Ale stojí a kouká na mě. Vytáhnu z pytlíku jeden kolíček a hodím ho na něj. Se smíchem uhne.
Hodím další. Zase uhne a rychle ke mně přiskočí a chce mi pytlík s kolíčky vzít. Směju se a odhodím ho na zem. On mě stejně pořád drží a přitiskne se ke mně. Přestane se smát. Dívá se mi do očí.
„Včera to bylo fajn.“ Má hezké oči. S dlouhými řasami.
„Bylo.“ Nastavím mu rty. Políbí mě.
Je to docela příjemné. Ale brzo se odtáhnu. Pověsím prádlo a on se po chvíli vzdálí na své místo u počítače. Po zbytek dne mě pozoruje a občas mě pohladí, když procházím kolem. Občas se mě snaží políbit, třeba když si ohřívám jídlo nebo když mi pomáhá sbírat suché prádlo. Většinou se nechám a usmívám se.
Dobalím si zbytek věcí, vysprchuju se a obléknu do černé noční košilky. Ještě trochu mokré vlasy si nechám rozpuštěné. Než dojdu k pootevřeným dveřím jeho ložnice, tak se zarazím. Najednou se mi nechce. Je to divné. Zmateně přemýšlím. Co kdybych ho nešla svést, ale přišla jen tak za ním, protože mám strach? To nezní zle. Zaklepu a za chvíli uvidím jeho dychtivou tvář ve dveřích. Úsměv mu spadne.
„Stalo se něco?“
„Ne, ne, jenom se trochu bojím.“
„Čeho? Jsem tady.“
Obejmu ho a prudce se k němu přitisknu. „Já vím. Cítím se s tebou v bezpečí.“ Ucítím, jak se ke mně přimkne. „Ale co až odejdeš? Co když mě zase začne sledovat?“
„Zůstanu tady, jak dlouho bude potřeba. A kdo ví…,“ trochu se poodtáhne a odhrne mi vlasy z čela. „…třeba budeš chtít, abych zůstal i potom.“
Usměju se a políbím ho na tvář. Vezme mě do náruče a nese chodbou k mému pokoji. Překvapí mě, s jakou lehkostí mě odnáší. Neznám nikoho jiného, kdo by mě jen tak unesl. Můj strážce. Uloží mě do postele a přikryje. Chce odejít, ale já ho chytnu za ruku.
Ráno jsem ještě pořád ve své posteli. Rozkošnicky se protáhnu a tím ho probudím.
„Ty už vstáváš?“
Překročím naše oblečení a doběhnu do koupelny. Za chvíli jsem zpátky, skočím do jeho náruče a přikryju nás dekou.
„Proč bych vstávala? Do zítra nevylezeme z postele. Dovedeš si představit lepší víkend?“
Zasměje se a zatahá mě jemně za vlasy.
„Těžko.“ A odhodí peřinu.
KONEC
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pixabay
