Petra Hřebíčková hraje v nové komedii Když se zhasne ambiciózní šéfkuchařku, která se ocitá ve vztahové krizi se svým manželem Richardem (Tomáš Maštalír). Co o své roli prozradila?
Vaše postava se jmenuje Nina, jaká je?
Nina je šéfkuchařka, cílevědomá, chytrá a talentovaná. Právě otvírá novou restauraci, takže se s ní setkáváme v den, kdy je trošičku nervózní. Je to cílevědomá žena, talentovaná kuchařka, která si jde za svým cílem. Myslím si, že má srdce na pravém místě, abychom o ní nemluvili jenom jako o asertivní bytosti, nicméně žije v takovém manželství, ve kterém to její srdce prostě trošku strádá. To manželství nefunguje, což se také podepisuje na jejím chování.1
Co vás na ní nejvíc baví?
Nejspíš její břitký jazyk a to, že je to opravdu silná žena.
Jste si v tom podobné?
Jsme si možná podobné v tom, že nejsme obě úplně ty nejromantičtější bytosti na světě. Není moc romantická a já také ne.
Jak probíhala vaše příprava na roli?
Řekla bych, že úplně klasicky, mnohokrát jsem si načetla text, abych věděla, kde je moje postava, jaké má vztahy s ostatními. Noa pak je vždycky asi ta nejdůležitější práce tu postavu nějakým způsobem uchopit a „chytit“, abyt o byla přirozená živoucí bytost. V tomhle případě jsem se snažila, protože byla napsaná trošičku tak, že není úplně v životně komfortní situaci, aby nebyla jenom nepříjemná, strohá, studená, ale aby byla pro diváky snad i příjemná. Tak doufám, že se to povedlo.
Co u vás rozhoduje o tom, že roli přijmete? Je to téma, scénář, tým?
Určitě je to v první řadě scénář, jestli mě to téma zajímá, jestli se mi líbí, jakým způsobem je psaný, jestli mi to dává smysl. V tomhle případě to byl určitě humor, protože si myslím, že scénář byl na-psaný velice dobře a s pěknými dialogy. A v neposlední řadě je to samozřejmě režisér a celý tým, s kým budu pracovat. To je taky velice důležité.
Musela jste se kvůli roli naučit něco nového o jídle nebo o vaření? Jaké to bylo pracovat s michelinskými kuchaři na place?
Musela jsem se naučit čistit slávky. Jinak jsem pozorovala naše šéfkuchaře, kteří jsou pravými kuchaři, skvělými šéfkuchaři, takže spíš jsem je sledovala a odezírala. Moje role nebyla až tak moc kuchařská, já jsem spíš jenom šéfovala.
Je rozdíl mezi tím, jak vaří Nina a jak vaříte vy?
Naprostý. Nina vytváří recepty a já ty recepty čtu.
Jakou kuchyni máte vy sama nejradši?
Já mám ráda klasickou českou kuchyni, ale samozřejmě v poslední době velice ráda ochutnávám asijskou kuchyni.
Ve filmu řešíte předmanželskou smlouvu. Co si o tom vy sama myslíte, mají podle vás smysl?
Já nejsem vdaná, takže jsem to nemusela řešit. Ale myslím si, že určitě v některých případech předmanželská smlouva smysl má. I když pro některé velmi zamilované lidi to může být nepříjemnost, že si ti lidé dávají najevo, že by spolu nemuseli zůstat celý život. Anebo je to naopak důvěra v to, že si můžeme sepsat předmanželskou smlouvu, protože stejně jsme si jistí, že spolu zůstaneme. Já rozhodně nejsem proti.
Jak se vám spolupracovalos režisérem Andym Fehu? Byla to vaše první spolupráce?
Úplně skvěle. Je to příjemný, chytrý muž, se kterým byla legrace, před kterým jsem se cítila velice uvolněná. Myslím si, že jsme všichni měli podobný způsob komunikace a smyslu pro humor.
Platí to i pro spolupráci s ostatními herci?
Naprosto. Byla to úplně skvělá sestava, takže já jsem byla moc spokojená a cítila jsem se velice dobře.
Natáčelo se v olomouckém multikulturním prostoru Telegraf. Máte nějaký vztah k tomuto městu nebo konkrétně k tomuto místu?
Telegraf mě nadchnul, kdyby byl v Praze, tak tam určitě chodím často. Olomouc je moc krásné město. Umím si představit, že bych tam žila. Moc se mi líbí, že je tam divadlo, kultura, je to univerzitní město a snoubí se tam historie s novou architekturou. A pořád je to město, které i díky studentům žije.
Co je podle vás ingredience lásky, která udrží vztah i přes všechny krize?
Myslím si, že v každém páru to může být něco úplně jiného. Je to nějaká chemie mezi těmi lidmi.
Stal se vám někdy nějaký kuchařský trapas?
Často, nedávno jsem dětem ráno, když jsem byla taková ještě trošku rozespalá, připravila jáhlovou kaši a děti se mě potom ptaly, proč mají na tom kuskusu javorový sirup.
Máte nějaký krásný zážitek z natáčení?
Myslím, že jsme byli nejvtipnější právě v okamžicích, kdy jsme zrovna nestáli před kamerou. Stejně jako s Martinem Pechlátem, tak i s Petrou Polnišovou, jsme neustále vyšperkovávali různé situace a humor byl na place v podstatě pořád přítomný. Doufám, že něco z toho bude vidět i ve filmu. My jsme se bavili velmi dobře. Celé natáčení byla jedna velká legrace.
S čím chcete, aby diváci odcházeli z kina domů?
Bolesti břicha od smíchu jsou příjemná věc, takže bych chtěla, aby se kvalitně zasmáli a pobavili. A myslím, že je tam i důležité téma, že když člověk něco celý život skrývá, může ten život prožít v bolesti a nenaplněně. A stačí jenom být sám sebou a život může být krásný.
Připravila: Eva Albrechtová
