Ženy často mezi sebou i v internetových diskuzích probírají účinky jednotlivých kosmetických přípravků a skvělé vlastnosti či naprostou nevhodnost těch, či oněch látek.
Fundované odpovědi se jim často nedostane ani u kosmetiček, protože i ony čtou různé „poplašné zprávy“ a některé (pro nás odbornice) jim věří a nikde si je neověřují. Když se zeptáte na názor několika kosmetiček, zjistíte, že i ony jsou rozděleny na různé tábory.
A tak jsme pro vás objevili profesionálku vystudovanou v oboru, která disponuje i laboratorním vybavením, díky kterému si může některé parametry rychle zjistit. O tom, co vás zajímá jsme si povídali s formulátorkou kosmetických produktů a hodnotitelkou bezpečnosti kosmetiky Lenkou Průšovou.
Lenko, jak důležité je tolik diskutované pravidelné čištění pleti.
Čištění pleti je to nejdůležitější. Já osobně, kdybych si měla vybrat dva přípravky, tak to bude odličovadlo a tonikum. Čištění a tonizace pleti je základ a pěstící krémy jsou nadstavbou. Krémy jsou koncipovány tak, aby byly co nejvíce vstřebatelné k bazální vrstvě pokožky a pokud je nanesete na nevyčištěnou pleť, tak některé nečistoty se tam logicky zanesou s ním.
Jak je to s používáním micelárních vod.
Není micelárka jako micelárka. Jestli máme kvalitní jemnou micelární vodu, tak ta nám krásně odlíčí nečistoty z pleti a nebude nás dráždit. Tenzidy v micelární vodě vytvoří tzv. micelu, nečistota se uzamkne dovnitř a pokožku krásně vyčistíte. Ale pozor. Vy pak musíte stáhnout ty zbytkové tenzidy z pleti a ty očistíte tonikem. Pokud tedy dočistíte ony zbytky tonikem, prokáže vám micelární voda skvělou službu.
A nestačí opláchnout tu micelárku vodou?
V případě že micelárku spláchnete vodou a ona obsahuje nějaké prospěšné látky, tak je opláchnete taky. Já jsem teď udělala micelárku, která obsahuje prebiotika a hydratační látky jakou jsou aminokyseliny. Kdybych ji spláchla vodou, tak opláchnu i ta prebiotika. K tomu jsem udělala tonikum, které také obsahuje prebiotika, hyaluronku a aminokyseliny. Vzájemně tedy se účinek ještě posílí.
Někteří výrobci deklarují, že jejich výrobky pronikají hluboko do kůže, dokonce až do krevního řečiště. Kam až může kosmetika doopravdy působit?
Základní složky kůže jsou epidermis, dermis a tuková tkáň. Vrstva mezi epidermis a dermis je bazální vrstva a tam se dějí regenerační procesy. A k této vrstvě kůže penetrují látky z kosmetiky. Někdo argumentuje třeba nikotinovými náplastmi, ale v léčivech či zdravotnických prostředcích se používají diametrálně odlišné látky a mechanismy. Nejde porovnávat jablka s hruškami.
Je kosmetika opravdu schopná zpomalit proces stárnutí?
My vývojáři už dostáváme ke každé látce studii jejího účinku, který je experimentálně prokázaný, takže určitě kosmetika tu schopnost má. Kosmetika nikdy neodstraní mimické vrásky, to nejde. To je dané pohybem našeho obličeje. Můžeme ovlivnit kvalitu kůže jako celku. Třeba kyselina hyaluronová na sebe váže vodu a pleť krásně hydratuje, vypne a rozjasní, ale musíte i pořádně pít. Hluboké vrásky (nemimické) tedy mizí. A tak bych mohla pokračovat s účinky dalších látek.
Jak se díváte na bioprodukty a čistě přírodní produkty?
Já nechci vypadat jako někdo, kdo podporuje syntetické látky. To není pravda. Moje produkty mají třeba 95-99 procent přírodních vstupů. Ale tady teď vládne taková demagogie, jak jsou syntetické látky hrozně škodlivé. A že zdecimujeme planetu. Ale vezměte si, že když někdo přiveze exotické máslo z Austrálie, doveze ho letadlem, tady nemá evropské standardy, tak se to musí přečistit, mikrobiologicky i fyzikálně stabilizovat. Putuje to velkou dálku. Není lepší vzít olej ze Španělska obdobných vlastností, když tvořím přípravek v Evropě?
