Legendární televizní seriál Třicet případů majora Zemana je bez ohledu na polemiky, které dodnes vyvolává, stále živý. Není divu, že se stal námětem publikace autorů Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila.
Právě z této knihy jsme pro vás vybrali část rozhovoru s neméně legendárním hlavním představitelem, Vladimírem Brabcem.
Jak jste se vůbec dostal k majoru Zemanovi?
To je docela jednoduché, zavolali mi z redakce Brannosti a bezpečnosti Československé televize, že pro mě mají nabídku. Když mi vyložili, o co jde, tak jsem si říkal, že to je ohromné a krásné. Když se to potom rozjelo, tak už nebylo úniku a abych pravdu řekl, tak se mi ani nechtělo uniknout, protože ta práce byla skvělá, lidé okolo ohromní, režisér báječný a rozuměli jsme si. Já byl jako ryba ve vodě, i když to byla dřina. Denně jsem vstával v šest ráno, abych se vrátil v osm hodin večer domů ze šichty a znovu se učil na druhý den. Když jsem nastudoval scénář, tak jsem mohl požadovat určité změny, nebo vypuštění určitých věcí.
Napadlo vás tenkrát, že vás tato role profesně zničí?
Když bylo hotových asi prvních osm dílů, potkal jsem Františka Filipa a Láďu Opletala, mé staré dobré kamarády, a měli jsme chvilinku čas, tak jsme si popovídali. Dodnes si z toho rozhovoru pamatuji větu: ,Vláďo, ten seriál tě zničí.ʻ Já byl tehdy rád, že jsem měl práci, ale je pravda, že už za bolševika mě seriál zničil. Strčili si mě do jednoho šuplete a nedostával jsem role, které bych normálně dostával a hrál, kdybych ho nedělal. Ještě tak pohádku, tu jsem dostal, tam to šlo. Ve filmu jsem si ale nezahrál a televize mě nebrala. Zkrátka jsem dostával do držky od pravičáků, kteří mi nadávali, že sloužím bolševikům. A pozor, přišla revoluce a bylo to to samé, jen v opačném gardu. Ty hanobící listy a podobně jsem dostával zase od tvrdých levičáků, že jsem zradil, že jsem dostal zadarmo byt a spousty dalších nesmyslů. To se všechno přehnalo a teď je, zaplať pánbůh, klid.
Změňme téma. Desátého května 1970 jste přežil leteckou havárii.
Pro mě je tento den velice zvláštní. Vždycky na něj vzpomenu spíš, než na 15. květen, kdy mám narozeniny. Desátý květen je pro mě totiž symbolický hned z několika důvodů – předně 10. května 1924 se narodil můj starší bratr, 10. května 1970 jsem přežil leteckou havárii a 10. května 1975 jsem měl infarkt. Takže jak je květen krásný měsíc, tak já se ho do jisté míry bojím.
Tenkrát jsem letěl s větroněm, chytil silný vítr, neovládl letoun, udělal jsem chybu a skončil v zahradě. Při dopadu jsem urazil křídlo a zlomil trup, zkrátka letadlo na odpis. Naštěstí se mi nic nestalo, ale hrozně jsem se styděl a nějakou dobu jsem na to letiště pak ani nechodil.
Kdy jste letěl naposledy?
Já létám pořád, ale bohužel už nemohu sám, musím vždycky s někým. Ale do roku 2002 jsem létal i na ultra lehkých letadlech.
Vaším hlasem hovoří celá řada zahraničních hvězd, například Jack Lemmon, Harry Morgan, Sean Connery, Leslie Nielsena, Anthony Hopkins nebo Donald Sutherland. Setkal jste se někdy s někým z nich?
Ještě jich vám v tom výčtu dost chybí, například Marcello Mastroianni. A s tím jsem se setkal. Byla to obrovská náhoda. V nové budově Národního divadla jsme zkoušeli Věc Makropulos a nějaký úředníček za mnou po zkoušce přišel a povídá: ,Vladimíre, pojďte nahoru, máme tady Marcella Mastroianiho, my bychom chtěli, abyste si spolu promluvili.ʻ Nejdřív jsem si myslel, jestli není apríl, protože mi to připadalo jako vtip. Šel jsem s ním do klubu, a když jsem se rozhlédl, tak jsem tam skutečně viděl Marcella s překladatelkou. Tak jsem si dvakrát třikrát vydechl a šel se seznámit. On chlap, já chlap, o čem si můžou dva chlapi povídat? Buď o ženských, nebo o herectví. Tak jsme si povídali o herectví. Tu druhou polovinu jsem nechal na něm, což jsem se dozvěděl až druhý den po jeho odletu, jak pěkně protáhnul Prahu. Bohužel, tenkrát se málo fotografovalo, takže z tohoto setkání nemám žádný snímek a zbyla mi jenom vzpomínka. On byl opravdu jediným živoucím představitelem, kterého jsem daboval a setkal se s ním.
Od Jacka Lemmona mám ještě podepsanou fotografii. Žádné ženské herečce jsem nikdy nepsal, ale on se mi líbil tak, že jsem si řekl, že mu zkusím napsat. Za čtrnáct dní jsem měl jeho fotografii i dopis.
Zajímá vás, jak dlouho trvalo, než seriál získal svého hlavního představitele? O kterých hercích se vůbec uvažovalo? Tyto a další zajímavosti z natáčení včetně mnoha zajímavých fotografií najdete v knize 30 případů majora Zemana (doporučená cena 299 Kč).
Připravila: Marcela
Foto: Nakladatelství Omega/30 případů majora Zemana
14. 1. 2015
