Sucho roku 1947, poválečný český venkov, nástup komunismu a kolektivizace. Scarlett Wilková v novém románu Takové velké štěstí sleduje několik generací dvou selských rodů. Na jejich osudech ukazuje, jak se velké dějiny promítají do rodinných vztahů i osobních rozhodnutí. Ústřední postavou je Lipka, žena, která celý život slýchá, jaké měla štěstí, přestože o každý šťastný okamžik musí bojovat.
Příběh
Příběh začíná v roce 1946, kdy se chudá a podivínská Lipka nečekaně provdá za Václava Najzara, dědice jednoho z nejbohatších statků v kraji. Za sňatkem se však skrývá rodinná tragédie. Václavova původní snoubenka Milena byla na konci války znásilněna ruskými vojáky a pro hrdý selský rod se tím stala nepřijatelnou nevěstou. Lipka se tak ocitá v rodině, jejíž vztahy od počátku určují křivdy, vina a nevyřčená tajemství.
Do osobních osudů záhy zasáhnou události, které proměňují celý český venkov. Výrazným historickým motivem románu je extrémní sucho roku 1947. Scarlett Wilkovou zaujalo nejen rozsahem, ale také tím, jak hospodářská nejistota a strach ovlivňovaly společenskou atmosféru před komunistickým převratem. „Moc se o té době nemluví ani nepíše. Ale byla to událost, která ovlivnila životy mnoha lidí a dokonce i vývoj celé společnosti. To vedro bylo úděsné, nebyla úroda, hrozil hlad. A tak lidé uvěřili slibům komunistů, že oni vše vyřeší, všechny zachrání. Vidím v tom dost podobného s dnešní dobou, kdy mnohdy rádi věříme nereálným slibům a pak za to platíme,“ říká Scarlett Wilková.
Historické pozadí
Právě napětí mezi osobním rozhodováním a tlakem doby tvoří jednu z hlavních linií románu. Po únoru 1948 přichází kolektivizace, rodiny ztrácejí majetek a jejich dosavadní život se rozpadá. Václav končí ve vězení, Milena v pracovním táboře a Lipka se třemi dětmi, které nejsou její, odchází do drsného pohraničí Jeseníků. Zázemím se jí stává rozpadlý chlév a jedinou jistotou vlastní vytrvalost.
Takové velké štěstí tak nesleduje kolektivizaci pouze jako historickou událost. Scarlett Wilková ji nahlíží skrze vztahy, proměnu rodinných rolí a rozhodnutí, jejichž následky přecházejí z jedné generace na další. Výraznou roli přitom mají ženské postavy, které se vyrovnávají nejen s politickými změnami, ale také s očekáváními rodiny a okolí.
Další vrstvu příběhu představuje tajemství Lipčina původu. Její minulost vede až na Madeiru, kde její matka sloužila u rakouského císaře Karla I. během jeho vyhnanství. Zdánlivě vzdálená historická linka se postupně propojuje s příběhem českého venkova a s otázkou, nakolik naše životy určují okolnosti, které jsme si sami nevybrali.
Scarlett Wilková se i v novém románu vrací k tématům, která prostupují její dosavadní tvorbou: k dějinám 20. století, ženským osudům a lidem, do jejichž soukromých životů zasáhly politické a společenské zvraty. Jako novinářka dlouhodobě pracuje s pamětnickými příběhy a společenskými tématy; zkušenost se zaznamenáváním vzpomínek řeckých pamětníků pro projekt Paměť národa stála také u zrodu jejího románového debutu Až uvidíš moře.
Po knihách Ty chladné oči, Když přišli psi, Vekslačka nebo Říkali jí Kri-kri tak autorka znovu obrací pozornost k lidem, jejichž osudy zásadně změnila doba, v níž žili. Tentokrát prostřednictvím ženy, která od dětství slýchá větu „Uvědomuješ si, jaké máš štěstí?“ a postupně poznává, jak nejednoznačný význam může štěstí v lidském životě mít.
Připravila: Martina Vydrová
