Matěj je šikovný, veselý a společenský brzy patnáctiletý kluk, který trpí genetickým onemocněním – Duchennovou svalovou dystrofií.
Narodil se jako zdravé miminko a až na určitou neohrabanost nic nenasvědčovalo tomu, že není úplně v pořádku. Život celé rodiny se obrátil vzhůru nohama, když Matějovi v necelých sedmi letech diagnostikovali zmíněnou chorobu. Během dvou let se ze zdravého chlapce stal vozíčkář.
Matějova maminka vypráví
O asistenčním pejskovi jsme začali uvažovat zhruba před třemi roky. Viděla jsem v televizi reportáž o úžasných čtyřnohých pomocnících. Vzhledem k tomu, že jsme pejskařská rodina, hned nás představa, že nějaký takový pomocník by mohl být členem rodiny, nadchla. Začala jsem zjišťovat, co je zapotřebí k získání pejska. Kontaktovala jsem různé organizace, které se výchovou „asistenčáků“ zabývají. Pokaždé jsem dostala stručné informace co, a jak.
Ale ve chvíli, kdy jsem zavolala do Pomocných tlapek, bylo rozhodnuto. Telefon zvedla paní Pirnerová a rozhovor se protáhl téměř na půl hodiny. Mluvila o pejscích s takovým zaujetím a láskou, vylíčila mi nejen všechna pozitiva, které soužití s pejskem pro postiženého (a nejen pro něj) přináší, ale také jsme hovořily o všech povinnostech, které péče o pejska vyžaduje. Po dodání všech potřebných dokumentů jsme se synem absolvovali vstupní pohovor, kde jsme si vyjasnili, co vlastně od pejska očekáváme a co je naproti tomu pejsek schopný se naučit.
Po téměř dvouletém čekání nastal den D a my jsme se poprvé setkali s naší Zirou, osmnáctiměsíční fenkou golden retrívra. První shledání proběhlo ve cvičném bytě u Pomocných tlapek ve Starém Plzenci, kde jsme strávili se Zirou 3 dny. Myslím, že to byla láska na první pohled. Její cvičitelé nás seznámili s povely a s péčí, kterou Zira vyžaduje. S těžkým srdcem jsme od ní odjížděli a těšili jsme se na chvíli, kdy už konečně Ziru dostaneme. Po dalších 2 měsících jsme vyrazili na závěrečné secvičení.
Ve cvičném bytě jsme tentokrát strávili 5 dní, kdy jsme denně za přítomnosti jejích trenérů procvičovali všechny dovednosti a připravovali jsme se na závěrečné zkoušky. Po jejich úspěšném absolvování už nic nebránilo tomu, odvézt si Ziru domů. Přivezl nám ji trenér Jirka, který zůstal několik dní s námi, aby Ziru seznámil s jejím novým domovem.
Zira je úžasná pomocnice a v neposlední řadě i Matějova společnice a kamarádka. Umí mu otevřít dveře, přinést a podat prakticky jakýkoliv předmět, který Matěj potřebuje. Masíruje ho, trpělivě u něj leží při polohování. Perfektně chodí u vozíku, když Matěj potřebuje, zvedne mu ruku na ovládání vozíku. Sundává mu ponožky, boty. Samozřejmě, že při vší té práci máme čas i na zábavu, chodíme na procházky. Zira se s Matějem přetahuje o hračku, což mu navíc pomáhá posílit a protáhnout šlachy na rukách. Její největší radost je nosit Matějovi tenisáky, které jí s mou pomocí hází.
Jsme moc rádi, že Ziru máme a děkujeme Pomocným tlapkám nejen za to, že jsme Ziru získali, ale i za jejich neskutečnou obětavost a práci, kterou pejskům věnují. Ze všech trenérů a lidí z Pomocných tlapek, se kterými jsme měli možnost se setkat, vyzařovala láska ke zvířatům a k práci, kterou dělají. Rozhovory s nimi byly velice přínosné a zajímavé. Je znát nejen jejich erudovanost, ale to hlavní, že rozumí psí duši.
Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Pomocné tlapky
Foto: Pomocné tlapky
