Než spatří světlo světa nový lék, nějakou dobu to trvá. Samotný vědecký výzkum má pak několik fází. V jedné z nich pracují odborníci na úrovni buněk, ve kterých se mohou skrývat důležité informace pro prevenci, přesnější diagnostiku nebo účinnější léčbu rakoviny či dalších onemocnění.
K tomu, aby mohly být buňky a další lidské vzorky dlouhodobě uchovávány a byly k dispozici pro vědecký výzkum v garantované kvalitě, slouží takzvané biobanky. Jednou z nejstarších v České republice je Banka biologického materiálu Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) v Brně. Ta letos funguje již čtvrt století.
Biobanky se specializují na materiál z lidských těl. Skladuje se v nich pestrá paleta vzorků, jako jsou například krevní sérum a plazma, kmenové buňky či tkáně. Uchovávají se ve speciálních mrazících boxech, které je chrání před poškozením a znehodnocením. Když vědci konkrétní vzorek potřebují, vyzvednou si ho a následně jej použijí. Samozřejmě v souladu s etickým, sociálním a legislativním rámcem. Nezastupitelné je například jejich využití při výzkumu rakoviny.
Vzorky od dobrovolných dárců
Vzorky uložené v biobankách pocházejí od dobrovolných dárců/pacientů. Většinou se jedná o nevyužité zbytky po standardních diagnostických odběrech či léčebných výkonech. Společně se vzorky se v databázi biobanky shromažďují i vybrané údaje o zdravotním stavu dárců. Například klinická data a hodnoty laboratorních vyšetření, které mohou být pro budoucí výzkum významné. Tyto citlivé informace jsou uchovávány v takové podobě, že bez příslušného klíče podle nich není možno ztotožnit konkrétního člověka s konkrétní chorobou. Nezbytnou podmínkou pro uchování materiálu je souhlas dobrovolného dárce/pacienta s odběrem vzorku pro vědecko-výzkumné účely a s jeho uložením v biobance. Pokud dárce/pacient v budoucnu změní názor, může kdykoli svůj souhlas odvolat, a vzorky jsou poté zlikvidovány.
Z pohledu odborníků
„V určité fázi medicínského výzkumu již nestačí testování na buněčných liniích ‚in vitro‘ či zvířecích modelech ‚in vivo‘, protože tyto modelové systémy nedokážou dostatečně simulovat komplexní vztahy v lidských tkáních. Ať už se jedná o výzkum diagnostických metod, charakterizaci podmínek pro vznik nemoci, vývoj nového léku či identifikaci nových biomarkerů, tedy biologických ukazatelů spojených s konkrétním onemocněním či s rizikem jeho vzniku, ve všech těchto situacích je potřeba využít reálný biologický materiál,“ vysvětluje Roman Hrstka, výkonný ředitel Banky biologického materiálu MOÚ a národní koordinátor Sítě českých biobank BBMRI.cz, jenž v Masarykově onknologickém ústavu působí i jako vedoucí výzkumné skupiny zapojené v Národním ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR).
„Spolupráce s biobankami v NÚVR zásadně posiluje český onkologický výzkum tím, že poskytuje standardizovaný a dobře charakterizovaný biologický materiál,“ konstatuje Marián Hajdúch, lékařský ředitel NÚVR a přednosta Ústavu molekulární a translační medicíny LF UP a FN Olomouc, a dodává: „Archivovaný biologický materiál umožňuje efektivní identifikaci biomarkerů, testování nových terapeutických cílů a podporuje vývoj personalizované medicíny. Biobanky zároveň usnadňují sdílení vzorků mezi výzkumnými a klinickými institucemi, čímž podporují mezioborovou spolupráci a zvyšují kvalitu i reprodukovatelnost výzkumu. Díky zapojení do mezinárodních sítí, například BBMRI-ERIC, navíc zajišťují přístup k evropským standardům a zvyšují konkurenceschopnost českých výzkumných týmů.“
Z pohledu uživatele k tomu více dodává Pavel Bouchal. Jeho výzkumná skupina působící na Přírodovědecké fakultě MU je rovněž součástí NÚVR: „Pro nás jsou biobanky zdrojem unikátního klinického materiálu, který analyzujeme pomocí ‚omics‘ technologií, identifikujeme proteiny klíčové pro rozvoj nádorů a v dalším výzkumu se je snažíme terapeuticky zacílit. Spolupráci s BBMRI hodnotím jako excelentní, získáváme materiál vysoké kvality s odpovídajícími klinickými daty, která jsou nezbytná pro správný design studií a statistické hodnocení.“
Vzorky pro akademický výzkum zdarma
Každá biobanka má své vyjednávací procesy a podmínky, za kterých žadateli materiál či data poskytne. V návaznosti na to se oboustranně podepisuje smlouva, která shrnuje povinnosti žadatele i biobanky. „Například v naší biobance poskytujeme biologický materiál a základní data akademické sféře bezplatně. Pouze požadujeme v publikaci uvést biobanku, popřípadě BBMRI.cz – Síť českých biobank jako zdroj biologického materiálu,“ vysvětluje R. Hrstka. Biobanky fungují nejen v České republice, ale i jinde ve světě a vědci v tomto ohledu spolupracují.
Připravila: Zuzana Heralová
