Víte, kdy se začaly nosit spodní kalhotky? Jak se kdysi řešila hygiena intimních partií? Nebo které „vychytávky“ ženy používaly místo dnešní antikoncepce? Zjistili jsme to!
Představte si, že byste si samy vyráběly vložky z kousků látek a o tamponech byste mohly jen snít. Nebo že byste chodily celoročně dole bez. Úsměvné, viďte. A přitom kdysi to ženy dělaly běžně.
Co se (ne)nosilo místo kalhotek
V dávné minulosti bylo normální nepoužívat dámské spodní prádlo, neexistovalo. Intimní partie se krásně zakryly vrstvami jiného ošacení. Spodní kalhotky se „chytily“ až v devatenáctém století, ovšem to je nosily jen určité skupiny žen, a to velice rozmanité; byly to prostitutky, baletky a jeptišky. Z dnešního pohledu spoďárky zrovna nelákaly k pomilování, protože délka nohaviček dosahovala do půli stehen nebo dokonce ke kolenům. S revolučním řešením přišla na počátku dvacátého století britská návrhářka Lucy Duff-Gordonová, která délku kalhotek výrazně zkrátila.
Dnešní ženy si mohou vybírat z mnoha tipů spodního prádla, od klasických po tanga, brazilky, boxerky… Z pohledu zdraví intimních partií je ideální bavlna, ovšem pokud se vám nezdá zrovna sexy, volte kalhotky z kombinovaných materiálů, u nichž se bavlněný díl použil v rozkroku.
A co hygiena
Dříve nebylo běžné a mnohdy ani možné dodržovat hygienu, jak ji známe dnes. Zejména vyšší vrstvy to pak doháněly přemírou voňavek. Intimní hygiena se více prosazovala až na konci devatenáctého století, ale opět šlo o určitou skupinu dam. Během menstruace se žena nemyla více než obvykle a hygiena obecně závisela na tom, do jaké společenské vrstvy patří.
Urozené dámy ve středověku používaly během měsíčků speciální košili s dlouhými spodními cípy, které se svazovaly do uzlů. Ženy ze středních vrstev si musely vložky vyrábět samy, používaly k tomu savé materiály, jež byly k dispozici (mnohdy šlo o různé zbytky látek). A protože spodní prádlo, jak jsme uvedli výše, ještě nebylo, tyto „vložky“ k intimním partiím pouze přikládaly.
Dnes vnímáme hygienické potřeby jako samozřejmost, totéž platí pro hygienu intimních partií. Jenže příliš časté mytí s pomocí běžného mýdla nebo gelu není optimální, neboť tím nadměrně narušujete přirozené vaginální prostředí. Mnohem lepší jsou produkty cíleně určené pro intimní hygienu.
Jak nebýt „v tom“
Přestože antikoncepce má svou bohatou historii, nejrůznější metody údajně chránící před početím spíše vyvolávají údiv. Například se používaly různé rituály a zaříkávání. Ve starověku se prý zkoušel i krokodýlí trus či med, které se zaváděly do pochvy, dále cosi jako tampony namočené do cedrového oleje s citrónovou šťávou, které měly v pochvě vytvořit kyselé prostředí likvidující spermie. Ve středověku se kromě různých pověr „aplikovaly“ pomůcky vyráběné ze zvířecích střev, které se svým způsobem dají považovat za předzvěst současných kondomů.
Uplynula však dlouhá doba, než se začaly počítat plodné a neplodné dny a objevilo se několik vynálezů (pesar, nitroděložní tělísko, posléze hormonální antikoncepce). To už jsme ale hodně přeskočili v čase a dostali se do dvacátého století.
Připravila: mar
Foto:
