Do kin vstupuje nový film z období první světové války Služka. Roli milostpaní v něm hraje Zuzana Mauréry. Co o natáčení prozradila?
Proč jste se rozhodla hrát v tomto filmu? Co vás přesvědčilo?
Líbil se mi scénář, to je asi zaklad. A mám moc ráda dobovky. To je vždy za odměnu. Ten příběh rozpadu monarchie na jedné rodině a v jejím zákulisí se mi moc líbil, knížku jsem však nečetla. A chtěla jsem také spolupracovat s Marianou Čengel Solčanskou. Vítám nové spolupráce.
A splnila tato spolupráce vaše očekávání? Jak se vám s Marianou pracovalo?
Líbilo se mi, že ví, co chce. Je velmi spontánní, že když najde něco, co se jí hodí a co nebylo ve scénáři, nemá problém to změnit. Například našla na placu v nějaké staré knize úryvek, který absolutně zapadal do situace, kterou jsme právě točili, tak vymyslela nový obraz. Bylo třeba trochu improvizovat, ale najednou vznikl pěkný nový obraz. Na druhé straně vnímá to, co herec nabízí a dokáže s tím pracovat. Takže to bylo pro mě jako pro herečku také fajn.
Musela to být asi i dost velká výzva v podstatě jen tak z fleku zažívat podobné improvizace.
Tak na takový typ režiséra herec už musí být připraven. Pokud se točí jeden obraz na jeden záběr a jen s jednou kamerou, je to technicky dost náročné. Podle toho, jak režisér s kameramanem postaví záběr, resp. jak jde jízda, musíte si naplánovat co, kde a kdy řeknete A hlavně při těch technických úkonech ještě nezapomenout hrát.
Kolik času jste strávila v maskérně a kostymérně?
No já nejvíc, protože mám impozantní paruku. Vlastně nemám paruku, mám jen příčesky, a tak jsem v maskérně vždy strávila takové dvě hodiny jen kvůli účesu. Maťko kolem mne doslova tančil, protože když natáčel kudrlinky, tak dělal takové taneční kreace. Opravdu se hodně namakal.
Téma filmu je v podstatě dost feministické. Je zde dost mnoho silných ženských hrdinek a vaše postava je jednou z nich. Máte na ni nějaký názor? Uměla byste ji charakterizovat?
Tak určitě je to doba mantinelů: sňatků z rozumu, mlčenlivosti a tolerance manželek, doba „co řeknou lidé“, doba rodinné hierarchie a jistých tradičních hranic chování, vše za cenu materiálních jistot a určitého společenského postavení. Milostpaní má samozřejmě vedle dominance svého manžela, otce rodiny, specifické postavení. Také má nějaká očekávání, ale ty hranice jsou dost úzké. Žena má určenou roli, své poslání vychovat a umístit děti v životě. Ale všechno, všechno na světě má svou cenu. Tehdy i teď.
Čili lze říci, že i tento film má nějaký společenský přesah i do současnosti.
Tak to má snad každý film. Rodina, vztahy, priority, traumata, válka, bohatství, chudoba, kompromisy, ideály. A nad tím vším láska, která, když je, tak si nepomůžeš. A když není, taky si nepomůžeš. Tehdy i dnes.
Jak se vám líbila lokace? Je to poprvé, kdy jste navštívila zámek Slatiňany. Vrátíte se sem ještě?
Je to tam nádherné. Bylo cítit, že zde lidé opravdu žili. Slatiňany jsou krásné, ale také miniaturní a tím i velmi útulné a uvěřitelné. Už v těch dobách zde byly všechny ty technické výdobytky od kanalizace přes ústřední topení. Prý se zde ta původní rodina velmi ráda scházela, a to je tady opravdu cítit. Je to zde velmi pěkné a příjemné. Chválabohu, že nám sem dovolili vstoupit a točit.
Připravila: Katka Soušková
