Dnes se mi chce pět ódu na jídlo. Miluji jídlo a mám s ním překrásný vztah. Jenže tomu vždy takhle nebylo a jako velká část ženské populace jsem zápolila s váhovými výkyvy a trvalo mi několik let, než jsem pochopila proč.
Kořeny našeho způsobu stravování jsou pochopitelně v první rodině, do které se narodíme. Rodiče jsou prvotními „lektory jedení“ a také jsou zodpovědní za to, jak se budeme v budoucnu živit my. Pravda je taková, že žádný manuál k tomuto není a nikdo učený z nebe nespadl. Na druhou stranu, čím méně chyb v rámci stravovacích návyků uděláme, tím lépe budou naše děti prospívat. Základ je v nás, tak se pojďme podívat na tři nejrozšířenější přehmaty.
Jelikož jsem sama matka a vystudovaná pedagožka, vím, že nemá cenu děti nutit nebo vychovávat ke zdravému jezení. Děti milují dobré jídlo. Pokud dobře vaříte, ideálně ze sezónních surovin a lokálních zdrojů, získáte nejen kuchyňskou slávu, ale srdce vašich ratolestí. Vybavíte je stravovacími návyky, za které vám budou děkovat. Nakupujme na farmách, vařme s nadšením a láskou. Zapojujme děti do přípravy jídel a probuďte v nich správné chutě.
My jsme v této divnodobě s mladší dcerou nastoupily do kuchyně pod dohledem kamer a obě si užíváme nejen čas trávený společně, ale i vaření a přípravu oblíbených a metabolicky přívětivých dobrot. Adina se učí o potravinách a jejich vhodné kombinaci. Naše facebooková rodina se rozrůstá a denně mi píši sledující a fanoušci o recepty a naskakují do mých kurzů redukce váhy. Takhle si společné přípravy jídel užíváme my. Takže nabízejte dětem možnosti seznámit se s kvalitními potravinami a jejich přípravou.
Dalším důležitým aspektem je rodič jako příklad. Když nás děti vidí polykat blafy, jíst v autě, za chůze, ve spěchu nebo při práci, co myslíte že bude následovat. Ano, budou tyhle zlozvyky brzy provozovat samy. Pro děti jsou rodiče božstvo. Bezmezně nás obdivují, ano do puberty, máte pravdu a napodobují. Vzpomínám, když mě dcera Adina napodobovala ve dvou letech. Snídala a u toho hrála, že telefonuje. Byla hlučná a velice důležitá. Ovšem, že mne její představení pobavilo, ale zároveň jsem se lekla, když jsem si uvědomila, že přesně takhle funguji. A samozřejmě si nastavila stravovací rituály a dávám dobrý pozor, abych je dodržovala. Stejný význam má i obsah talíře. Nevyšiluji, když si rodina chce dát smažený květák s tatarkou nebo burger, ale jedině domácí z kvalitních surovin.
Poslední jev, který je poměrně rozšířený a já sama jsem s ním bojovala je emoční jezení a stravovací vzorce s ním spojené. Co skutečně řeším s klientkami nejčastěji je jejich vztah k jídlu. Obrovská část žen řeší jídlem emoce. Stres, vztek, smutek, ale i radost. Jídlo funguje jako odměna i trest. Zrovna včera jsem při koučovacím sezení slyšela větu: „Proč jsem před chvílí snědla celé balení Toffife?“ Ptala jsem se: „Co tě k tomu vedlo“. Odpověď zněla: „Smutek!“ Častokrát se takto začneme chovat ve vztahu k jídlu už v dětství.
Sama si vzpomínám na chvíle, kdy mě učitelka vyzdobila žákovskou poznámkou a já se pak bála domů. Ze strachu z přísného otce a trestu, jsem si cestou nakoupila baterii sladkostí a následně polykala Tatranky a Mily pod peřinou. Tam jsem se cítila bezpečně a sladké mne uklidnilo. Pak se tento vzorec stal na téměř čtyři dekády jedním z mých nejopakovanějších. Až když jsem prozřela, ukončila jsem velmi ráda tuto etapu a vybudovala si k jídlu zdravý vztah a tím pádem i fit tělo. Zkuste se i vy zamyslet nad tím, kdy a kde děláte ve stravování chyby a jestli je náhodou nepředáváte dál. Dobrou chuť.
Zápisník zhýralé matky předchozí díl.
Autor: Petra Krajčinovič, FIT a FRESH
Foto: Petra Krajčinovič
