Navštívili jste už někdy kartářku nebo se k nejrůznějším věštbám stavíte spíše rezervovaně a balíček karet je pro vás jen pouhým nástrojem ke hře?
Myslíte si, že všichni ti věštci jsou nebezpečnou bandou bláznů, které by bylo třeba mít pěkně pod kontrolou (a zámkem) nebo si jejich rady rádi vyslechnete a necháte se nasměrovat? Ať tak nebo jinak, ráda se s vámi podělím o svůj pohled a zkušenost.
Mám jednu kamarádku. Tedy – kamarádek mám samozřejmě víc, ale tahle, Martina, je jiná. Známe se od útlého dětství a spojuje nás mnoho a mnoho nejrůznějších zážitků. Ať už jde o rozbitá kolena, první samostatnou jízdu na kole bez postranních koleček, seškvařené chemlonové kamaše sušené nad otevřeným ohněm, vzájemné zaručené rady jak získat pozornost opačného pohlaví (hlavně toho blonďáka z páté A) nebo pátrací akce značka „Starší sestra a její zakázané aktivity“.
Už ani nevím, kdy přesně a co bylo tím prvotním impulsem, ale začaly jsme se zajímat i o jiné a tehdy ne tak běžné věci. Snad nás svedla atmosféra starého domu, ve kterém Martina s rodiči bydlela, nebo její slovensko maďarští předci, ale čím dál víc nás lákala magie, karty a duchové. Zkoušely jsme při zapálené svíčce komunikovat s neviditelnými bytostmi a pokaždé, kdy se speciálně upravené víčko rozjelo po hladkém papíře s písmeny a čísly, zažívaly jsme radost i hrůzu zároveň. Já jsem pak ve škole děsila spolužačky a s těmi nejotrlejšími jsme se pokoušely o duchařskou seanci třeba o velké přestávce v temné dívčí šatně.
Ani já, ani Martina, už duchy nevoláme. Necháváme v klidu je i sebe a ke komunikaci s „nadpřirozenem“ využíváme jiných prostředků. Mně přirostly k srdci karty a čísla. Martina zase čte z hvězdné oblohy a studuje astrologii.
Dnes karty nejenom vykládám, ale i sbírám. Vlastním hned několik sad různých výkladových karet, Andělskými počínaje a zcela unikátními Psycards konče. Mou nejoblíbenější sadou však dosud zůstává Tarot, ačkoli u svých výkladů často kombinuji a na pomoc si beru i čísla. Nechávám se vést pocity a občas sáhnu i po úplně jiném balíčku.
Je to jako s přáteli. Máte jednoho či dva nejbližší, ale rádi se potkáte i s dalšími. A občas vám ti druzí sdělí překvapivé informace, které vám rozkryjí zcela nové obzory.
S kartami si můžete hrát, povídat si, naslouchat jim. Ony k vám budou rády promlouvat, jen je třeba jejich řeči porozumět. Není to tak těžké. Mnohem náročnější je zklidnit mysl a připustit, že to, co v kartách najdete, je skutečné sdělení mající svou váhu.
Karty jsou štědré na informace, jste-li připraveni je uslyšet. Pokud se zkusíte zeptat jinak na totéž, většinou dostanete podobnou odpověď. Dokonce to funguje i u různých balíčků odlišných výkladových systémů. Karty se navzájem doplňují a jeden výklad často podpoří druhý. Mohou být skvělým pomocníkem, dokážou nasměrovat, pomohou pochopit. Nastíní situaci budoucí nebo naznačí možné varianty. Většinou „jen“ potvrdí vaše vlastní pocity, kterým je někdy zatěžko uvěřit. Ale rozhodnout za vás nemohou.
Nejsem zastáncem věšteb typu „do roka a do dne“ a nemyslím si, že věci jsou neměnné. Naopak. Domnívám se, že ačkoli máme shůry daný jistý směr, zároveň jsme stále pány svého života, který si vytváříme sami každým jeho okamžikem. Něco jako známé „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, případně „co zaseješ, to sklidíš“.
Pokud jdete ke kartářce se strachem a s ještě větším odcházíte, něco není v pořádku. Odnesete-li si informaci, že vás jednou srazí auto a vy tomu uvěříte, velice pravděpodobně se tak i stane. Příčinou ale nejsou magické schopnosti věštkyně, která vám takovou informaci sdělila, ale vy sami, resp. vaše mysl, která sdělení uložila a ztotožnila se s ním. Zjednodušeně řečeno, obávanou situaci jste si v podstatě přitáhli svým vlastním strachem, který naklíčila ona nešikovná věštba.
Ano. Věštby mohou být různé. Já jsem přesvědčená o tom, že by nám měly být nápomocné a prospěšné, nikoli nahánět hrůzu a působit dogmaticky. Jejich síla tkví v usnadnění našich rozhodnutí ve chvílích tápání a v poodkrytí či potvrzení situací, které potřebujeme rozmotat. Výklad karet je svým způsobem i jistý druh terapie a karty v takovém případě zrcadlí naši duši, mysl, obavy i možnosti vyřešení.
Co dodat závěrem? Snad jen vyjádřit přání, abchom vždycky měli rozum v hrsti a srdce na správném místě.
Ilona Kotková, vlastnim-smerem.cz
Foto: Ilona Kotková
17. 9. 2015
