. Ani se nepohnul. Popadla jsem medvídka, vrátila ho zpátky do kapsy a vyběhla z pokoje.  


Osmdesát tři minut po půlnoci předchozí kapitola 


Autor: Jitka Králová, romantický zápisník 
Foto: Erkan Utu z Pexels


DISKUZE K ČLÁNKU

4

Také jsem zvědavá, je to depresivní, ale pravdivé.

ODPOVĚDĚT

2

To jsem zvědavá, jak to dopadne.

ODPOVĚDĚT

3

Smutné obvinění.

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (3 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 14. kapitola – havárie

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 14. kapitola – havárie

Katka se vrátila z lázní, já jsem si vzala těch svých pár věcí a vrátila...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 7. kapitola, Příbuzná

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 7. kapitola, Příbuzná

U našeho stolu si zřejmě nikdo ničeho nevšimnul. Roman spokojeně trávil a spolusedící zrovna vstávali,...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 42. kapitola – Viktor Foto: Pexels

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci 42. kapitola – Viktor

Pak už šlo všechno velmi rychle. Za pár minut po návratu na pokoj mi praskla...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 2. kapitola, Přednáška

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 2. kapitola, Přednáška

Teprve za chvíli jsem se podívala na stolní kalendář. Zarazila jsem se. Vyndala jsem z...

Román na Mezizenami.cz: 1. kapitola Město

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 1. kapitola Město

Leden 1986Město leželo na řece, z jedné strany ho obestíral les. Bylo krásné, moderní, plné...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 3.kapitola, Snoubenec

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 3.kapitola, Snoubenec

Do města jsem se většinou vracela pěšky. Snažila jsem se tak udržet v kondici a...

NAČÍST DALŠÍ

ŽHAVÉ DRBY

INKONTINENCE

Co se vám osvědčilo za pomůcky? Hlavně aby byly spolehlivé ...

PROTEINY - JAKÉ KUPUJETE?

Ahoj, poradíte dobré proteiny? Jakou značku jste si ...

NEJLEPŠÍ KOSMETIKA NA VRÁSKY

Ahoj všem, co se vám nejvíc osvědčilo na vrásky? Moc díky ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

INZERCE

© 2020, MeziŽenami.cz