Populární zpěvačka Leona Machálková je další soutěžící, kterou po boku tanečníka Michala Necpála zanedlouho uvidíte v novém ročníku StarDance. Budete jí držet pěsti?
Elegantní a pracovitá Leona přiznává, že o tanci hodně přemýšlí, a tím si to vlastně komplikuje.
Vy jste se na StarDance už podílela.
Právě v té předposlední řadě jsem se ocitla v roli zpěvačky. Mnozí z nás si zazpívali s kapelou Martina Kumžáka, pozorovali jsme dění během celého dne.
Těšila jste se, když vám nabídli, že byste ve StarDance mohla i tančit?
My už jsme se o tom tehdy bavili s Jiřinkou Pálerovou, která měla na starosti všechny ty krásné účesy. A protože se s touto úžasnou dámou známe už asi dvacet let, zeptala se mě, jestli bych tuto nabídku někdy přijala. A já řekla, že o tom žádná. Je to opravdu snové. U nás zpěvaček a hereček se opravdu dovednost tancovat neztratí. A Jiřinka mi říká: „No, když se teda neurazíš, tak vzhledem k tvé věkové kategorii si myslím, že máš do budoucna velkou šanci.“
Máte nějakou průpravu z dětství, pohybovou nebo taneční?
Z dětství ne, protože jsem se oficiálně nemohla moc hýbat kvůli šelestům na srdci. Ale to byla jen oficiální verze, protože před domem jsem metala kozelce a holky, co chodily do gymnastiky, mě naučily mnohé, včetně arabesky a otoček na hrazdách. Tatínek mě vedl ke sportu, takže jsem plavala, jezdila na kole a lyžovala. Nechodila jsem na gymnastiku, nedělala jsem žádný vrcholový sport, ale pohyb mi vždy dělal dobře a přišel mi přirozený.
Jaké byly pocity po prvním tréninku?
Přiznám se, že jsem trénink od tréninku klidnější, protože si na tu zátěž člověk postupně zvykne. Hlavně mozek se svým způsobem uklidní a začne více pracovat a být k dispozici. Protože má pohybová paměť „netanečnice“ je opravdu o něčem jiném, než ta Michalova. Nejen, že je Michal choreograf, ale on tancuje od mala. Vše je mu jasné a pro něj přirozené. Já o tanci hodně přemýšlím a věci si komplikuji.
Vnímáte jako výhodu svou zkušenost s muzikály a choreografií?
Nedokáži to posoudit. Samozřejmě vím, že mám mnohé za sebou, ale na druhou stranu musím říci, že svého partnera velice obdivuji, jakou má trpělivost. Některé věci řekne několikrát a já je zopakuji, ale občas přijde moment, kdy to vypadá, že jsem nepochopila vůbec nic. Potom se cítím trochu trapně, že jsem se zase vrátila zpět na začátek. Těch momentů ale ubývá, nebo předpokládám, že ubývat bude.
Je pro vás tanec spíše sport, anebo způsob sebevyjádření?
Tanec je o sebevyjádření, o prožitku. Pochopitelně ta tělesná výbava, dispozice, co vám tělo dovolí, tanec obohatí. Také je o hudbě, o muzikálním vyjádření, co všechno ve vás probouzí. Není to o mechanických pohybech. To mě potom raději baví ten méně dokonalý projev, pokud je upřímný a vřelý, než strojová gymnastika. To je potom jen sport. A je to menší zábava.
Tanec je také o zpřístupnění intimní zóny. Měla jste s tím problém?
Pokud partner voní a je mi příjemný, tak s tím problém nemám. Ale dá se na to i zvyknout. V divadle nemáte vždy k dispozici toho, kdo je vám po chuti, jak se říká. Myslím, že jsem otevřený člověk a dokážu si k člověku najít cestu a tyto věci s ním řešit. A mít ho ráda takového, jaký je.
Máte z něčeho v soutěži strach?
Vůbec si strach nepřipouštím. Když o něm nebudeme hovořit, tak se na něj nebudeme připravovat a bude to lepší. Bez trémy se obejdu, ta je paralyzující, ubere sílu. Je třeba mít laťku vysoko, ale mít na paměti to, že je to o radosti, o tom „pojďme si užít“.
A co si o Leoně myslí její tanečník Michal Necpál?
Vy už jste v soutěži podruhé. Honila se vám hlavou nějaká jména?
Vůbec, ani jsem neměl indicie, kdo by ten člověk mohl být, a žádná speciální přání jsem neměl. Když na mě padla Leona, měl jsem radost.
Co je nejtěžší na tanci s člověkem, který profesionálně netancuje?
Opravdu nejtěžší je ekonomicky pracovat s časem. Dva a půl měsíce je docela krátká doba. Není to jen o tanci a technice, ale má to být show pro diváky. Je potřeba udělat entrée, jak já říkám: úvod, stať a závěr.
A samozřejmě potom musí být choreograf i empatický. Nám je spolu dobře, ale jak tancujeme, tak se někdy spolu zakecáme. Leona má občas tendenci nastolit nějaké nové téma, abychom nemuseli chvíli tančit. A jede, jede a jede…
Jak vypadal váš první trénink? Je pro tanec přínos, že Leona má za sebou zkušenost s muzikály?
Leona je samozřejmě muzikální, takže slyší hudbu. I když jí nepočítám, tak jak se má, chytá se. Tanec má v těle. Je to ideální odrazový můstek pro naše začátky. První trénink hodnotím velmi kladně. Mám za sebou zkušenost s lidmi, kteří nikdy netančili, ale měli to v těle. To už je opravdu o něčem jiném. Samozřejmě záleží i na tom entuziasmu, člověk musí na sobě makat a baví ho to. Umí jít trošku přes dřeň. Jsem nadšený, jak to šlo s Leonou rychle. Ale je zbytečně sebekritická.
Je tanec vaší vášní?
Vášeň je jedna z mnoha emocí, které v tanci jsou. Každý tanec má jiný charakter a jde o to pochopit ho po teoretické stránce, aby člověk věděl, co chce vyjádřit, a přizpůsobit se choreografii. Vášeň člověk určitě pozná. My začínáme tangem, což je velmi vášnivý, rychlý, skoro ostrý, lehce agresivní tanec. Člověk musí mít nejdříve jistotu, a pak se může seberealizovat. To by jinak bylo všechno jen o emocích.
Připravila: Marcela
Foto: Česká televize/David Raub
6. 10. 2015
