Jak se potlačovaný hněv, bolesti a strachy z dětství mohou v dospělosti projevit jako různé nemoci, chronické potíže nebo úzkosti? Tomu se věnuje Alice Miller ve své knize Tělo nikdy nelže.
O knize
Kniha přináší zásadní pohled na vztah mezi dětstvím, potlačenými emocemi a tělesným i psychickým zdravím. Autorka ukazuje, že utrpení zraňující výchovy nezmizí, ale zůstává uloženo v těle a ovlivňuje náš život v podobě nemocí, úzkostí, závislostí či destruktivních vzorců chování i prožívání v dospělosti. Kriticky se vymezuje vůči společenským i náboženským normám, zejména vůči požadavku bezpodmínečné úcty k rodičům, který brání lidem přiznat si vlastní bolest a pravdu o dětství. Zrovna náboženské normy u nás téměř nejsou a moc nás neovlivňují.
Na příkladech známých osobností kultury, zejména spisovatelů, i vlastní terapeutické praxe ukazuje, jak popírání autentických emocí vede k celoživotnímu vnitřnímu konfliktu. Zdůrazňuje, že skutečné uzdravení začíná přijetím vlastních pocitů jako pravdivých, bez ohledu na morální očekávání a náboženská dogmata.
Kniha vychází z autorčiny hluboké psychologické zkušenosti a terapeutického přístupu a propojuje je s poznatky o fungování těla jako nositele paměti. Nabízí čtenářům možnost porozumět vlastním vnitřním konfliktům a chování: souvislostem mezi minulostí a přítomností, svému příběhu, a otevírá cestu ke svobodě a pravdivosti.
Dojmy
Kniha určitě donutí člověka k zamyšlení se nad tím, jak výchova působí na děti. A jak je důležité umět v rodině komunikovat a nechat prostor pro vyjádření pocitů a emocí. I v pozdějším věku stojí za to si promluvit se svými dětmi o svých pocitech a snažit se vyřešit všechna nedorozumění. Přijmout fakt, že každá strana vidí danou situaci jinak a dát oběma stranám možnost se plně vyjádřit. Bez souzení a hledání viníka.
K zamyšlení je podle mě i její popisování tělesného týrání, kdy podle mě považuje za týrání i u nás zatím ještě poměrně časté naplácání na zadek. To mě osobně přijde už trochu přehnané, aniž bych neblahý účinek naplácání nějak zpochybňovala. Člověk se musí srovnat s tím, co považuje za týrání. Zároveň se hodně věnuje vlivu náboženských norem, které u nás nemají moc velký vliv a pro českého čtenáře je to nezvyklé.
O Alici Miller
Alice Miller (1923-2010) studovala filozofii, psychologii a sociologii v Basileji. Po získání doktorátu absolvovala v Curychu výcvik v psychoanalýze, kterou pak dvacet let praktikovala. V roce 1980
opustila svou praxi i výuku, aby se mohla věnovat psaní. Od té doby publikovala víc než tucet knih, v nichž přibližovala výsledky svého výzkumu dětství. Svou práci chápala jako opozici vůči psychoanalýze,
která v tradičním duchu obviňuje dítě a chrání rodiče.
Připravila: Katka Soušková
