Každý z nás internet používá dnes a denně. Bohužel nebezpečí v tomto imaginárním prostoru stoupá. Něco o tom ví i žena, která bojuje za bezpečnost na internetu.
Jak jsme na tom ve světě z bezpečností na internetu?
Tohle je velmi široká otázka, přitom aktuální a hodna pozornosti. Internet náš svět určitě mění. Třeba v tom, že dává prostor jedincům, kteří by v offline světě měli přístup do veřejného prostoru o mnoho komplikovanější. To je na jedné straně posiluje demokracii, na straně druhé ale nabízí nástroje manipulace, šíření falešných poselství i zpráv. Z hlediska bezpečnosti na internetu dnes řešíme řadu otázek, ať už obřích úložišť dat, která jsou někde skladována o každém z nás (u bank, úřadů, ale třeba i sociálních sítích). I z hlediska jednotlivce, kdy stále ještě nemáme zažity instinkty, jak se v tomhle prostředí pohybovat, proč a jak být kritičtí, řekla bych proč nevěřit všemu a všem. Třeba u dětí je zřejmé, že inklinují k tomu považovat identity na internetu jako dané, nenapadne je, že za fotkou jejich vrstevníka může být někdo úplně jiný, potenciálně nebezpečný. Mám – li to shrnout, internet je dobrý sluha, ale zlý pán.
Jaká úskalí tam na nás čekají?
Pokud se podíváme na rizika spojená s pohybem na internetu, pak bychom se měli zaměřit u mé a starší generace právě na vliv tzv. fake news, falešných zpráv, které se podle některých statistik po internetu šíří až šestkrát rychleji, než běžné informace. Mohou tedy napáchat mnoho škod, často pracují s emocemi příjemců, snaží se vzbudit v nás to horší. Nejaktivnější při šíření těchto zpráv jsou starší generace.
Nejzranitelnější skupinou v anonymním prostředí internetu jsou ale děti. Polovina českých dětí má také zkušenost s kyberšikanou. Ta má tu vlastnost, že oběť nemůžete identifikovat třeba podle modřin či podlitin. A ve svém důsledku může být právě proto mnohem zákeřnější. Pokud se dítě nechá třeba zlákat k zaslání nějakého intimního záběru, dostane se velmi snadno do spirály vydírání. Dost děsivé je také zjištění, že zhruba třetina dětí se v takových případech nikomu nesvěří, bojí se sdílet problém i se svými nejbližšími. Pokud dítě neví, jak se ze situace dostat, může to vést až k tragickým koncům. Rodiče často o tom, co děti na internetu provádí, nemusí vůbec vědět.
Co se může stát, když jsou děti šikanovány?
Reakce na šikanu je velmi individuální a samozřejmě se odvíjí i od toho, jak intenzivně takové chování probíhá, jak dlouho trvá apod. Jak už jsem ale řekla, neřešené případy mohou vést až k nejhorším koncům, včetně sebevražd. Osobně ten problém vnímám velmi citlivě i jako matka dvou malých dcer, je na nás rodičích, abychom dokázali o problémech i nástrahách internetu s dětmi mluvit. Nesmíme spoléhat jen na školu, svůj díl ve výchově poneseme vždycky my. A děti by měly vědět, že se nám mohou svěřit, pokud se do nějakých trablů dostanou. Někdy je to těžké, někdy se třeba stydí.Pak by měly najít cestu k anonymním poradnám, místům kde pomohou. Od telefonní Linky bezpečí po třeba poradnu projektu e-bezpečí.
Téma děti a šikana. Když popíšete oba pohledy, myslím tím, když jsou děti šikanované a když samy šikanují, proč myslíte, že k tomu dochází?
Nejsem psycholog, netroufnu si jakéhokoli zobecnění, nějaké definice typické oběti nebo šikanujícího. Můžeme snad říct, že právě anonymity prostředí internetu dodá často „odvahu“ i jedincům, kteří se jinak příliš neprojevují, jsou spíše submisivní. Pokud na sebe vezmou identitu někoho jiného v digitálním prostředí, mohou vystupovat agresivně, tedy úplně opačně než jak se jeví v offline světě.
Já bych v té souvislosti možná ještě připojila jednu poznámku, která je pro rozpoznání toho, že se s dítětem něco děje, možná ještě podstatnější. Psychologové se shodují, že pokud ke kyberšikaně dochází, doprovází ji zpravidla změna chování. Dítě se uzavře do sebe, je úzkostné, smutné, nebo naopak třeba agresivnější. Charakteristická je i změna zvyků v používání počítače. Pokud u něj dítě dříve trávilo každou volnou chvíli a najednou se mu obloukem vyhýbá, měla bych jako rodič zpozornět.
Máte nějaké studie o šikaně?
Já osobně vycházím zejména z šetření, které provádí Univerzita Palackého v Olomouci. Její pracovníci se věnují celé řadě šetření a výzkumů, které se týkají různých typů chování a patologických jevů na internetu. Podle jednoho jejich výzkumu České děti a Facebook jde v případě šikany nejčastěji o sdílení ponižující fotografie, verbální útoky, sdílení ponižujícího videa, vyhrožování a vydírání. Internet je ale bohužel podhoubím i pro řadu dalších jevů, které děti ohrožují. Každé druhé dítě například chatuje s cizími lidmi, pětina by neodmítla osobní schůzku, a téměř každé šesté české dítě sdílí na internetu intimní fotografie a videa.
Jak by měl rodič přistupovat k dítěti, když se mu něco nezdá nebo, když se mu dítě svěří?
Při řešení kyberšikany je zapotřebí velmi citlivý přístup. Samotná diskuse o incidentu může být totiž pro dítě velmi frustrující a ponižující, odborníci ji přirovnávají např. k popisování průběhu znásilnění ze strany oběti. Rodiče tak mohou i v dobré víře postupovat nesprávně. Pokud místo podpory zvolí restrikce a tresty, problém nejen že nevyřeší, ale ztrácí i důvěru dítěte, které se pak propadá do hlubší beznaděje. Pokud dojde ke konkrétnímu incidentu, určitě je důležité pořídit si možné důkazy, ať už v podobě screenshotů (snímků obrazovky) samotného činu, jeho původce, zajistit URL odkazy. Jakékoli podklady, důkazy mohou později pomoci usvědčit agresora.
Minimálně v případě dětí bych doporučila vyhledat odbornou pomoc. Pro začátek je možné vyhledat anonymní radu na některé z telefonních linek (např. Linka bezpečí). Pomoc je dnes dostupná i v případě poraden online, kam je možné zaslat dotaz emailem. Rozhodně je možné nahlásit závadný obsah provozovateli platforem, žádat o jeho stažení. A při podezření na spáchání trestného činu bych se neváhala obrátit přímo na Policii ČR.
VIZITKA Dita Charanzová
Od roku 2014 je poslankyní Evropského parlamentu. Narodila se v Praze, vystudovala Vysokou školu ekonomickou a absolvovala diplomatickou akademii v Madridu. Osm let pracovala v českých diplomatických službách. Časopis Forbes ji vloni zařadil do první desítky nejvlivnějších žen Česka. Dvakrát (2017, 2018) byla serverem Politico.eu zařazena mezi dvacítku žen, které „hýbou Bruselem“, za svoje aktivity v oblasti zahraniční politiky získala v roce 2016 jako první český europoslanec prestižní Cenu poslanců Evropského parlamentu. Mluví anglicky, francouzsky, španělsky a rusky. S partnerem vychovávají dvě dcery, Sophii a Miu.
Připravila: Katka
Foto:
