Mariana se zamilovala do muže, o kterém se vědělo, že nenechá žádnou sukni na pokoji. A ženy vyměňuje jako ponožky. Když otěhotněla, byla svatba. A postupně se narodily dvě děti. Mariana si myslela, že se její manžel, když bude mít rodinu, změní, ale to se hluboce mýlila.
A byla svatba
V poslední době mám pocit, že mi život tak nějak uniká… Je mi už třicet osm let. Čtyřicítka se blíží. A to mi začíná přidělávat vrásky. Máme dvě děti, které chodí na základku, takže většina mého života se točí kolem školy, kroužků a domácích úkolů. A pak ještě práce a domácnost. Volný čas? Na to můžu zapomenout. Navenek to působí, že máme dokonalou rodinu, ale já vím svoje. O zahradu se taky musí někdo starat, nemluvě o našich rodičích, kteří vyžadují občasnou pomoc.
Můj manžel je fešák, kamarádky mi ho závidí, ale v poslední době si říkám, že je to spíš ke škodě věci. Nikdy jsem nebyla úplně slepá. Už když jsem ho před deseti lety poznala, věděla jsem, že byl tak trochu na holky. Líbilo se mu bavit se, chodit ven, vyhodit si z kopýtka. A užívat si – sex.
„Ale tebe miluju, nemusíš se bát,“ tvrdil mi, když jsem otěhotněla a bylo jasné, že bude svatba, na které moje máma trvala. Věřila jsem mu. Věřila jsem, že až se usadí, přestane být do světa. Nějaký čas to i tak vypadalo. Jenže v poslední době jsem začala cítit, že něco není v pořádku.
Lepší nevědět
Najednou byl manžel častěji pryč, a pokud byl doma, koukal pořád do telefonu. S takovým divným výrazem nebo s úsměvem, který nepatřil mně. „Co pořád řešíš?“ dovolila jsem se zeptat. A bylo mi celkem jasné, co odpoví. „Ale, nějaké pracovní záležitosti,“ odpověděl. Jindy prohodil: „… zase musím na služebku, už mě to nebaví,“ a balil si tašku, jako by přitom trpěl. Jenže já se obávám, že to utrpení nechal pak u mě doma.
Zkrátka, když jsem se na cokoli zeptala, vždycky měl připravenou odpověď. „Práce, služebka, kolegové.“ Nikdy se nezarazil, nikdy nepřiznal, že by se dělo něco jiného.
Samozřejmě jsem to začala řešit s kamarádkami, protože jsem to podezření musela předat dál. S tím, že mě třeba uklidní. No, neuklidnily, a rady typu: „Uhoď na něho!“ jsem nebrala v úvahu. Někdy je lepší nevědět.
A pak se to stalo
A pak se to stalo, zahlédla jsem ho v kavárně na náměstí, jak laškuje s mladou holkou. Nebylo to nic dramatického – seděli proti sobě, smáli se. Ale ten jeho výraz jsem znala. A bylo mi jasné, že to žádná jeho kolegyně není. Tehdy jsem to už nevydržela a večer jsem, jen tak mimochodem, pronesla: „Dneska jsem tě zahlédla v kavárně – to byla nová kolegyně? „Ty mě špehuješ, jo?“ zkusil získat čas. Neodpověděla jsem a dál myla nádobí. A manžel utrousil: „Jo, byla to holka od nás z práce, řešili jsme projekt.“
Mlčela jsem. Co jsem taky mohla dělat jiného? Byla o víc než deset let mladší než on a tak, jak se smál, tak se nesměje ani se mnou. Za ruku se nedrželi, ale mně bylo jasné, že ji okouzluje svým charismatem, tak jak to umí jen on. A jak okouzlil i mě. Věděla jsem, že mi lže. Ale nemohla jsem mu to nijak dokázat.
