Heslo Pavla je: Chci, aby moje děti dokázaly to, co já jsem nedokázal. A bezhlavě je žene do kroužků i do profesí, které je vůbec nezajímají, a nemají k nim vlohy. Šárka je z toho nešťastná, jenže Pavel si myslí, že vydřít se dá všechno. A snaží se to z nich opravdu – vydřít.
Životní mise
Pavel je na naše děti až moc tvrdý. Když byla dcera malá, dokonce se pokoušel dát ji na holčičí fotbal – naštěstí ho to poté, co se mu narodil syn, přešlo. A na fotbal cpe od jeho pěti let jeho. Dochází mi, že v tom bude něco víc než jen touha po tom, aby se děti věnovaly sportu. A když jsem na něho nedávno uhodila, konečně to z něj vypadlo.
„Je to jednoduché – nechci, aby moje děti dopadly jako já,“ prohlásil. Podívala jsme se na něho a bezelstně se zeptala: „A jak jsi dopadl?“ „Nedodělal jsem školu, nedostal jsem se do ligy. Ale moje (pozor, ne naše) děti to dokážou,“ pronesl s jistotou. A mně to vyrazilo dech.
Došlo mi, že to není jen tak nějaká otcovská ambice, je to jeho životní mise – ať děti dokáží to, co on sám nedokázal.
Fotbalový šampion
Syn Marek má dnes už deset let a od předškolního věku hraje fotbal. Nebo spíš – Pavel ho nutí hrát fotbal. Tréninky má čtyřikrát týdně, o víkendu turnaje a vůbec ho to nebaví. Raději by si stavěl z lega nebo hrál na počítači, ale to by nesměl mít za zadkem neustále svého otce. Ten má jasno: „Žádný učený z nebe nespadl, dovednosti se musí pilovat,“ aniž by přihlížel k tomu, jestli má Marek vůbec nějaký talent na míčové hry.
A jestli ho to baví. Pavel mě pak nutí, abych ho vozila na tréninky a jezdila s ním na zápasy. Někdy se o to postará on, ale většinou je to na mně. A nedej bože abychom vynechali! To by byl oheň na střeše! Marek zatím svého tátu poslouchá, ale občas to nevydrží a začne si mi stěžovat. „Marečku, tatínek to s tebou myslí dobře,“ dostanu ze sebe neupřímně – a je mi syna líto.
Povinná vysoká škola
Kláře je sedmnáct. Pavel v ní vidí studentku práv, jak jinak, sám práva nedodělal. A prý toho lituje. „Právníci se mají skvěle!“ opakuje pořád dokola. Klára samozřejmě musela jít na gymnázium, což je podle Pavla odrazový můstek na vysokou školu. Po celou dobu studia bedlivě sledoval její prospěch a běda, když trochu polevila. „S trojkami se nikam nedostaneš,“ láteřil a nutil ji do učení.
Teď se řeší, co dál. Klára studovat nechce, ale to Pavlovi nebrání v tom, aby rozhodoval za ni. Kláru zajímá kosmetika, což Pavla rozčiluje. „Podnikání je risk. Vysoká je jistota,“ odsekne jí pokaždé, když se o tom zmíní. A tak si Klára aspoň prozatím, s mým vědomím, dělá potajmu kurs na kosmetičku.
Jak tohle dopadne
Takhle jednou byla sobota, venku pršelo a Marek se schovával pod peřinou. „Šup, jedem na zápas,“ tahal ho z postele Pavel a mával mu nad hlavou kopačkami. Marek s brekem vylezl a zakňoural:
„Tati, mně se nechce… bolí mě noha,“ zkoušel.
„Noha tě bolet může, ale hlava musí chtít,“ odsekl Pavel. A tak to je pokaždé, nikam by se nejelo asi jenom tehdy, pokud by klukovi noha upadla.
„Kluk musí makat. Když poleví teď, nikam to nedotáhne!“ prohlásil Pavel a tím debata skončila. A počasí, nepočasí, noha nenoha, Marek musel jet. To, že pak nepodává na hřišti žádný skvělý výkon, protože ho to, logicky, nebaví, Pavla dopaluje a nutí kluka o to víc trénovat.
Dokud strkáš nohy pod náš stůl
A pak přišel email z kosmetické školy – pozvánka na závěrečnou zkoušku. Klárka byla tak nadšená, že zapomněla otevřený notebook, když mi to utíkala do kuchyně sdělit. A z pokoje se ozvalo:
„Co to má znamenat?“
A Klára v sobě našla netušenou odvahu: „Tati, to je moje věc. Chci dělat kosmetiku. Nechci být právničkou!“
„Neexistuje! Dokud strkáš nohy pod náš stůl, budeš poslouchat!“ hřměl Pavel.
„Ale já nechci tvůj život. Chci svůj,“ prohlásila Klára.
Její odvaha mě doslova šokovala. U stolu seděl Marek a tiše tu scénu sledoval. A já jsem si všimla jeho úsměvu – pochopil, že se nakonec může ozvat i on.
Názor koučky Hany Adamíkové:
Jsem moc ráda, že se vaše dcera postavila za svůj sen. A to je teď i vaším úkolem. Jděte dětem příkladem a pokud se v rodině děje něco proti Vašemu přesvědčení, mluvte o tom.
Není nutné partnerovi jakkoli podrývat jeho otcovskou autoritu, nicméně je důležité mu sdělit váš pohled na danou situaci. Můžete tak učinit v klidu, bez přítomnosti dětí. Pokud se partnerovi nebude váš postoj líbit, můžete mu sdělit, že vaším cílem není ho kritizovat. Naopak je dobré mu říct, že se patrně snaží dát svým dětem, co sám neměl.
Nicméně svým počínáním se dětem víc vzdaluje, než aby jim byl blíž. Měl by se naučit respektovat hranice druhých. Jenže aby mohl hranice respektovat, je třeba s ním komunikovat o tom, kde jsou. Jinými slovy – vadí-li vám něco, pak mluvte. Za začátku budete možná sbírat odvahu. A třeba to mezi Vámi bude dřít. Výsledek však stojí za to. V praxi vidím, jak se prostředí v rodině změní a všem jejím členům se pak lépe žije.
Změny se nestanou ze dne na den, avšak důsledností, pílí a vytrvalostí dojdete k cíli a bude z vás sebevědomá žena, která stojí ve své síle.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých je možné najít mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Připravila tyto podzimní workshopy:
- 9.10. Sebevědomá žena (Ostrava)
- 8.11. Otevřete se na plněnému vztahu (Praha)
- 4.12. Sebevědomá žena (Praha)
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz.
Připravila: Věra Hájková
