Divočina je tajemné rodinné drama o tom, že skutečnou divočinu nenajdeme v lesích, ale v naší vlastní rodině.
Premiéra: 2026
Žánr: Psychologické rodinné drama
Režie: Evženie Brabcová
Scénář: Evženie Brabcová, Aneta Sláma Honzková
Hrají: Klára Issová (Marta), Jan Vlasák (Starej), Juraj Loj (Milan), Jan František Uher (Kovboj), Josefína Ramešová (Agáta), Michaela Černá (Mína)
O filmu
Hlavní hrdinka Marta (Klára Issová) utíká s dcerami Agátou (Josefína Ramešová) a Mínou (Michaela Černá) od agresivního manžela Milana (Juraj Loj). Útočiště nachází na samotě u lesa u svého otce přezdívaného Starej (Jan Vlasák). Ten žije jako podivínský prepper, který celý svůj život zasvětil přípravám na blížící se konec světa a apokalypsu. Je přesvědčen, že přemnožená divoká prasata a otrávená řeka jsou jasnými důkazy, že civilizace se blíží k zániku.
Když se u domu objeví Milan a chce si děti odvést zpět, Starej ho vyžene a začne vnučky učit, jak přežít v divočině. Napětí v rodině vrcholí ve chvíli, kdy Agáta s Mínou, ovlivněné „školou přežití“, utečou do lesa, aby našly dědův tajný úkryt. Právě ve chvíli, kdy se do lesa chystají myslivci na lov prasat, se pátrání po dětech stává nejen dramatickým bojem o přežití, ale i šancí na znovunalezení víry v život, odpuštění a rodinné smíření.
Psychologické rodinné drama Divočina je celovečerním debutem režisérky Evženie Brabcové. Film odvážně otevírá témata, o kterých se v českém filmu příliš nemluví – od toxických vztahů a skrytého domácího násilí až po fenomén prepperství. Přesto se vyhýbá tónu depresivního sociálního dramatu a ponechává prostor pro naději.
Slovo režisérky
“Příběh je částečně inspirován mou rodinou, především otcem, který žil mnoho let na chatě v blízkosti brdských lesů. Hlavní postava Divočiny Marta, matka dvou dcer, odráží mou osobní zkušenost, ovšem jen v určitých rovinách. S násilným partnerem ani s fyzickou agresí ve vztazích zkušenost nemám. Inspirovala jsem se příběhy svých známých. Toxické prvky a různé animozity se ale vyskytují ve všech rodinách,” říká režisérka filmu Divočina Evženie Brabcová a dodává: “Osudy našich postav se naplňují na pozadí zdánlivé, neurčité katastrofy. To, že dojde k vychýlení rovnováhy, se může stát takřka ze dne na den. Divočina je drama, které pracuje s prvky absurdity a scénář vznikal dlouho před pandemií. Nemohli jsme tušit, že se i ty nejdivočejší představy mohou tak rychle proměnit v realitu.”
Film Divočina zkoumá propojení toxických rodinných vztahů s širšími obavami z úpadku životního prostředí a společenského kolapsu. Křehký příběh o mezigeneračním odcizení a prepperství se vyznačuje specifickým vizuálním stylem na pomezí realismu a pohádkové surreality. Využívá k tomu mimo jiné tísnivé záběry přemnožených divočáků z fotopastí, které slouží jako metafora strachu z nezadržitelných změn a úzkosti, jež v nás umocnila i nedávná pandemie covidu. Přes tato náročná témata, zkoumaná ale s lehkostí a hravostí, je Divočina především syrovou, intimní autorskou výpovědí o přežití, smíření s minulostí a nalezení naděje uprostřed chaosu.
Připravil: Petr Slavík