Na holky byl vždycky
Mohla jsem si říkat stokrát, že se mýlím, ale bylo to marné. No a pak ho jedna kamarádka viděla, jak nastupuje do auta s nějakou dvacítkou. Vím, že nebyla zlá, jen mi chtěla otevřít oči. Jestli to byla ta samá holka, se kterou jsem ho zahlédla já, nevím, ale tak nějak mi to začínalo být jedno. „Co jsi čekala, když sis ho brala?“ slyšela jsem ze všech stran. „To sis myslela, že ho předěláš?“
Jo, to jsem si opravdu myslela.
Pár dní jsem sbírala odvahu, než jsem na něho uhodila. Reagoval s přehledem, jako vždycky. „Kámošky ti budou říkat nesmysly, protože nám závidí,“ prohlašoval. „Takže všichni kolem mě lžou a jen ty máš pravdu?“ pokračovala jsem. „A kam si vezl tu „novou kolegyni“? Na vlak?“ „Ano,“ odvětil v naprostém klidu. A já najednou nevěděla, jestli mi holky opravdu namlouvají bludy nebo je manžel mistrem ve lhaní.
V noci jsem nespala. Manžel vedle mě klidně oddychoval, a já přemýšlela, kolikrát už mě takhle obelhal.
Nebyla jen jedna
Rozhodla jsem se to nechat být. Možná to byla slabost. Ale kvůli dětem i kvůli tomu, že jsem nechtěla zničit všechno, co jsme vybudovali, jsem do toho nešťourala. Ale už jsem v sobě měla zaseté semínko nedůvěry a každý jeho pohled do mobilu mi připadal podezřelý a každé zpoždění z práce či služební cesta mě trápily. „Mariano, musíš mi věřit,“ řekl jednou, když jsme se pohádali. Jenže já už nevěděla, čemu vlastně věřit můžu.
Uběhl rok, během kterého se docela snažil. A pak to na něho najednou prasklo. Dozvěděla jsem se, že firma, ve které pracuje, už dávno neprovozuje služební cesty – a došlo mi, že mi několik let lhal. A pak se ke mně doneslo, že nejspíš nebyla jen ta jedna, se kterou jsem ho zahlédla. Byla další. A předtím jiné.
Nikdy nic nepřiznal, nikdy neřekl pravdu. Všechno popřel, jako vždycky. „Zase ta tvoje paranoia,“ vyčítal mi. Ale já už věděla, že nejsem paranoidní. Jen jsem se bála přiznat si pravdu.
Blíží se moje čtyřicítka, cítím se stará a unavená. Bojím se rozvodu, bojím se toho, co by to udělalo dětem, ale stejně tak se obávám toho, co to se mnou udělá, když zůstanu s ním – když vím, že objímá cizí ženy.
Názor koučky Hany Adamíkové:
Ve chvíli, kdy za mnou přijde žena v podobné situaci jako Mariana, začínáme u vztahu, jaký má sama k sobě. Ten totiž velice úzce souvisí s tím, co se pak děje ve vztahu partnerském. Cílem tohoto typu práce je, aby se ženě žilo dobře – v souladu s jejími hodnotami, aby si sama sebe vážila a měla čas pro sebe.
Když toto nastane, žena nabere sílu a sebevědomí, vždy se to projeví i ve vztahu. Jak konkrétně, to je individuální. Některé ženy přestanou dusit své pocity uvnitř sebe, jiné už tolik nelpí na domnělých partnerských jistotách a jiné se začnou věnovat svým zálibám a koníčkům. Co však všechny mají společné je to, že se jim uleví a vnitřně se promění. Mnohdy i fyzicky zkrásní. S nově získaným sebevědomím pak mají sílu na důležité kroky například v komunikaci s partnerem.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže. Najdete v nich mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Připravila tyto podzimní workshopy:
- 9.10. Sebevědomá žena (Ostrava)
- 8.11. Otevřete se na plněnému vztahu (Praha)
- 4.12. Sebevědomá žena (Praha)
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz.
Připravila: Věra Hájková
