Nejdražší Violo, Píšu ti hned, jak jsem dorazil do lazaretu a přečetl si Tvůj dopis. Měsíc bez Tvého psaní byly naprostým utrpením.
Čím déle jsem bez tebe, tím větší ujištění potřebuji. Jsou noci, kdy se budím strachem, že Tě již nikdy neuvidím. Zdají se mi strašlivé sny, ve kterých jsi nemocná, zraněná, nedosažitelná. Snad se teď doručování dopisů obnoví a zlepší a můžu být s Tebou alespoň na papíře.
Na nic se neptej, má lásko. Snad už příště Ti budu schopný říct víc, ale teď na to nemám sílu. Snad Ti postačí vždy vědět, že jsem v pořádku. Ne všichni měli takové štěstí. Kdybych věděl, co mě tady čeká, nikdy bych se sem nevracel a zůstal s Tebou, ať by to mělo jakékoliv následky. Svůj život chci prožít s tebou, ať bude jakkoliv dlouhý.
Ano, Violo, nic bych si nepřál víc, než aby ses stala mojí ženou. Ty tři týdny ve Tvé blízkosti mě ubezpečily v tom, že Ty jsi žena mého života, moje jediná láska. Vím, že tohle není vhodná forma. Jak bych si přál normální život, ve kterém bych se ti dvořil. Jakmile bych zahlédl záblesk tvého zájmu, neváhal bych ani chvíli a nabídnul Ti všechno, co mám. Jak ale mohu požádat Tvé rodiče o tvou ruku, když nemám nic a nevím ani, kdy se zase vrátím?
Přesto jsem Ti musel sdělit své nejniternější přání, protože nevím dne ani hodiny, kdy budu ještě mezi živými. Z hloubi svého srdce Tě miluji, Violo. Nabízím Ti své srdce a vkládám do Tvých rukou všechno, co mám. Bez Tebe není žádný život.
Bude-li to možné, ze všech sil se pokusím Ti vytvořit takový domov, na jaký jsi byla zvyklá. Nic pro mě nebude těžké, když u toho budeš Ty a budu to dělat pro Tebe.
Modlím se každý den, aby Bůh chránil Tvé kroky, dokud tak nemohu činit sám.
Všechny moje myšlenky patří Tobě, stejně jako všechno, co mám a budu mít.
Tisíce pozdravů posílá Tvůj Viktor
Pokračování příště.
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels
