Kdo čte Zhýralku, tak ví, že jsem milovnice jídla, dobrého jídla, rozmanitého jídla.
Že jsem sama jídlem řešila dramatické životní situace. A také jste určitě četly o tom, jak jsem přibrala přes dvacet kilo emočního tuku.
Koučovaní a mentoringu se věnuji druhou dekádu a pracuji převážně s ženami, které společně řeší kontrolu chuti k jídlu. Prostudovala jsem řadu odborných materiálů, zkoumala u klientů rovnováhu mezi životní spokojeností a nadváhou a sama si prošla řadou změn ve stravování, především v postoji k jídlu.
Už jsem psala v několika dílech Zhýralky, že touha po určitém jídle je podmíněna emocemi. Možná už jste četly, že každé jídlo souvisí s nějakou náladou. S tím si dovolím nesouhlasit. Ale potvrzuji, že kdykoliv se naše chuť vymkne kontrole a máme tendenci se přejídat a plácat páté přes deváté, v 95% za tím stojí emoce. A navíc má každá emoce svůj chuťový ekvivalent.
Například syndrom vybité baterie – potřebuji si doplnit energii čímkoliv, ideálně tučným. Smutek – musím si osladit život. Každou potravinu tvoří vitamíny, minerály, aminokyseliny, textura, chuť, vůně a další vlastnosti, které ovlivní naši náladu a energii. Schválně si na sobě vyzkoušejte malý chuťový test. Pozorujte a ideálně si zapisujte, která nálada u vás vyvolá chuť a na jakou konkrétní potravinu. Věřte mi, že za pár dní zjistíte, co máte tendenci tláskat, když se nudíte a na co dostanete chuť v případě stresu.
Aktuální příklad z mé soukromé sbírky chutí je touha po křupavém, která vychází z mého vnitřního vzteku. Snažím se už několik týdnů vyreklamovat novou, ne zrovna levnou lednici, která nechladí a výrobce s prodejcem si mě přehazují jako horký brambor. My chceme ukončit toto martyrium, prodejce se nám vyloženě vysmívá a výrobce nám vnucuje servisního technika. V návalech spravedlivé zlosti mám potřebu pojídat křupavé, proto abych neskřípala zuby. Řešení mám, křupu zdravě – jablka, mrkev. Medituji při plavání a negativní energii vybíjím při ostřejším silovém tréninku.
My nutriční koučové dnes už víme, že jiné chuťové preference mají extroverti a jiné introverti. A hlavně každá skupina disponuje odlišným spouštěčem bažení po jídle. U extrovertů startér chutí přichází ve větší míře zvenčí. Extroverti jsou otevření a kontaktní lidé, ale zároveň se u nich emoce střídají rychleji, než u introvertů a reagují na vnější podněty. Sklon k nadváze se u extrovertů projevuje častěji než u introvertů. Introverti naopak obracejí pozornost do svého nitra a chtějí pochopit své pocity, když vyplují na povrch. Introverti se své emoce snaží utišit, namísto aby je rozklíčovali a řešili.
Za našimi neovladatelnými chutěmi zřídkakdy stojí fyzický hlad, ale touha cítit se lépe, a to teď hned. Říkám si, jak bychom byly všechny šťastné a štíhlé, kdybychom přestaly soustředit energii na shazování přebytečných kil a nepřibírání na váze a namísto toho bychom zaměřily pozornost na zachování duševní pohody a emoční stability. Když se naučíte rozklíčovat své emoce a s nimi spojené bažení po jídle, rychleji se dokážete dostat do psychické pohody. Zaměříte-li se na životní pozitiva, bažení po jídle začne mizet, až se vytratí docela.
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Edit B. Photo
