Když se Dana seznámila s Petrem fascinovalo ji, jak se umí skvěle rozhodovat a organizovat jejich schůzky i společný volný čas. Neuvědomila si, že ho vlastně jen poslouchá a dělá to, co určí on. Že to není úplně v pořádku jí došlo až po čase. A když přišly děti, diktoval, co a jak už celé rodině.
Bavilo mě, že všechno uměl rozhodnout
Když jsme se potkali s Petrem, život s ním mi přišel jako idylka. Vždycky věděl, co chce a měl energie na rozdávání. Byla to pohodička – třeba když vyrukoval s nápadem na víkend: „V pátek jedeme na hory, všechno jsem zařídil, i hotel!“ To bylo po měsíci chození; byla jsem nadšená, že se nemusím o nic starat, a naopak se stará můj miláček o mě.
Líbilo se mi, že má plán na každou sobotu či neděli, ví, kam jít, co vidět, co zažít. Nikoho takového jsem nikdy dřív nepotkala. V práci jsem měla všeho nad hlavu, tak komu by se nelíbilo, když pak už nemusí na nic myslet? Věděla jsem, že je to vlastně pořád on, kdo rozhoduje. Kam půjdeme a co budeme dělat, ale proč ne? Bylo to velice příjemné.
Život podle Petra
Po svatbě jsem ještě nějaký čas plula na obláčku. Ale jak šel čas, začala jsem si všímat, že vlastně nemám šanci mluvit do toho, co bude. Protože najednou to nebylo: „Pojedeme tam a tam,“ ale tvrdé: „Musíme jet, už jsem to domluvil.“
Snažila jsem se nechuť k jeho pokynům potlačit. Tak nějak jsem se s tím smířila. Ale když přišly děti, situace se ještě víc vyhrotila. „V sobotu v devět jdeme na hřiště, děti si pohrají, jo a ty vezmeš svačinu, abychom zbytečně neutráceli,“ říkával a ani se mě nezeptal, jestli chci.
Když jsem se odvážila navrhnout, že bychom mohli zůstat doma a odpočinout si, případně jít ven odpoledne, podíval se na mě, jako bych se zbláznila: „Doma? To je ztráta času. Mám plán!“ prohlásil a dál to neřešil. Ano, ON má plán! Ale co já?
Organizace za zavřenými dveřmi
Mám ho ráda, mají ho rády i děti – mimochodem klukovi jsou čtyři roky a holce už sedm – ale občas na něho všichni koukáme nejistě. Někdy i se strachem, co zase bude. Manžel totiž určuje i co si mají obléknout, kdy se budou dívat na pohádky a co mají jíst. Případně i jakou knížku si mohou vzít do postele nebo s jakými hračkami si TEN DEN budou hrát.
„Nech je být,“ říkám mu opakovaně, ale Petr mě odbude: „Potřebují režim, jinak z nich nic nebude.“
Uvědomuji si čím dál víc, že nám všem bere svobodnou vůli. Bojíme se cokoli navrhnout, že to zarazí či zakáže. A někdy dokonce i cokoli udělat, abychom nebyli, já i děti, vyplísněni. Z Petra se stal dokonalý diktátor. A na tomhle místě bych měla říct, že v zaměstnání poslouchá a šlape jako hodinky. Svoje diktátorské sklony si dovolí předvést jenom doma mezi čtyřmi stěnami.
Pohár začíná přetékat
Včera jsem chtěla vzít dceru na zmrzlinu, kluk byl u babičky, takže jsme měly den pro sebe. Prostě jen tak si dát zmrzlinu. Nepředloženě jsem to prozradila Petrovi do telefonu a hned přišel příkaz, respektive zákaz: „Neexistuje, nechci, aby se cpala cukrem.“ A bohužel pak ještě dodal zlé: „Máš ty vůbec rozum?!“
Měla jsem chuť mu odpovědět, že je to jen zmrzlina, ale věděla jsem, že se to zvrhne v hodinovou hádku. Nechala jsem si to až na doma.
„Nemůžeš mi pořád říkat, co mám dělat,“ vybalila jsem na něho večer, když děti už spaly. „Jsem dospělá, svéprávná žena.“
„Ale já ti neříkám, co máš dělat, jen se snažím, aby všechno doma fungovalo,“ odpověděl s klidem, jako by to byla ta nejlogičtější věc na světě. Jenže já se už necítím jako jeho partnerka, ale jako voják v jeho jednotce. A vzpomínám na začátky, jak nám to fungovalo, jak mě fascinoval, že věděl vždy, jak, co a kde.
A došlo mi, že to nebyla z jeho strany iniciativa, ale kontrola.
Dá se s takovým člověkem žít?!
Názor koučky Hany Adamíkové:
Pokud se vám ve vztahu nežije dobře, je na čase začít na vztahu pracovat komunikací. Pokud partner z vašeho pohledu nerespektuje váš prostor, je potřeba se zamyslet nad tím, zda vy sama respektujete samu sebe. Začněte se jednoduše sama sebe ptát, co je v partnerově chování ještě v pořádku a co je už příliš. Potřebujete totiž ze začátku získat sílu a pevnost sama v sobě.
Potom postupnými kroky začněte s partnerem komunikovat, že chcete, aby byly věci jinak. Tím, že si budete jistá svým postojem, pak budete mít více odvahy ke změně. Ženy ve Vaší situaci častokrát raději mlčí, protože mají strach z partnerovy reakce, nebo nechtějí doma vytvářet dusno. Avšak tento přístup nikam nevede. Namísto toho začněte jistým tónem a zároveň ze srdce mluvit s mužem o Vašich potřebách. Děláte tím obrovskou službu, nejen sobě, jemu (nejspíš toto chování viděl u svých rodičů a nikdo mu zatím neřekl, že to není v pořádku), tak hlavně svým dětem.
Děti totiž uvidí, že spolu jako partneři umíte hledat cesty. Sice to ze začátku může drhnout, ale z dlouhodobého hlediska má vřelá a komunikace ve vztahu velký vliv.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých najdete mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Připravila tyto podzimní workshopy:
- 9.10. Sebevědomá žena (Ostrava)
- 8.11. Otevřete se naplněnému vztahu (Praha)
- 4.12. Sebevědomá žena (Praha)
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz.
Připravila: Věra Hájková
