„V začátcích byla potřeba především odvaha, zkušenost se psy, chuť, empatie a trocha drzosti“, říká zakladatelka a ředitelka o.p.s. Pomocné tlapky Hanka Pirnerová.
Energická žena plná nápadů, s odhodláním a s týmem cvičitelů a vychovatelů už dvě dekády umožňuje handicapovaným lidem zkvalitňovat život prostřednictvím asistenčních pejsků. Obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky založila spolu s Jiřím Tomášů a Michaelou Freeman přesně před dvaceti lety. Od té doby Tlapky vycvičily 245 asistenčních, canisterapeutických a vodících psů a psích společníků.
Od kdy „pejskaříš“?
Už jako dítě jsem milovala psy. Měla jsem u babičky německého špice Lucinku a to byla moje srdcovka. Ale po prázdninách po návratu do velkoměsta bylo v paneláku prázdno. Jelikož jsem závodně plavala máma měla možnost mi pořízení psa zdárně vymlouvat a odpírat. Chtěla jsem na učební obor chov koní, ne na gympl, na který mě maminka směrovala. Pak při jednom z našich vyjednávání padla osudová věta: „Když se dostaneš na gympl, bude pes“. To vám byla motivace! Bohužel jsem byla ještě nezkušená a zapomněla jsem specifikovat plemeno. Tak se naše rodina rozšířila o psa. No vlastně o pidi psa – trpasličího jezevčíka Borku. Byla pro mě velkou školou a senza parťákem. Díky ní, když jsem si dělala lovecký lístek, jsem se seznámila v tehdejším ČSSR s neobvyklým plemenem labradorským retrievrem. Od roku 1988 tak má naše domácnost i několik dalších členů – černých labradorů. Z majitelky psa jsem se doslova přes noc stala pejskařem s registrovanou chovatelskou stanicí. S odchovem štěňátek a také prvním předvychovaným psem pro nevidomého.
Hani, jak vás napadlo a jak jste se dostali k tomu, že budete cvičit pejsky pro handicapované?
Jak jsem říkala, okolo psů pro nevidomé jsem se pohybovala od svého mládí. Ještě na Slovensku jsem se setkala s panem Tomášů, když si v roce 1991 kupoval ode mě dospělého psa. To jsem netušila, že mi tento muž a jeho paní, bydlící 450 km daleko, vstoupí za pár let do života. Za rok se mi zamotal život a přestěhovala jsem se do Starého Plzence. V roce 1993 jsem měla krásného krycího psa Alana a kontaktoval mě pán od Rokycan, že chce s ním nakrýt fenku. Osud to tak chtěl, byl to pan Tomášů. Koukal na mě jako na zjevení, prý jsem podobná nějaké babě ze Slovenska. No a byla jsem to já! Od té doby jsme společně trávili čas na kynologických akcích, stali se z nás přátelé a velmi často jsme se navštěvovali. Spolupracovali jsme a motali se okolo vodících psů. Já s manželem v oblasti předvýchovy a Jirka s Oli jako cvičitelé vodících psů.
Při jedné návštěvě Jirkovi volala maminka kluka na vozíku, že by chtěla asistenčního psa, kterého viděla v nějakém filmu na satelitu. Jirka ji slušně odmítl s tím, že to se u nás nedělá. Ani nevím, co mě to napadlo, řekla jsem:“ Že bychom to nezvládli?“ A tak se volalo zpět, že výcvik zkusíme. Během prvního roku jsme na vlastní náklady vycvičili a předali první čtyři asistenční psi v ČR. S pomocí dalších přátel jsme založili 6.2.2001 Pomocné tlapky a pustili se do práce profesionálně. Jsme pyšní na to, že jsme byli první a že jsme vzorem pro následovníky, kteří vznikali po nás.
Co je k výcviku psa potřeba z hlediska odbornosti?
V začátcích byla potřeba především odvaha, zkušenost se psy, chuť, empatie a trochu drzosti. Žádný kurz z vás neudělá špičkového cvičitele. Je mnoho lidí, co umí špičkově vycvičit psa na obranu nebo naučit psa dovednosti asistenčního psa, ale ne každý zvládne to, aby se pes naučil asistovat člověku s handicapem. Samozřejmě naše vzdělávání nikdy nekončí, všichni z našeho týmu se učíme ve své oblasti tak, abychom se posouvali vpřed a mohli co nejlépe pomáhat.
Jaká plemena pro psí asistenty jsou nejvhodnější?
U nás jsou pro své povahové vlastnosti využívaní k výcviku labradorští a zlatí retrieveři. Tito psi jsou totiž přizpůsobiví, nekonfliktní, trpěliví a velmi učenliví. U nás v Pomocných tlapkách musí mít každé štěně, které zakoupíme, průkaz původu. Chceme si být jistí, že pes splňuje předpoklady požadované povahy i zdraví.
Cvičíte i psí asistenty, které si handicapovaný majitel vybere sám?
Naši klienti si psa nevybírají. Na to máme odborníky, kteří na základě osobních pohovorů, kdy se zjišťují potřeby klienta, jeho styl života, temperament a zázemí. To, že pes má požadovanou barvu či pohlaví není tak důležité, jako schopnost psa vykonávat potřebné úkony. Nemůžeme dát velmi temperamentního psa, který vyžaduje stálé aktivity, seniorovi s poklidným stylem života, byli by z toho nešťastní oba, i když by to byl vytoužený pes požadované barvy.
Stalo se vám, že si někdo přál vycvičit psího asistenta pitbulla nebo rotvajlera?
Ano, občas s tímto požadavkem někdo zavolá, ale vysvětlíme mu, co nabízíme my a proč. Pokud klient trvá na svém, respektujme to a doporučíme mu obrátit se na organizace, které cvičí i jiná plemena
Je k výcviku vhodný každý pes?
Nelze říct, že by nějaký pes byl nevhodný. Je to o schopnostech a povaze psa. Ale samozřejmě je asi nemožné, aby jezevčík asistoval se schopnostmi labradora. S ohledem na jeho kostru a hmotnost není schopen otevřít dveře či přitáhnout vozík, nebo zvednout bezvládnou ruku na ovladač, ale může být díky svému temperamentu a veselé povaze prima canisterapeutickým psem. Také je to o přístupu veřejnosti ke psům. Když bude ležet epileptik na ulici po záchvatu a bude u něho labrador či zlatý retriever, lidé se nebojí pomoci. Bohužel velký rotvajler i přes to, že to může být zlatíčko, budí respekt a obavy.
Jak poznáte, že pejsek nebude pro práci asistenta vhodný? Jaká kritéria musí pes splňovat?
My připravujeme psy na budoucí poslání od osmi týdnů. Mladý pes je sledován po celou dobu prvního roku. Koordinátorka výchovy s trenéry sledují žáky na naší „základce“ a už tuší, jak nadaného psa před sebou mají. V roce pes prochází povahovými a zdravotními testy, které nás utvrdí v našem předpokladu, že budou pro výcvik vhodní nebo přijdeme na nějaké drobné problémy, které mají řešení. Někdy přijdeme na problém, který vydá psovi stopku, což se stalo za dobu naší činnosti jen párkrát. Dá se říct, že pes musí být zdravý, přátelské a vstřícné povahy, ochoten vyhovět, pomoci, ale zároveň musí používat svůj intelekt při vyhodnocování krizových situací. Musí být vytrvalý a milovat lidi. Nesmí být agresivní a musí se umět při práci soustředit
Jak dlouho trvá výcvik psího asistenta? Můžeš přiblížit čtenářkám fáze výcviku?
Liší se to u jednotlivých druhů asistenčních psů? Příprava psa trvá dva roky. První rok příprava štěněte od 8 týdnů do cca 12-13 měsíců. Následná speciální příprava dalších minimálně 7-12 měsíců. Délka výcviku se odvíjí od mentální zralosti psa, od kvality předvýchovy, ale také od schopností psa a klienta. Nic nelze uspěchat. Každý pes chce svůj čas a denní systematickou přípravu. Musíte si uvědomit, že vychovatel ho má 10-12 měsíců u sebe a vštěpuje mu základy. Trenér a jeho rodina pak má psa v péči 24 hodin denně. Život trenéra se řídí potřebami psa. Trenér musí každý den v danou dobu venčit, psa nezajímá, že jste večer slavil narozky a bolí vás hlava, ven se musí. Je mu úplně jedno, že máte angínu, pes má své potřeby, musí dostat najíst, musí se jít proběhnout, potřebuje odtrénovat svoje, i když jedete na dovolenou. Všechno tohle lidé z venku nevidí.
Jak je připravován budoucí pán na soužití se psem? Jak vypadá jejich první setkání?
Klient prochází osobními pohovory před tím, než společnost řekne: „ Ano, budeme pro vás cvičit psa“. Klient musí být schopen zajistit péči o psa a připravit mu zázemí. Jakmile je pes vytipován, pozveme klienta do našeho bezbariérového bytu, kde probíhá první setkání s vytipovaným psem. Kromě práce se psem je klient proškolován ve správném povelování a péči o svého psího pomocníka. Informací je mnoho, proto se vše musí přizpůsobit tempu klienta, jeho postižení. Mnozí z klientů jsou velice lehce unavitelní, potřebují pomalejší tempo a delší čas k zažití. Je to velice náročný proces pro klienta, pro psa i pro trenéry, kteří musí vše korigovat. Proto ročně připravíme jen cca 12–14 psů. Klient po prvním setkání odjíždí domů a trenér dále se psem pracuje přesně podle požadavků klienta. Když je trenér přesvědčený, že pes je připraven, přijíždí klient na další secvičování a opět se vše piluje, školí se klient a také členové rodiny. Na závěr skládá budoucí asistenční pes mezinárodně uznávaný test přístupu do veřejných prostorů a test dovedností. Po zkoušce absolvují ještě výstupní zdravotní kontrolu a klient odjíždí domů spolu s trenérem, který pokračuje v secvičování ještě v domácím prostředí klienta. Tím to ale neskončilo, nastává období „sžívání se“, kdy si tým na sebe zvyká, často potřebuje poradit, než si vše sedne, což trvá ještě cca půl roku. A my tu stále jsme. Pomocné tlapky, máme tu moc pomoct.
Jak lze psa získat, kolik to budoucího pána stojí a jak dlouho trvá celý proces?
Psa od naší společnosti klient obdrží do bezplatné výpůjčky zdarma. Klient za psa neplatí. Samozřejmě musí počítat s náklady na cestování a ubytování a pak hlavně s výdaji spojené s péči o psa po předání. Nejsme podporováni státem, naštěstí máme silné partnery. Příprava psa za dva roky spolkne okolo 300 000 korun. Díky podpoře patronů, sponzorů, veřejnosti a výdělečné činnosti z našeho e-shopu i veřejným sbírkám se nám daří již 20 let.
Kolik psů si už vycvičila a předala?
Já jsem nevycvičila ani jednoho. Jen jsem pár psů předvychovala. V posledním období fenku Lady, ale speciální výcvik je parketa mých úžasných trenérů.
Máte svou vlastní chovnou stanici Labradorů. Kdy jste začínali a proč zrovna s tímto plemenem?
Labradoři mě nalákali tím, že jsou úžasní plavci, milují lidi, a hlavně jsou černí! Je pravda, že kdo jednou zkusí žít s labradorem, už navždy s ním zůstane. Se mnou žijí od roku 1988!
Máš nějakou psí srdcovku?
Je jich pár. První fena, Diana, malá drobná fenka, s velkým temperamentem a srdcem. Povaha k nezaplacení. Fena Brita, zvaná Elza, zakladatelka mých prvních super odchovů, úžasná milá povaha, velký kliďas, která dala základ dalším pokolením. Po ní mají naše štěňata krásně dlouhé sametové uši. Pes Murphy a fenka Diana. Sourozenci původními jmény Evelyn a Energy Rescator. Psa Energy jsem koupila pro Pomocné tlapky, ale po ujetí 10 km od chovatelky mi bylo jasné, že zůstane doma. Opět úžasná stvoření, která měla neskutečnou povahu. Vstřícnost, ochotu a jediný cíl, udělat všechno proto, aby byl páníček spokojený. Pes je úžasný táta, fenka neskutečná máma, velká posila našeho chovu. Když Murphy odešel za duhový most, narodila se fenka, jeho přesná kopie. Nemohla jsem najít vhodné jméno, tak padlo rozhodnutí, že ji pojmenujeme Murphy. Je mojí osobní společnicí, která mě doprovází téměř všude, i když se musí dělit o můj čas s omladinou, kterou je potřeba vychovat. Samozřejmě v naší smečce bylo a je více psů, ale pokaždé se najde ve smečce jeden naladěný na stejnou vlnu, srdeční pes.
Připravila: Petra Krajčinovič
Zdroj: Pomocné tlapky o.p.s.
Foto: Pomocné tlapky o.p.s.
