Někteří lidé nám jsou sympatičtí, jiní méně. Občas ale můžeme narazit na někoho, v jehož přítomnosti se vyloženě necítíme dobře. Jako by z nás ten dotyčný vysával všechnu životní energii. Může to být náš „citový upír“.
Tohle označení v někom může vyvolat dojem, že jde o něco mystického, co hraničí s horory ala hrabě Dracula. O nic takového samozřejmě nejde. Tak zvaní citoví nebo také energetičtí upíři jsou „obyčejní“ lidé, kteří nechtějí naši krev. Jde jim jen o naši životní energii.
Jak je poznáte?
Na první pohled bývají okouzlující, přitažliví a milí, ale ve skutečnosti jen maskují to, že z nás chtějí vysát energii. Vezmou všechno, ale na oplátku nedají nic. Často to ani nedělají vědomě. Při setkání s nimi máte najednou pocit nejistoty, jste nervózní a jako by ve střehu, těšíte se, až setkání skončí. Mezi tyto lidi patří i ti, kteří si stále stěžují, nic jim není po chuti, přehánějí a staví se do pozice oběti. Zkrátka máte z jejich vyprávění pocit, že se proti nim celý svět spikl a nikdo je nemá rád. A zachránit je může jen jedna osoba – právě vy. Domnívají se totiž, že když nebudou naříkat a stěžovat si, nikdo je neuslyší a nebude jim věnovat pozornost.
Kde je potkáme?
Narazíme na ně kdekoli v běžném životě. V práci, v obchodě, v parku, kam chodíme běhat, nebo třeba v okruhu přátel či v rodině. Jen si proberte okruh vašich přátel. Nenajde se v něm kamarádka, která je schopna volat vám třikrát denně jenom proto, aby si postěžovala, jak je ten svět strašný a nespravedlivý? Kdykoli pak vidíte na displeji mobilu její jméno, sevře se vám žaludek a víte, že hovor vám jenom vezme energii. Citovými upíry mohou být i stárnoucí rodiče, kteří nemají žádné zájmy a neví si rady sami se sebou. Vyžadují vaši pozornost za každou cenu, vymyslí si třeba nějakou nesmyslnou záminku k tomu, abyste je museli navštívit.
Co vlastně chtějí?
Citoví upíři využívají druhé k naplňování svých okamžitých potřeb. Nemají problém brát si váš čas, lásku, pozornost, obdiv, tělo a duši, jen aby se oni sami uspokojili. Jdou si za svým a obyčejně je jim srdečně jedno, co na to říkáte. Dostanou vždycky víc, než dají. A pokud jim jednou ukážete svoji vlídnou tvář a dáte jim, co chtějí, přijdou za vámi i příště. Tito lidé touží po nerozdělené, výsadní pozornosti ostatních. Očekávají, že prožijí dokonalou lásku, která bude dávat a dávat, ale nebude nic požadovat na oplátku. Přejí si žít v nekonečné radosti a zábavě, o nudné nebo náročné záležitosti by se z jejich pohledu měl postarat někdo jiný. Upíři vypadají na první pohled jako dospělí, ale v nitru jsou děti. Z psychologického hlediska jsou to lidé, kteří trpí poruchami osobnosti.
Jsou nemocní?
Samozřejmě, že zanadávat si občas na celý svět je normální. Každý máme období, kdy nám není zrovna do zpěvu a potřebujeme se prostě jenom někomu vypovídat. Člověk s poruchou osobnosti to ale dovede do extrému a stěžuje si všude a neustále, takže obtěžuje své okolí. A pokud mu jen trochu naznačíte, že ho vyslyšíte, bude za vámi chodit pořád, což vám nejen znechutí život, ale sebere vám to také energii. O citových upírech není třeba přemítat jako o nemocných bytostech. Porucha osobnosti totiž není nemoc, patří do ranku duševních poruch, na které jsou všechny medikamenty krátké. Za její příčinou stojí jak genetické faktory, tak i vliv sociálního prostředí, zejména toho rodinného.
Jak se jim bránit?
Jakmile začnou své projevy, jenom se usmívejte a omezte svůj komentář jenom na slova „já vím“, „hm“ apod. Nenechte se zkrátka do jejich hry vtáhnout a nijak ji nekomentujte. Až se dostanete ke slovu, navrhněte, abyste se začali bavit o něčem hezkém. Projevíte-li větší účast než kdokoli jiný, stanete se jejich vrbou. Porucha osobnosti nejde úplně odstranit, spíše zmírnit. Člověk se s ní musí naučit žít a jeho blízcí taky. A vůbec to není jednoduché.
Co je pro upíry charakteristické:
Moje potřeby jsou důležitější než tvoje.
- Citoví upíři jsou sebestřední. Pokud se vaše cíle shodují, je všechno v pořádku. Narazíte ve chvíli, kdy se vaše potřeby a názory zkříží. Pak se upíři projeví v plné síle.
Pravidla platí pro ostatní, pro mě ne.
- Patří k těm nejhorším projevům a citoví upíři je praktikují už od dětství. Poznali totiž, že nedodržování pravidel jim přináší výhody. Proč by tedy měli čekat ve frontách, uklízet po sobě, neskákat druhým do řeči nebo se střídat v různých aktivitách s ostatními.
Nikdy za nic nemůžu.
- Jsou přesvědčeni o tom, že nedělají chyby a nikdy se nemýlí a druzí lidé na ně útočí zcela neoprávněně. Upíři nepřebírají zodpovědnost za své chování, zejména tehdy, má-li negativní důsledky. Vždycky si najdou výmluvu, které sami věří.
Chci to teď hned.
- Upíři neradi čekají. Vlastně to ani neumějí. Chtějí-li něco, vyžadují to teď hned. Vstoupíte-li jim do cesty nebo budete-li po nich chtít, aby vyčkali, se zlou se potážete a vyslechnete si spoustu nepěkností.
Bude po mém!
- Citoví upíři povýšili výbuchy vzteku na hotové umění. Není-li po jejich, dokážou lidem, jež považují za příčinu neuspokojení svých potřeb, dokonale a systematicky ničit život.
Text: Eva šarfová
