V roce 1845 přijíždí do Domažlic Božena Němcová a roce 2023 se do stejného města stěhuje spisovatelka Jana Poncarová. V románu Neviditelné minuty propojuje jejich příběhy a ptá se, co se za 178 let změnilo pro ženy, které chtějí vedle péče o rodinu také tvořit. Poprvé přitom výrazně vstupuje do historického vyprávění vlastní zkušeností s mateřstvím, domácností
a hledáním času na psaní.
Božena Němcová přichází do Domažlic s manželem a čtyřmi dětmi. Jana Poncarová se do města stěhuje téměř o dvě století později za svým partnerem. První nemá příliš na výběr, druhá přichází dobrovolně. Přesto mezi jejich zkušenostmi postupně nachází překvapivé paralely.
O knize
Obě jsou spisovatelky. Obě chtějí vytvářet domov a zároveň literaturu. A obě zjišťují, že čas na vlastní práci není samozřejmostí. Neviditelné minuty proto nejsou pouze románem o Boženě Němcové. Historická linie se střídá se silně autobiografickým vyprávěním Jany Poncarové o mateřství, tvůrčí práci, partnerském životě a výčitkách spojených s potřebou být někdy sama a psát.
Boženu Němcovou sleduje román především během domažlického období. Právě pobyt na Chodsku byl pro její literární práci podstatný. Poznávala zde místní prostředí, zaznamenávala příběhy a lidovou kulturu a zkušenosti z tohoto regionu se promítaly do její další tvorby. Poncarová se však nesoustředí na vytváření dalšího monumentu známé spisovatelky. Zajímá ji každodennost ženy, která měla vedle vlastní práce také rodinu, domácnost a očekávání společnosti.
Tuto perspektivu přenáší autorka i do současnosti. V druhé linii knihy se neskrývá za fiktivní postavu, ale píše sama o sobě. O stěhování do Domažlic, vztahu, mateřství i práci spisovatelky. Obě časové roviny tak spojuje otázka, která nezmizela s 19. stoletím: jak skloubit péči o druhé s potřebou vytvořit si prostor pro sebe, a proč právě ženy často cítí potřebu tento prostor obhajovat.
Možnost žen tvořit
Právě téma žen a jejich možnosti tvořit se v práci Jany Poncarové objevuje dlouhodobě. V knize Ženy slova připomněla české spisovatelky 19. a 20. století, které se prosazovaly v prostředí, v němž literární tvorba žen nebyla samozřejmostí. V Neviditelných minutách se k tématu vrací jinak: místo portrétů jiných autorek staví vedle Boženy Němcové sama sebe.
Román tím zároveň nabízí jiný úhel, jak se dívat na jednu z nejznámějších osobností české literatury. Nejen prostřednictvím jejího díla, milostných vztahů nebo role národní ikony, ale skrze velmi praktickou otázku, kterou zná i řada dnešních rodičů… co všechno musí člověk udělat, než konečně získá několik nerušených minut pro sebe, pro vlastní práci.
A právě tyto chvíle daly románu jeho název. Neviditelné minuty pojmenovávají čas, který není v kalendáři ani v pracovní době, ale který může rozhodovat o tom, zda vedle všech ostatních rolí zbude prostor i pro tu svoji ryze osobní.
Připravila: Martina Vydrová
