Cítíte se unaveni a potřebujete nejen dodat energii, ale také zpevnit a posílit tělo? My v redakci jsme na tom stejně. Zaujala nás filozofie nově otevřeného GYMCENTRA na Praze 6 a rozhodli jsme se cvičení v něm vyzkoušet.
Tréninkový systém IDEOMOTORICKÁ TERAPIE – IMT
Trenéři při cvičení respektují vrozené pohybové souhry, se kterými každý z nás přichází na svět. Nevyžadují po klientovi, aby bojoval s vlastním tělem zatínáním břicha, stahováním hýždí a podobnými pokyny, ale využívají celotělové souhry, které řídí náš nervosvalový systém. Tento přístup výrazně zvyšuje svalovou sílu, pohyblivost kloubů i stabilitu těla. Odstraňuje bolesti zad, vylepšuje držení těla a celkově harmonizuje tělo i mysl.
Původně jsme si mysleli, že nás šéftrenér Václav Rázl naučí pár cviků a dohlédne na jejich správné provádění a my si pak už budeme chodit cvičit. Na úvodní hodině jsme se dozvěděli, že k tomu, aby nám cvičení prospívalo je potřeba dát cvičení jiný rozměr – zapojit vrozené souhry a provádět ho správně. A tomu mohou bránit některé naše tělesné nedostatky. Jeden příklad za všechny.
U Katky Václav Rázl během úvodního tréninku zjistil, že má tělo hodně ztuhlé, vytaženou pánev dopředu, hodně stažená a nepružná žebra. Střed těla je sice zpevněný, ale také stažený a nepohyblivý. Není pak možné při pohybu optimálně přenášet těžiště a vzájemné propojení končetin je nedostatečné. Bude nezbytné zapracovat na harmonizaci těla, přičemž využití pohybových vzorců, se kterými jsme přišli na svět, bude tím nejpodstatnějším při našem trénování. Nefunguje přenášení těžiště. Nejsou propojeny ruce s nohama a my musíme nejdříve zapracovat na harmonii těla.
Do budoucna by mohla mít Katka problémy se svaly pánevního dna. Má též spadlé kotníky, nezapojují se správně prsty na nohou a omezeně funguje přenášení tlaku na větší plochu. Takže nebudeme posilovat jednotlivé svaly, ale vrátíme jim jejich funkci tak, aby držely tělo aby byly silnější a končetiny aby byly silnější a hybnější. Katka by měla ze cvičení profitovat i v běžných životních situacích.
Jde o to nemít cíl 2 x si zacvičit, ale tím cvičením změnit vnímání těla, aby ty běžné situace, ať už práce na zahradě nebo úklid, aby to probíhalo v harmonii. Aby to tělo profitovalo z každého pohybu, které udělá i mimo posilovnu.
Cvičení v posilovně by mělo zvýšit vnímání vlastního těla, přebudovat nevhodné stereotypy a znovu objevit motorické souhry, kterými jsme byli obdarováni při narození. Běžné pohybové situace bychom pak měli zvládat snadněji a bez přetěžování těla.
Při pohledu do posilovny však vidíme často pravý opak. Procvičení jednotlivých svalů bývá nadřazeno celotělové harmonii, snaha o zvětšení síly a objemu určitého svalu převažuje nad vzájemnou souhrou a zdravotními přínosy pro tělo.
Když se podíváme po posilovně, tak vidíme, jak většina lidí myslí právě jen na jednotlivé svaly. Támhle pán cvičí biceps a snaží se, aby byl co největší. Vůbec nepřemýšlí o tom, jestli ten biceps bude v harmonii s ostatními svaly. Jestli to tělo díky bicepsu bude lépe pracovat. On chce posílit vizuální efekt svého bicepsu a už neřeší, jestli ho třeba nebudou bolet záda. Za chvíli půjde posilovat jiný sval, který bude chtít mít větší, ale jejich vzájemnou souhru vůbec neřeší.
Špatné držení těla
Při úvodní diagnostice jsme zjistili výraznou asymetrii těla, levé rameno i lopatka byly o několik centimetrů výše než druhá strana, zároveň pravé rameno „utíkalo“ vzad, pánev byla zešikmená a rotovaná k jedné straně a navíc byla celá překlopená dopředu. Zatuhlá žebra byla kompenzována zvýšenou bederní lordózou a hlezenní klouby na obou nohách padaly dovnitř.
Ruka do strany
Jde o cvičení, při kterém jsem pochopila, co je to respektování vrozené pohybové souhry. Nejprve jsem měla jenom zvednout ruku. Václav Rázl mi ukázal, že vůbec nevyužívám opory těla a moje tělo je nestabilní. Pak jsem se měla podívat na určitý bod a chtít na něj šáhnout. Mozek dostal informaci, co chce tělo dělat a tělo začalo spolupracovat.
Prohnutí v zádech ruce od sebe
Při tomto cviku bylo velmi dobře vidět, jak jsem prohnutá v zádech. Zkusila jsem cvičit s tříkilovými činkami a zvládla jsem 11 opakování. Pak jsem začala cvičit správně podle pokynů, využila jsem vrozené pohybové souhry a zopakovala stejný cvik s těžšími činkami, přičemž se mi podařilo zvládnout 20 opakování. Uvolnil se mi hrudník, mnohem lépe se mi dýchalo, přitom jsem se i lépe cítila.
Noha nahoru
Podobně to probíhalo i u cviku s nohou. Nejdříve jsem ji těžko dostala do 90 stupňů. Po provedení dle pokynů jsem nohu zvedla mnohem více.
Připravila: Katka Soušková