Nebo jojobový olej. Před časem byl veliký nedostatek kvůli neúrodě. Byly tehdy 2 alternativy – „polosyntetická jojoba“, tedy olej, který se udělal technologicky modifikací mastných kyselin z jiných rostlinných olejů a měl ve finále identickou molekulu se stejnými vlastnostmi. Nebo osázet rychle mnohem více půdy jojobou. Hádejte, která alternativa vyhrála. Navíc jojoba roste pomalu. Za mě totální nesmysl. Ve své podstatě tu byl nadbytek přírodního zdroje, který se prostou a celkem jednoduchou technologickou operací dal upravit. Skutečnost, že byla poptávkou po 100 % natural produktech tato možnost nevyužita, je nešťastná. Zejména pro ekologii, kterou milovníci takových produktů vyžadují. Bohužel nedomýšlí souvislosti.
Další příklad jsou vonné látky. Já můžu udělat vonnou látku synteticky a ta má naprosto identické parametry jako vonná látka například z růže. Pro rostlinu je navíc velmi náročné produkovat tyto senzoricky výrazné molekuly. Za troškou pravé esence vidím pole růží, kterým ustoupil nějaký les, navíc takové pěstování hodně vysílí půdu. A ještě se pak ta látka obvykle daleko převáží.
Dobrým příkladem z vlastní praxe může být šampón. Měla jsem zadání vytvořit 100% přírodní přípravek. Ale ten nešel pořádně zahustit. Hrozně tekl. Spotřebovali jste ho výrazně více. Když jsem do něj dala 2 % syntetického polymeru, tak se zahustil a byla ho mnohem menší spotřeba. A ušetřili jsme spoustu surovin, obalů a energie. Já bych ocenila, kdyby na to lidi koukali z globálního pohledu. Ten však vyžaduje hlubší zamyšlení a vnímání věcí v kontextu.
A co bioprodukty? U těch se klade důraz na to, že neobsahují konzervanty
Bez konzervantů znamená, že produkt neobsahuje látky, které jsou v povolené koncentraci vyjmenovány v příloze V Nařízení 1223/2009. Nic víc, nic míň. Například kyselina benzoová se v kosmetice smí používat v maximální koncentraci 3 %. A to ještě pro přípravky, které se oplachují, pro neoplachové 2 %. Používá se také v potravinářství, třeba v hořčici, kde jí je tuším 10 %. Takže to asi i s těmi vyjmenovaným konzervanty z přílohy nebude tak zlé.
Pokud ale tvrdíme „bez konzervantů“ a přípravek obsahuje vodu, musí tam logicky být nějaká jiná látka s antimikrobiálním účinkem. Jinak by se produkt zkazil, životnost by měl asi jako čerstvě uvařená polévka. Jen ta látka není v oné příloze V. Bohužel, hlavní problém těchto „látek mimo seznam“ je nízká účinnost, aby vůbec mikrobiologická stabilita byla zachována. Místo 0,1 – 0,5 % syntetiky, která často stačí, dáváte klidně i 5 % alternativní složky. To je 10-50 x více! Pokud takový produkt používáte dlouhodobě a hodně, může vzniknout podráždění či projevy alergie. To máte jako s jahodami. Sníte jednu, je to ok. Sníte kilo a už vám to nedělá dobře. A zkuste jíst kilo každý den 3 měsíce v kuse. V kosmetice to ale děláme v bledě modrém, dobrovolně a ještě s dobrým pocitem, že je to vlastně úplně skvělý a nejlepší možný.
A co nás dál velmi zajímá jsou silikony a parabeny.
Parabeny jsou konzervační látky. Používají se i ve farmacii. Je s nimi zkušenost už asi 50 let. Kdyby měly vedlejší účinky, které se jim teď přisuzují, tak už se to dávno projevilo. Ve farmacii se používají opravdu celkem hojně, mnohem více, než v kosmetice. Silikony jsou různé látky, které lidé hážou všechny do jednoho pytle. Říct, že silikony zanáší pleť, je stejná blbost, jako říct, že olej se nevstřebává. Arganový se vstřebává více, než moringový. Každý je jiný. Když si vyberete správný silikon, dostanete wow efekt a nemusíte se vůbec ničeho bát. Špatně zvolený silikon vám póry ucpat může, ale dobře zvolený silikon to neudělá. A obvykle lidé, co ty silikony používají vědí, který se kam dává.
A co glycerin. Hodně se řeší, že na sebe váže vodu a tím jí vytahuje ze spodních vrstev kůže.
Glycerin je buď pharma grade 99 % a pak je kosmetický 86,5 %. Do krémů se dávkuje dvěma až pěti procenty. Třeba i 60 % přípravku je voda, takže on na sebe naváže vodu z toho přípravku. Kdybyste si na kůži dala farma grade 99 % glycerin, tak pak ano. Pak na sebe naváže vodu z pleti. Čistý glycerin si ale na pleť nikdo nedává. Ale ať v krému použijete kosmetický nebo farmaceutický, je tam za takových podmínek, že hydratuje. A ne jinak.
A ještě se hodně hovoří o parafinu. Parafin opravdu vytváří na kůži film?
Ano. Můžete mít mastný pocit. To zejména ocení atopici, kteří ten film nutně potřebují. Pro ně je film žádoucí, protože nefunguje jejich vlastní bariéra. Nebudeme ho ale dávat do přípravků pro aknózní pleť.
Hodně se diskutuje i složení pudrů. Doporučuje se nějaký přírodní škrob, třeba kukuřičný nebo rýžový. Tak jak má vypadat dobrý pudr?
Dobrý pudr musí být dobrý kompozičně celý. Škrob tam dle mého nemá co dělat. Měl by tam být spíš nějaký filler, který vyplní vrásky a minimalizuje póry. Vysoce funkční látka. Škrob je pořád polysacharid. Stačí, aby se na něj navázala voda ze vzduchu a budete mít krásně upatlaný obličej. To funkční syntetika nikdy neudělá.
A syntetika neškodí ?
Určitě ne. A stejně to všechno večer stáhnete, když se odlíčíte. Naopak mikropigmenty v pudru odráží UV záření. Nepůsobí tak dobře, jako UV filtr, ale aspoň trochu chrání.
Kdybyste měla jmenovat top tři látky, které se používají v kosmetice
Prebiotika
To je potrava pro probiotika. Máme na kůži přirozený mikrobiom, což je soubor mikroorganismů, které žijí na našem těle. Když jsou v rovnováze, tak nemáte akné, nemáte vyrážky atd. Třeba někdo řeší akné stylem, že likviduje ty patogeny, které ho způsobují. Ale tím zpravidla zlikviduje i ty dobré mikroorganismy. Daleko lepší je nakrmit ty dobré, aby vytvořily na kůži rovnováhu.
Kyselina hyaluronová
O té se hodně mluví. Tu každý zná.
CBD Cannadibiol
Látka, která se extrahuje z technického konopí, je schopná vytvořit homeostázu. My máme v kůži receptory, na které se CBD naváže. Výsledek je, že vaše kůže pak dobře funguje tak, jak má.
A kde tedy vznikl ten názor, že syntetické látky škodí pleti nebo přírodě?
Na to až někdy přijdu. Myslím, že to bylo bohužel jen na základě neinformovanosti a trochu i lenosti marketérů. Upřímně – vysvětlit mechanismus působení složité syntetické látky je obtížné. Nikdo není moc žhavej do toho, aby popsal jak Dimethicone/Vinyl Dimethicone Crosspolymer jako zesíťovaný silikon s elastickými vlastnostmi dokonale fixuje potahované pigmenty make-upu. Je přece mnohem jednodušší tam nacpat škrob, napsat, že je to fixační síla přírody (dost lepivá) a tvářit se, že to je OK.
Ing. Lenka Průšová
Formulátorka a hodnotitelka bezpečnosti kosmetiky. V roce 2019 uvedla s kolegou Honzou Storchem na trh značku Canneff. Aktuálně pracuje na vývoji nejvhodnějších aplikačních forem zdravotnických prostředků a léčiv s obsahem krystalicky čistého cannabidiolu (CBD). Je spolumajitelkou jediné české farmaceutické společnosti disponující certifikátem pro výrobu léčivé látky CBD (cannabidiol).
Připravila: Katka Soušková
