Krkonošská kuchyně byla odedávna synonymem pro jednoduchá, leč vynikající jídla. Horalové dokonale respektovali nabídku matičky země v každém ročním období, jejich strava tedy odpovídala dnes tolik populárnímu trendu sezónnosti a čerstvosti. Vítaným zpestřením jídelníčku byly různé svátky a posvícení. Mezi pilíře místní kuchyně patřily především brambory, zelí, houby a česnek.
Jedním ze základů místní kuchyně byly brambory, které se připravovaly jednoduše, ovšem nápaditě. Vařily se ve slupce a pak se podávaly se solí a zapíjely mlékem nebo se vařily oloupané se solí a kmínem. Oblíbená byla i bramborová kaše a škubánky, neboli kucmoch. Když se k neslitým uvařeným bramborám přidal česnek a lžíce sádla, vznikl krkonošský oukrop neboli česnečka, zaručená zbraň proti chřipce a nachlazení. Česnek vůbec měl a má v krkonošské kuchyni výsadní postavení. Dodává jedinečnou chuť pochoutkám jako je kuba či hubník, zcela nepostradatelný je pak v bramboráku, v Krkonoších zvaném bramborka. Často se pekly také sejkory, bramborové placky pečené přímo na suché plotně.
Velmi často používanou surovinou bývalo v krkonošských a podkrkonošských kuchyních zelí. Pekly se z něj zelníky, vařila se polévka. V některých domácnostech se dodnes připravuje také kysané roprachtické zelí. Je to velice křehké červené špičaté zelí, které se pěstuje výhradně v Krkonoších na větrných místech. Vítr totiž pomůže pevně zatočit jeho listy do charakteristického tvaru.
Významnou úlohu ve stravě horalů měly houby. Přidávaly se do polévek, omáček, spolu s bramborami tvořily základ krkonošských pokrmů. Sloužily také jako nejlevnější, a tudíž nejrozšířenější koření. A kromě známých hříbků, křemenáčů, kozáků a lišek se sbíraly například i čirůvky, jidášova ucha, opěnky či březnovky.
Nezbytnou přísadou byly také bylinky, nejčastěji z vlastních zahrádek – estragon, libeček, kerblík, meduňka, bazalka, bedrník, saturejka, brutnák a černobýl.
Vítaným zpestřením byly lesní plody jako maliny, ostružiny, jahody a především borůvky, ze kterých se připravují velké kynuté knedlíky zvané blbouny a výborné koláče. V zimě a na Vánoce se tradičně vařila muzika, tedy polévka ze sušeného ovoce jako jsou švestky, hrušky a jablka.
Polévka je grunt!
Polévky byly nedílnou součástí tradiční krkonošské kuchyně. Vařily se mléčné polévky, jako třeba hladká ančka, které nahrazovaly bílkovinami maso, protože to bývalo jen v neděli a o svátcích či posvíceních. Další klasikou je couračka z kysaného zelí a také polévky ovocné, jež v létě osvěžily a v zimě příjemně zahřály. Královnou krkonošské kuchyně je ovšem kyselo. Polévka z chlebového kvásku a žitné mouky tvořila v podstatě základ horalské stravy a říká se o ní, že člověka postaví na nohy. Kromě kvásku se do něho dávají brambory, vajíčko a čerstvé nebo sušené houby.
Chléb náš vezdejší…
Maso se v chudých krkonošských chalupách jedlo jen výjimečně, nejčastěji u příležitosti svátku či posvícení, zato bez chleba by se horalové neobešli. Mnohdy sloužil jako jediná příloha k jídlům, sám býval hlavním jídlem či se do různých pokrmů přidával. Říkalo se, že jak se kdo srovná s chlebem, tak se srovná s lidmi. Proto měl být chléb vždy rovně ukrojen.
Připravila: Zuzana
Foto: Archiv
2.3. 2012
