Dětský organismus se od toho dospělého liší v několika směrech, obzvláště pak v síle imunitního systému.
Nezkušenost dětské imunity způsobuje, že jsou děti častěji nemocné, ale podílí se i na určitých odlišnostech v průběhu nemocí. Proč jsou u dětí například běžná nachlazení intenzivnější, ale kratší než u dospělých? Jak je to se sekundárními infekcemi? A liší se u dětí i průběh koronaviru? Přečtěte si komentář pediatra Richarda Rýznara.
Každý dětský lékař ví, že dítě není zmenšeninou dospělého člověka. A dvojnásob to platí pro dětskou imunitu, obzvláště, jde-li o děti předškolního věku. Novorozenci, kojenci, batolata, předškoláci – ti všichni disponují imunitním systémem, který označujeme jako naivní. Před narozením získávají děti do svého těla protilátky přímo z těla matky, následně z mateřského mléka. Během dalšího vývoje a růstu dítěte ale tato zásoba mizí a dětský organismus si své protilátky musí začít tvořit sám. Dětská imunita je tedy slabší než obranyschopnost dospělého, zároveň však na některé podněty reaguje přehnaně, protože je jednoduše nezkušená a neumí správně vyhodnotit situaci. Právě odlišnost dětského imunitního systému od imunity dospělých způsobuje, že se u těchto skupin liší také průběh řady nemocí.
Nachlazení u dětí: častější, s agresivnějšími projevy, ale kratším průběhem
Pojďme se podívat na zcela běžné nemoci, jako je obyčejné nachlazení nebo chřipka. Jsou to virová respirační onemocnění, která jsou u malých dětí mnohem častější než u dospělých. Zatímco dospělí mívají rýmu a kašel průměrně dvakrát do roka, u dětí je zcela běžné, že je tyto obtíže potrápí třeba i desetkrát za rok. Potvrzují to výsledky průzkumu společnosti Vegall Pharma, podle kterého 51 % oslovených rodičů potvrdilo, že je jejich dítě nemocné častěji než čtyřikrát do roka. Je to jednoduše proto, že dětská obranyschopnost většinu virů ještě nezná, tudíž proti nim nemá vytvořeny protilátky.
Nemoc tedy nejenže u dětí propukne snadněji, ale navíc i v plné síle. Nezkušená imunita zpanikaří a rychle se snaží zareagovat tím, co má k dispozici: zvýší tělesnou teplotu, zintenzívní sekreci hlenu. Dítě tak najednou dostane vysokou horečku a z nosu mu bez ustání teče. Naproti tomu imunita dospělého by v takové situaci prostě sáhla do „paměti“, vybrala by příslušné protilátky a s chladnou hlavou protřelého mazáka jen tu a tam korigovala další reakce. Díky letitým zkušenostem dokáže dospělá obranyschopnost nepřítele porazit méně agresivním bojem, na druhou stranu jí to však může trvat o něco déle, než za jak dlouho se s nemocí vypořádá ta dětská. U dospělých už jednoduše ví, že nejde o nic vážného, u dětí musí reagovat rychle, protože nezná rizika.
U dětí více hrozí sekundární infekce. S léky opatrně
Další výraznější odlišnost průběhů virových infekcí u dětí spočívá v tom, že u malých pacientů častěji propukají i přidružené, sekundární infekce, například zánět středního ucha nebo pneumonie. Ty mají již s větší pravděpodobností i bakteriální původ, takže je v případě vážnějšího průběhu lze léčit antibiotiky. S antibiotiky by se to u dětí ale nemělo příliš přehánět, neboť u nich mohou způsobit alergickou reakci nebo poškodit bakteriální floru střeva. Antibiotika při nadužívání mohou imunitu i tlumit.
Co se týče podávání léků pro zmírnění symptomů běžných nachlazení, i tam panují poměrně zásadní rozdíly. Zatímco některé druhy medikamentů u dospělých rýmu a kašel úspěšně zmírňují, u dětí se ty samé léky nijak neprojeví. Existují pak i léky, které se dospělým s nachlazením podávají běžně, dokonce bez předpisu, avšak děti do čtyř let je užívat nesmí, protože by jim naopak uškodily.
Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Vegal Pharma
Foto: Pexels
