Svatojánská noc, noc z 23. na 24. června, je evropský lidový svátek propojující pohanské tradice oslav Letního slunovratu (21. 6.) a křesťanské oslavy uctívání Jana Křtitele, jednoho z nejvýznamnějších křesťanských světců. Svatojánská noc předchází svátku jeho narození a právem bývá považovaná za čas plný tajemství, zázraků, milostné magie a silné ohnivé i zemské energie.
Křesťanská církev, která se všemožně snažila vymýtit pohanské tradice a rituály, správně odtušila sílu a hluboké kořeny lidových tradic a pokusila se pro ni nepohodlné oslavy Letního slunovratu nenápadně zastřít uctíváním světce Jana Křtitele. Cílem bylo postupně úplně odstranit tradiční čarodějnické obřady a lidovou magii s Letním slunovratem často spojovanou.
Tento záměr však nedošel zcela svému naplnění, protože celá řada rituálních oslav, stejně jako magický nádech Svatojánské noci, se dochovaly dodnes. Lidé si obojí spojili, a tak se postupem času legenda o křesťanském mučedníkovi provázala se starodávnými pověrami. Bylinkám natrhaným v předvečer svátku nebo časně zrána se začalo říkat „svatojánské“. Přidávaly se pak do směsí, které se podávaly jako mocný lék proti nejrůznějším nemocem. Své hojné užití nalezly také při výrobě kouzelných nápojů pro potřeby lidové magie.
Svatojánská noc je tradičně spojována s kouzly a nadpřirozenem. Tajemné síly o sobě dávají vědět více, než obvykle, otevírá se brána mezi světy. Je možné snadněji vyvolat duchy zemřelých, země se otevírá, skály rozestupují, aby vydaly své poklady. O Svatojánské noci se více než jindy provádějí nejrůznější rituály, jejichž původ sahá až do starověku.
Co bylo a stále je pro Svatojánskou noc typické?
Asi nejznámějším prvkem noci jsou svatojánské ohně zakládané ideálně z 9 druhů dřeva. Ty se rozdělávají povětšinou na nejvyšším kopci blízkého okolí. Symbolicky plameny představují Slunce, které je v době Letního slunovratu na vrcholu svých sil. Ohně se pro získání větší síly, ochrany a nové energie přeskakují, zapalují se košťata, kterými pak zúčastnění krouží nad hlavami. V některých zemích Evropy se z kopců pouštějí dolů hořící kola či sudy, symbolizující sluneční putování. Ohořelé kousky dřeva z hranice pak mají mít velký vliv na prosperitu hospodářství, úrodu a plodnost dobytka.
Svatojánské čarování
Nedílnou součástí noci je i svatojánské čarování týkající se především sběru léčivých bylin a milostné magie. S tou souvisí i víra v sílu devatera bylin. Rostliny natrhané v noci na palouku jsou přímo určeny k uvinutí věnečku, díky němuž pak dotyčná žena snadněji rozpozná svého vyvoleného. Dívky se při sběru nesmějí ohlédnout ani promluvit a věnečky uvité ze svatojánských bylin si zpravidla dávají na noc pod polštář s tím, že se jim ve snu zjeví tvář jejich nastávajícího. Ráno pak vhodí věnce do vody a doufají v brzké setkání se spřízněnou duší.
O kterých rostlinách je řeč? Jednotlivé zdroje se částečně rozcházejí, alternativ pro sběr je tedy více. Pro potřeby čarovného věnce je možno použít třeba svatojánský květ (kopretinu), růži (i šípkovou), smolničku, chrpu, rozchodníček, netřesk, mateřídoušku, fialku (může být i maceška polní nebo violka rolní) a luční zvonek.
Jiné zdroje uvádějí také devětsil, komonici lékařskou, černohlávku obecnou, mařinku vonnou, devaterník penízkový, třezalku, hvozdík, sedmikrásku, laskavec nebo heřmánek, přičemž kopretina, sedmikráska a květy heřmánku jsou speciálně zasvěceny potřebám lásky. Třezalka a mateřídouška zase posilují a omlazují organismus (ideální je bylinná koupel) a laskavec (amarant) je vhodný pro všechny, kteří hledají lásku (doporučuje se nosit bylinku stále při sobě). Velmi známý je také kořen mandragory, který se běžně prodával na trzích a dosud slouží k milostné magii.
