Osudy obyčejných lidí z konce druhé světové války očima dvanáctileté dívky.
Luisa je chytrá dvanáctiletá dívka. Nejraději si čte a tráví čas s rodinou. Na začátku roku 1945 se spolu s maminkou a staršími sestrami přestěhovala z rodného Kielu do venkovského statku, aby unikly bombardování. Kromě strachu o tatínka, který přes týden zůstává ve městě kvůli zaměstnání, se jim zpočátku nežije až tak špatně.
Luisa si zvyká na venkovskou školu a něco málo povinností, které jsou jí přiděleny. Jedna Luisina sestra se nedávno dobře vdala a zve je do svého domu na různé společenské akce a snaží se jim přilepšovat. Stále má dost času na čtení a oblíbí si procházky přírodou.
Velká odlišnost prostředí, ve kterém se Luisa zčistajasna objevila, i změny, které se vlivem dospívání dějí v jejím těle a mysli, jí umožňují vidět svět kolem sebe jasnějšíma očima. Pozoruje rozdíly mezi svými sestrami, nepřehledný vztah vlastních rodičů a charaktery všech ostatních kolem, které se událostmi posledních let obnažily. Zatímco někdo rezignovaně přežívá ze dne na den, další se snaží z toho mála urvat, co se dá. Najde se i pár těch, kteří byli a zůstanou laskaví a dobří.
Luisa prochází zmatkem z prvního milostného okouzlení. Ačkoliv jí jiný muž z jejího okolí neomluvitelně ublíží, stále touží po životě, ve kterém by mohla být sama sebou. Hledání smyslu v nepochopitelném světě dospělých, kteří ničí, místo aby tvořili, hledání pravdy u těch, kteří žijí v lásce ke svému okolí, i to je tím, co tvoří ryzí charakter dobrého člověka, který mohl mít i nemusel v životě daleko větší štěstí. I o tom je příběh jednoho Luisina léta. Krásné letní dny a hezké čtení, milí čtenáři!
Autor recenze: Jitka Králová
Zdroj: Argo
Foto: Jitka Králová
