Těšíte se na další povídku Annie D. Fox? Dnes je ze sportovního prostředí.
Mistrovství se hrálo v červnu, byl to třídenní golfový turnaj na rány. Po prvních dvou dnech jsem vedla o pět ran a s tímto náskokem jsem nastupovala do třetího závěrečného kola. Stejně jako předcházející dva dny jsem vstávala v půl páté a z domova jela ranní probouzející se přírodou na golfové hřiště vzdálené sto třicet kilometrů.
Bylo hezké počasí, cestou jsem o své hře přemýšlela.
Pět ran v golfu nic neznamená. Stačí pokazit dvě jamky a vše je srovnáno. Náskok ale máš, jenom na něho moc nespoléhej. Hraj svoji hru.
První tři jamky jsem zahrála v paru, svůj náskok před druhou soupeřkou v průběžném pořadí jsem ještě zvýšila na osm ran. Mezitím se párkrát během hry přišel zeptat předseda Golfové federace, jak se turnaj vyvíjí. „Vedu o osm ran,“ říkala jsem ještě na čtvrté jamce. Pátá jamka je tříparová z kopce, moje soupeřka 128, 129.
Romy a já jsme odpálily míčky na green. Romy byla nejdál od jamky, tak patovala jako první.
„Romy, já dala v předcházejících dnech dlouhý pat, a ty ještě ne, tak si ho dej.“
Mluvil ze mě pocit, že mám z čeho rozdávat. Mé ego bylo v té chvíli tak naduté. Hned, jak jsem to vyslovila, jsem cítila, že říkám něco, co si v hloubi duše nepřeji.
Romy pat dala a začala hrát nádherný golf. Já kazila, co se dalo, protože má golfová koncentrace během sekundy klesla na minimum a ve své přemýšlivé hlavičce jsem začala řešit, že něco říkám a něco jiného si myslím. Nemohla jsem proudící myšlenky vůbec zastavit.
„Jak to teda máš?“ ptal se mě můj vnitřní hlas.
Zděšeně jsem si uvědomovala, že jsem nepřejícná a dělám se lepší, než jsem. Naprosto mě to trpké poznání odrovnalo. A znovu přijel nějaký novinář a ptal se na průběžný stav. „Vedu o tři rány,“ sklesle jsem pronesla na jedenácté jamce.
Tolik jsem se snažila, ale míček se pokaždé odkutálel do nepříjemné pozice, nebo se zastavil těsně před jamkou. Všichni golfisté tento marný pocit znají, jak nic nevychází a vše, co může, je špatně.
„Jsme srovnané,“ zajásala Romy na čtrnácté jamce.
Celý náskok osmi ran stáhla, hrála krásně uvolněně, riskovala a vše jí vycházelo. Chvíli před odpalem na patnácté jamce jsem si poodstoupila a procítila ještě jednou, co se mi honí hlavou. Přehrála jsem si znovu příběh, který se odehrál na jamce číslo pět. Fajn, měla jsi náskok osmi ran, o ten jsi přišla, ale teď je tu znovu startovací čára, obě jste na tom stejně. Máš před sebou rozhodující čtyři jamky a ty jsi přece vítěz, věř tomu.
Povolala jsem svého vnitřního bojovníka, abych se znovu spojila s jeho energií. Úplně jsem na celém těle cítila, jak mě zaplavuje víra a odhodlání. Má mysl se zklidnila, v každé buňce jsem vnímala, že se chci stát vítězem. Proměnila jsem se, byla jsem jiná, než před chvílí, nebyl tam konflikt, byla jsem uvolněná a sjednocená, a ono to fungovalo.
Romy najednou změnila taktiku své hry. Začala hrát opatrný golf, aby nic nezkazila, a proto kazila. Na jamku číslo osmnáct jsem nastupovala s náskokem dvou ran a tento náskok jsem již udržela až do konce. Tak se mi splnilo jedno z vysněných přání, stát se MISTRYNÍ.
Můj sportovní psycholog Jiří Šlédr říká: „Zbav se každé rány“ a má k tomu pomůcku: „WC, Havaj, Lev.“ Což znamená:
WC – vyhodnoť ránu a pak ji spláchni.
Havaj – uvolněně jdi k další ráně, pozoruj přírodu, relaxuj mysl.
Lev – připrav se na ránu a se sebevědomím lva ji odehraj.
Golf je sport, kdy můžete dokonce zkazit i dvě rány za sebou, ale pak dáte jednu geniální, a pořád máte možnost vyhrát turnaj. Je velkorysý, dokáže tolik odpouštět a dávat pořád šanci.
Mysl každého člověka je pokladnicí dobrých vlastností i smetištěm zla, plným démonů. Nedokážeme je nikdy porazit, jediné, co můžeme, je démony zahlédnout, přijmout a naučit se s nimi žít.
Povídku najdete v knize Pohádky mého života. Více informací na www.pohadkymehozivota.cz.
Autor: Annie D. Fox
Obrázek: Pixabay
