Herečka Iva Janžurová a režisérka Alice Nellis se opět sešly nad novou inscenací. V ní se naše herecká legenda opět promění ve významnou světovou osobnost, tentokrát v divadelní ikonu přelomu 19. a 20. století Sarah Bernhardt.
V pražském Divadle Kalich můžete shlédnout hru Božská Sarah o posledním létě této francouzské herečky a vyhlášené skandalistky. Americko – kanadský dramatik John Murrell napsal hru s původním názvem Memoir v roce 1977, jde o jeho nejúspěšnější titul, přeložený do 15 jazyků a uváděný v bezmála 30 zemích světa. Autor text v průběhu let přepisoval, Divadlo Kalich uvádí poslední verzi originálu v překladu režisérky Alice Nellis.
O nové hře jsme si popovídali s Ivou Janžurovou, která v ní ztvárnila hlavní roli.
O hře Johna Murrella jste uvažovala už před 20 lety, potkáváte se s ní až nyní. Z jakých důvodů cítíte, že právě teď budete „ve správný čas na správném místě“?
Být včas na pravém místě? To asi člověk nikdy neví, rozhodně ne dopředu! Já věřím na šťastné náhody. Hodně to shodím tímhle přirovnáním: Asi tak před třiceti lety, neboli nedávno, jsem si koupila boty, gaborky z měkké světlé kůže, a řekla si, že tak krásné boty, zaručeně pohodlné, už sotva kdy uvidím, tak jsem si pořídila rovnou dvoje. Po krátké chůzi jsem zjistila, že jsou mi těsné, a začaly dřít na citlivém nártu. Skončily ve skříni a později jsem jedny z nich darovala s úlevou mladší dceři. Před týdnem jsem při šmátrání po něčem jiném ten druhý pár našla, obula a tři dny nesundala z nohou, báječné nadčasové pohodlné boty…! To je samozřejmě jen příměr a jistě můj únik od otázky! S tou hrou jsem pomyslně i doslova hrála doma hry na škatulata, hejbejte se, až se ocitla v pravý čas na pravém místě, protože jiný než pravý čas neexistuje. Jen je těžší než jsem si představovala.
Považujete postavu herecké ikony a také skandalistky Sarah Bernhardt za výjimečnou hereckou výzvu?
Když já takhle neuvažuju. Potřebuji na roli dostat chuť. Když si ji vyberu sama, je to snazší, než když je mi přidělena. Jenže během práce a řady představení se může někdy tahle výhoda i nečekaně proměnit. Ačkoli výzva na souboj by to být mohla, dva proti sobě, já a role na koních s kopími, něco na té vaší otázce je, už si to představuji! Nebo všichni diváci proti mně s kopími na koních – a už abych se začala bát. Ne, ne, potřebuji hodně klidu na práci a hodně času, ale teď už trnu, že ho mám málo.
Hra jistě není „jen“ životopisným textem. Jaká témata vám v ní nejvíce rezonují?
Tahle verze hry poněkud potlumuje skandály, o to více dává šanci dostat se blíž do duše a srdce herečky a mně nezbývá, než kutat v těchto místech sama v sobě, pobízet své rádoby uzavřené nitro tak, aby nebylo jediné místo, které by nerezignovalo.
Postava Sářina asistenta Pitoua nemá od autora předepsaný věk. Vy jste společně s režisérkou Nellis vsadily na spolupráci s mladými herci (v alternaci). Proč jste se rozhodly právě tak a co vám osobně spolupráce s hereckým mládím dává?
Popravdě? Ještě dřív než Alici jsem tenhle text podstrčila Igoru Orozovičovi, myslím už v době, kdy jsme spolu zkoušeli Ostrovského Les v Národním divadle. Když potom Alice udělala překlad poslední verze téhle hry Johna Murrella, trošku více mu podlehl a slíbil mi, že se zúčastni, ale jen v alternaci – má moc představení v Národním. Pak už jsme pátraly s Alicí po herci, který by nezpůsobil nutnost dvojího nastudování, a hezky nám vyšel Kryštof Hádek. Teď už si vůbec nedovedu představit, že by to mohlo být jinak.
Do zkoušení Božské Sarah jste se s Alicí Nellis pustily krátce po neobyčejném úspěchu vaší společné Audience u královny ve Stavovském divadle, předtím jste spolu natočily dva filmy. V čem vám spolupráce s ní vyhovuje?
S Alicí mě sblížily moje dcery. A od tehdy, už od filmu Ene bene, mi taky s ní je trochu jako s dcerou, i když se třeba dlouho pracovně nesejdeme. Ale aby bylo jasno, vychovala jsem své dcery velmi prozřetelně – aby mohly nade mnou vždy cítit příjemnou nadřazenost. Většinou je poslouchám jako hodinky a nečiní mi ani potíž poslouchat Alici. Je velmi inteligentní a nadaná – i tahle dcera se mi povedla.
Připravila: Katka
Foto: Divadlo Kalich
31. 3. 2016
