Netrapte se tím, že nejste permanentně šťastní, to je mýtus. Když tento fakt přijmete, více se budete radovat a těšit, a právě malé radosti a potěšení přispívají ke slastnému pocitu.
Štěstí, co je to štěstí? Muška jenom zlatá! Málokdo si vzpomene, že tahle slova napsal básník Adolf Heyduk, spíše vám vytane na mysli – to je asi hláška z nějakého starého filmu. Přesně tak, šlo o Školu základ života. Ale oboje je správně. Štěstí je skutečně prchavé jako muška letící kolem a vyhrává ten, kdo se naučí tyhle okamžiky zachytit a prožít.
Štěstí není trvalý stav mysli
Nepleťte si pojmy. Štěstí není vlastnost, ba ani spokojenost, protože je více založené na emocích. Je normální, když se v čase vyvíjí, podle toho, čemu dáváte přednost. Ale čím dříve v jednotlivých životních etapách najdete svoje priority, tím více se budete cítit šťastní. Nežehrejte ani na to, že vám nebyl dán do vínku radostnější pohled na svět. Umění vnímat chvíle štěstí z části ovlivňuje povaha, optimisté jsou na tom zkrátka lépe, a také geny po předcích. Nicméně hodně závisí i na vašich zkušenostech a prožitcích, a ještě více na tom, jak s nimi dokážete pracovat.
Obraťte se k sobě
Život každého z nás se odehrává v sinusoidách, jednou jsme dole, jindy nahoře. Na vrcholcích postůjte, užijte si je, a až budete dole, neutápějte se příliš dlouho ve smutku a beznaději. A rozhodně nečekejte, až na vás přijde řada, štěstí není výplata ani poklepání po ramenou za výkon, nemusíte si ho odpracovat. Stejně tak je marné si myslet, že když se budete pořád do kola snažit, dočkáte se štěstí. Trefně to vyjádřil Albert Einstein, který řekl, že dělat pořád totéž a očekávat jiné výsledky je vlastně šílenství. Co ještě musíte změnit? Svoje vnímání, sami sebe. Nehledejte ho někde kolem, máte ho v sobě. Štěstí totiž neleží na dosah vaší ruky, ale je ve vašem srdci.
Naučte se zvládat opak
Pro jeho lepší vnímání doporučujeme zorientovat se v opačném pocitu, neštěstí, ve chvílích, kdy se vám nedaří. Je-li jich příliš mnoho a připadáte si vysloveně nešťastní, nebo jich je málo, zato na ně kladete nadmíru velký důraz, musíte se naučit o věcech přemýšlet jiným způsobem. Dře to, ale jde to. Ostatně jako malí jste spoustu věcí zvládali s radostí. Batolata si neříkají, to je ale otravné, začít chodit, prostě to zkouší. Do té doby, než přijdou lidé, kteří jejich sebedůvěru začnou nabourávat. A naučí je něco, co jim není přirozené. Už nejste batolata, jste dospělí. Měli byste vědět, že to špatné, co jste se během života od někoho naučili, se zase můžete odnaučit.
Jak začít
Stopněte se. Jakmile vás něco sžírá, ba přímo trápí a podle toho také jednáte, řekněte si v duchu stop (nebo použijte i jadrnější výraz). Jednou, třikrát, pětkrát. Současně svou hlavu zaměstnejte představou něčeho vysloveně pozitivního, co ve vás vyvolává radost. Hříšně dobrá zmrzlina? Vůně fialek? Osvědčený filmový biják?
Nechte to plavat. Nejde o přístup „mouchy, snězte si mě“, kapitulaci, ale o přizpůsobení se určité situaci, kterou stejně nelze změnit. Třeba povahu vaší matky nebo nadřízené. Jediné, co změnit můžete, je váš pohled na věc. Problém svěřte papíru a ten pak spalte nebo rozcupujte na kousky a hoďte do řeky (a není-li někde poblíž líně tekoucí proud, spolehněte se na toaletu). Pak si pochutnejte na té zmrzce nebo jděte dělat něco, co vás nakopne (pozitivně laděná aktivita je důležitá).
Změňte úhel pohledu. Mnohokrát děláte věci, které od vás někdo očekává. A nedá se říci, že by vás extra těšily. Nic lepšího než začít se na ně koukat úplně jinak, třeba dokonce s úsměvem na rtech, nikdo nevymyslel. Budete jen zírat, jak vám veselejší přístup i k nepříjemným aktivitám dokáže zvednout náladu. V tom je celý vtip; věci, situace ani lidi kolem se nemění, mění se váš úhel pohledu.
Naučte se nebrat si věci osobně. Sice to trvá, než v hlavě přehodíte další výhybku, ale je to možné. Když to zvládnete, budete mít stoprocentně šťastnější život.
Prakticky: malá škola chválení
Než vyjdete ráno z domova, věnujte si pár minut před zrcadlem, ale jinak, než jste zvyklí. Nejprve se za něco pochvalte (nezaspali jste, už to je výhra). Pak si něco odpusťte (klidně tu včerejší zmrzlinu), nakonec si něco slibte (dneska se v práci nenechám vytočit jako včera). Tyhle tři věty zakončete jasný sdělením: Zasloužím se mít se rád/a. Časem se posunete k sofistikovanějším prohlášením, a nakonec jim budete skutečně věřit a vejdou vám do krve. A pak že nemáte kliku!
Připravila: Věra Hájková
Zdroj: publikace 12 kroků ke štěstí, Eveline Bouillon, vydala Alferia – Grada
Foto: Blue Bird Pexels
