Je fascinována zajímavými osobnostmi a jejich osudy a na toto téma napsala už řadu knih. Jmenujme alespoň Tisíc tváří Kristiána – Po stopách Oldřicha Nového nebo knihu První republika. Jak žily hvězdy. Jak si témata vybírá a jak probíhala příprava na psaní její nejnovější knihy Příběhy domů slavných i zapomenutých?
Jde o druhé, upravené vydání knížky, která se mezi čtenáři setkala s příznivým ohlasem. Ostatně našli v ní i národem milované umělce jako byla Dana Medřická, Tomáš Holý, Václav Tallich nebo Jan Tříska.
Slavné osobnosti čtenáře lákají, ale důvodem, proč jste se rozhodla psát právě o nich, bylo zřejmě něco jiného…
Zajímám se o prostředí, v němž žili, bydleli a tvořili a kolikrát zažívám velká překvapení. Třeba, když jsem poznala krásnou vilu na Vinohradech v ulici Na Zájezdu, která se ocitla i na obálce knihy. Žily v ní velmi zajímavé osobnosti, některé se tu potkávaly, jiné míjely v čase. Herec Vladimír Ráž s první ženou Sašou Myškovou, král českého dabingu K. M. Walló a jeho dcera Olga Walló, herec Karel Houska a další.
Podle jakého klíče se rozhodujete, o čem napíšete knihu?
Klíčem je moje zvědavost a touha poznat příběhy lidí trochu jinak, a hlouběji než se o nich běžně píše. Je to kolikrát namáhavá a téměř detektivní práce, ale to čtenáře samozřejmě nezajímá. Ti se chtějí dozvědět něco nového, ale jak jsem se toho dopátrala, je přece moje starost.
Vaše knihy, to není beletrie, která někdy tryská z pera sama, ale jak sama říkáte, jde o náročnou práci. Jak dlouho si připravujete podklady?
V případě série knížek o domech slavných (vyšly celkem čtyři) si pročtu všechno, co je dostupné, pokouším se pátrat v archívech nebo alespoň starých telefonních seznamech, sbírám vzpomínky pamětníků, potomků a dalších příbuzných. Pokud jsem slavnou osobnost osobně poznala a někdy i její byt či dům, je to potom mnohem snazší. U prvorepublikových hvězd si musím porovnávat staré mapy, změny názvů ulic i číslování domů. Třeba takový Hugo Haas, který se stěhoval téměř každý rok, dal pěkně zabrat.
Kromě spisovatelské práce se věnujete i svému vlastnímu webu. Tak časté příspěvky vyžadují buď velkou disciplínu nebo velký přetlak. Jak je to u vás?
Disciplíně mě naučila moje učitelka Běla Pacovská v první třídě. Zrovna na ni vzpomínám, protože škola v Botičské ulici v Podskalí, kam jsem chodila, slaví 140. narozeniny. Přetlak v sobě mám také, ale z pověrčivosti na webu a facebooku neprozrazuji všechno, dokud nemám hotovo. Ráda se ale vyjadřuji i k různým nešvarům a běžným problémům obyvatel Prahy.
Vraťme se k vaší knize Příběhy domů slavných i zapomenutých. O jakých osobnostech pojednává a která vám byla nejbližší?
Každý člověk, o němž píšu, mi nějak přiroste k srdci. U krasobruslařky Hany Maškové se mi stalo, že jsem přišla k jejímu domu a v okně, kde kdysi bydlela, byli vystavení plyšáci. Říkalo se o ní, že si nestihla v dětství pro samé tréninky moc hrát a já ji u toho okna úplně viděla. V Rybné ulici jsem nechala ožít tanečnici Manon Chaufour, která měla tak krásné jméno, a navíc se do ní zamiloval Jan Werich. V pasáži U Nováků zasazoval do prstenů brilianty tatínek naší nejmenší herečky Aťky Janouškové. Pak jim do bytu vtrhlo gestapo a museli opustit jídelnu uprostřed oběda…. V dejvickém Skleněném paláci zase promýšlel režisér Jiří Krejčík své filmy a přicházela tam za ním mladinká Jana Brejchová, která byla jeho hvězdou.
Jak byste knížku vy sama uvedla, jak na ni nalákala čtenáře?
Najdou v ní autentické příběhy s unikátními fotografiemi, které pocházejí z rodinných archívů a mnohé čtenáři nikde jinde neuvidí. Navíc jsou propojené i s historií domů, pokud se mi ji podařilo dopátrat. Jde o druhé, upravené vydání knížky, která se mezi čtenáři setkala s příznivým ohlasem. Ostatně našli v ní i národem milované umělce jako byla Dana Medřická, Tomáš Holý, Václav Tallich nebo Jan Tříska.
Máte pět vnoučat – když byste se jim měla představit, jak by to vypadalo?
Tři z nich už jsou školáci, takže dobře vědí, že babičku odmalička bavilo psát písmenka a také se vyptávat. Mám radost, že se nebojí klást otázky, to je moc důležité. Tuší, že jsem novinářka, chodím na rozhovory a píšu články. Neustále jsem zavalená knihami a různými dobovými fotografiemi a dalšími materiály a ony si mezitím hrají. Nepřipadá jim nijak zvláštní, že se bavím takovou činností jako je RETRO. Naštěstí mě to ještě stále nepřestalo bavit. A děti mě také inspirují, takže o nich píšu občas fejetony.
Připravila: Šárka Schmidtová
