Moderní román, který nastiňuje jednu z možností naší blízké budoucnosti.
DĚJ
V blíže neurčeném čase došlo na zemi ke globální katastrofě, při které přišlo o život mnoho lidí. Všeobecnou tragédii dokázal určitý systém využít k ovládnutí lidstva. Počet lidí jsou tři miliardy a tento počet se nemění. Všechny tyto bytosti tvoří jednoho velkého „Živoucího“. Nikdo se tedy doopravdy nerodí a nikdo ani neumírá. Na konci života se lidské vědomí pouze přesune do pauzy, aby se hned přesunulo do právě narozeného dítěte. Všichni lidé se většinu času pohybují v socio síti.
V první úrovni, tedy té vědomé reálné úrovni, dochází pouze k výkonu práce, rozmnožování a podobně. Být online v sociu je totiž mnohem příjemnější, jednodušší a zábavnější. Zde je možné plnit si své sny, komunikovat s ostatními. To, že je to centrálně řízeno, a že nikdo nemá téměř žádnou svobodnou vůli, si uvědomuje jenom několik rebelů. A těm se podaří spojit se s člověkem, který se narodil mimo tento systém. Je to Zero, tedy člověk Nula. Narodil se bez kódu, který by ho přiděloval k někomu, kdo odešel do pauzy, není tedy součástí Živoucího a nelze ho připojit k sociu. Je potřeba ho izolovat, protože představuje chybu v systému. A právě pro ty, kteří se touží z totality vysvobodit, představuje naději, že těch trhlin v jejich otroctví je ještě víc.
DOJMY
Tohle není úplně oddechové čtení. Chvíli trvá, než si zvyknete na způsob vyprávění a zorientujete se v postavách, přesto je pak knížka překvapivě čtivá. Příběh je vyprávěn prostřednictvím několika postav. A to přepisem jejich konverzace v sociálních sítích, jejich vzpomínkami i právě probíhající realitou. Za tím vším si můžeme vytvořit představu o světě, který ovládá jenom několik lidí, a který přes veškeré pohodlí a bezpečí nenabízí svým obyvatelům nic navíc. Svět je vlastně jenom jedno velké mraveniště, kde má každý svůj úkol.
Emoce, odlišnosti a svobodné rozhodování jsou na obtíž, protože můžou fungující systém narušovat. Tyto jevy je tedy třeba eliminovat. Všechny podobné současné dystopické romány (Potomci lidí, Příběh služebnice aj.) se neubrání srovnávání s dílem 1984 od George Orwella. Orwell si sice neuměl představit svět sociálních sítí, ale i s tím málem tehdy známých technologií dokázal stvořit nepřekonatelnou ideologii světa, kde dokonale fungující mechanismus naráží na základní problém – omezení svobody. Všechna další díla se musí smířit s tím, že základ je vlastně stejný.
Je na místě si potřebu svobody připomínat. To, co nás skutečně dělá lidmi, nám žádná technologie nenasimuluje. A zázrak zrození, lásky a laskavosti si vždycky najde cestu i přes všechna politická nařízení.
Autor recenze: Jitka Králová