Svatojánský poklad
Během Svatojánské noci se údajně také otevírají skály a země je ochotna vydat lidem něco ze svých pokladů. Pro to je ale třeba najít zlatý kapradinový květ rozkvétající kolem půlnoci. Ten je však ostražitě střežen temnými mocnostmi. Kdo květ zlatého kapradí nalezne, je následně obdařen magickými schopnostmi. Může být neviditelný, rozumět řeči zvířat i rostlin a otevře se mu cesta k pokladu. Z něj si ale dotyčný smí vzít pouze tolik, kolik sám unese. Jinak jeho hamižná duše propadá peklu.
Při pátrání po pokladu však na odvážlivce v lese čeká celá řada nástrah. Může narazit třeba na pověstné bludičky, které rády lákají do bažin. Je třeba dávat si velký pozor, abychom při pátrání nepřekročili bludný kořen, a nebo se nenechali zlákat divoženkami s jejich sladkým zpěvem a vábivým tancem.
Mocný proud energie
Květiny, stromy i voda (studánky, potoky, rosa) mají o Svatojánské noci neobvyklou sílu, protože ze země vyvěrá obrovský proud energie. Očistnou funkci proto mají také obřadné koupele venku v přírodě. Tato symbolika se později dokonce začala ztotožňovat s připomínkou Jana Křtitele a křtu.
Svátek s sebou přináší kromě zemské i silnou ohnivou energii. Slunce je na vrcholu svých sil. Vhodné jsou tedy také nejrůznější rituály zaměřené na ochranu vlastní i našich nejbližších, stejně jako majetku a peněz. Svůj význam má již zmiňovaná voda, která právě v tomto období vyniká výrazným léčivým a očistným účinkem.
Svatojánská noc ve znamení lásky
Svatojánská noc však náležela a stále náleží především lásce. Zamilované dvojice se vypravovaly (a snad stále vypravují) do lesů a luk, jednak aby tu hledaly pověstný kapradinový květ, ale také proto, aby se v hájích a odlehlých koutech přírody oddávaly milostným hrátkám. Lesy tak během noci bývaly plné milenců, aby se o devět měsíců později rodilo nejvíce miminek z celého roku.
Ať už během Svatojánské noci budete doma nebo si vyjdete do tajemné noční přírody, přeji vám, abyste nalezli přesně to, co hledáte. Snad lásku, která se vám dosud vyhýbala, spřízněnou duši, na kterou stále čekáte nebo „jen“ vnitřní klid a souznění se sebou sama.
A na úplný závěr přidávám ještě jedno malé přací kouzlo. To lze použít jak během Svatojánské noci, tak kdykoli jindy. Výsledek je (skoro) zaručen a účinek posílen ať už magičností zmiňované noci, tak třeba silou Luny v úplňku případně vaší intuicí, která vždy a bez výjimky umí správně napovědět. Otázkou zůstává, jak moc či málo ji dokážeme vnímat a především uvěřit.
Pokud máte svůj oblíbený strom a není příliš vzdálen vašemu bydlišti, jste o krůček napřed. V případě, že nevíte o čem je řeč, resp. nic takového se vás netýká a stromy vnímáte tak nějak obecně, nevadí. Během Svatojánské noci se vydejte na malou procházku po zahradě či místě těsně přilehlém. Najděte svůj oblíbený strom, případně nechte přírodu, aby vás sama oslovila. Snadno poznáte, že jste na správném místě. Stoupněte nebo sedněte si pod nalezený strom a nechte na pár okamžiků působit jeho energii. V mysli co nejpřesněji formulujte své přání; mohou být až tři. Dobře važte slova a snažte se o to, aby v kouzelné formulce nezazněla žádná negace. Vše miřte jen pozitivně. Poté v duchu či nahlas, tak, jak vám to přijde správné, požádejte strom o malou větvičku nebo větvičky – každému přání je jedna přiřazena. Poděkujte mu a spolu s větvičkami se vydejte zpět k domovu. Větvičky pak uschovejte na bezpečném a pro vás nějakým způsobem významném místě do té doby, než se přání vyplní. Poté větvičku vraťte přírodě, ideální je poslat ji po vodě dál.
Autor: Lea Kotková
