O pár dní později sedíme v útulné kavárně a probíráme historky z dětství, které jsme zažili se společnými známými.
Když už není na co vzpomínat, povídáme si o tom, co se stalo od té doby. A až tady si uvědomím, že jsem si na něj celou dobu nevzpomněla. Dvě hodiny jsem na něj ani nepomyslela. Plně jsem se soustředila na Kryštofa, na toho hezkého kluka, který sedí naproti mně. I on se na mě dívá se zájmem.
„A co ty, máš někoho?“
Polknu a křečovitě sevřu obě ruce v pěst. „Nemám. Před čtvrt rokem jsme se rozešli s přítelem. Teda rozešli, prostě se mi přestal ozývat. Bylo to divný, dodneška nevím, co se vlastně stalo.“ Zase to známé ledové sevření. Ale ne, dneska se tomu nepoddám. „Byli jsme spolu rok a úplně bez vysvětlení mi zmizel ze života. Ale to už je pryč. A co ty?“
„Já jsem taky sám.“ Chytne mě za ruku a já jí konečně uvolním. „Tak to bysme mohli hned zítra zajít do kina, co myslíš?“ Znovu se uvolním a nechám se úplně pohltit tou lehkomyslnou náladou.
Druhý den se probudím a poprvé není moje první myšlenka o něm. První myšlenka patří snídani. Pak hřejivým paprskům, které pronikají zpod závěsů. Vstanu a rozhrnu je. Je sobota, je hezky. Pak si vzpomenu na Kryštofa. Usměju se. Těším se na večer. Jdu se proběhnout a odpoledne jdu s kamarádkou na nákupy. Už dlouho jsem si pro sebe nic nekoupila a teď sedíme u jídla a já mám na vedlejší židli několik tašek. Takhle normální sobotu už jsem nezažila dlouho. A to ještě neskončila.
Sotva se v sále setmělo a začal film, vzal mě za ruku. Ke konci filmu mě dvakrát zničehonic políbil na tvář. Pak jsme šli do baru. Doprovodil mě domů, přes ramena mi přehodil svou bundu, protože se ochladilo. Před vchodem mě párkrát rychle políbil na studené rty. Nikam nespěchal. Zamávala jsem mu a dívala se za ním, dokud nezmizel za rohem ulice.
Když se otočím, abych odemkla dům, pochopím, že ještě pořád tenhle den neskončil. Z druhé strany se blíží on. Spustím ruku a klíče mi div nevypadnou z ruky.
„Ahoj.“ „Co tady chceš?“
Povzdychne si. Vypadá unaveně. Ale jinak je pořád stejný. Tytéž rozcuchané vlasy, nezvykle tmavé šedé oči. „Potřeboval bych s tebou mluvit.“
„A o čem?“
„O nás, o tom, co se stalo.“ Řekne to skoro rozčileně.
„Tak to jsi přišel asi tak o čtyři měsíce později.“
Pokračování příště
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels
