Do kin přichází romantická komedie Jak přežít svého muže, ve které si zahrála i Ivana Chýlková. Co o své postavě prozradila?
Překvapilo vás, že vás Jana Bernášková oslovila s nabídkou role v tomto filmu, který vzniká na základě její knižní prvotiny?
Vždycky je pro mě překvapením, když mi někdo nabídne jakoukoli roli s tím, že by si mě v ní představoval. V tomto případě jsem dostala nabídku od režiséra a zároveň autora scénáře, Rudy Merknera (manžel Jany Bernáškové). Ale určitě to spolu s Janou konzultovali. A na to, jak na mě přišli, jsem se raději neptala. Třeba by ten důvod nebyl tak hezkej, jak si ho představuju.
Četla jste knížku nebo až scénář?
Nejprve a stále zatím jsem četla pouze scénář, na knihu se chystám během prázdnin.
Přemýšlela jste dlouho, jestli roli přijmout? Případně co vás přesvědčilo?
Scénář. A pak režisér Ruda Merkner, který na naší schůzce o filmu tak nadšeně a s jasnou představou vyprávěl, až jsem si řekla, že by byla škoda, kdybychom se všichni nepotkali a neužili si ten čas společně. A taky jsme si ho nakonec opravdu užili.
Napadlo někdy i vás, že byste se pustila do psaní knížky?
Ne, to mě opravdu nenapadlo. Ani ve snu, přestože jsem v rámci možností vášnivým čtenářem. Nebo možná právě proto?!
Ve filmu hrajete nezvyklou postavu – zhmotnělý vnitřní hlas hlavní hrdinky Lucie. Jak se vám tato role hrála a jak jste k ní přistoupila?
Pojala jsem ji dle pokynů režiséra. Na to jsem najatá. A taky podle scénáře, který vám předepisuje nejenom situace, ale i jejich řešení. Takže můj přínos byl v tomhle ohledu snaha být co nejautentičtější.
Lucii ztvárňuje Jana Bernášková. Bylo pro vás snadné se na ni napojit?
Nevím, jestli bych použila slovo „napojit se“, ale z mého pohledu jsem měla pocit, že jsme si víc, než sedly.
Lucie si prochází různými peripetiemi s muži a její vnitřní hlas (tedy vy) jí dává rady. Myslíte si, že v tomto ohledu jsou vůbec nějaké rady druhému platné?
Jak kdy a jak v čem. Možná v nějakých běžných každodennostech, ale v rovině lásky to je mnohem problematičtější. Pokud je jedinec citově založený, rozumné rady nemají šanci, a když ano, tak krátkodobě. Srdce je vždycky silnější než rozum a dělá si, co chce.
A co byste zpětně poradila třeba svému šestnáctiletému já?
Hlavně – nedej na rady druhých a jdi za svým snem. Když máš pro něco vášeň, není možný, aby to nedopadlo dobře.
Připravila: Jana Lohrová
