Dát si dvojku vína večer s kamarádkou, u televize, zajít na pivo nebo si dopřát v baru pár koktejlů nepovažuje nikdo za nic nenormálního.
Alkohol některé z nás dokáže uvolnit a zbavit stresu, zvedne náladu, odstraní úzkost. Zdá se, že s alkoholem jde všechno lépe. Možná chvíli, možná rok, dva, pět. Neexistuje pravidlo, které by pomohlo v odhadu, kdy se z „kamaráda“ stane problém. Kdy bez sklenky neusneme, kdy nám už jedna nestačí, kdy potřebujeme celou lahev vína a kdy pijeme každý den. Přestože nejde o opíjení, jde už o závislost. Pravidelné pití poškozuje nejen duši, ale i tělo.
Říkáte si, že se vás to netýká, protože nejste žádní opilci? Vždyť si dáte sotva jednu dvě skleničky. Podle odborníků i relativně malé dávky, pokud se konzumují pravidelně – denně (WHO udává 20 g čistého alkoholu u žen (cca 200 ml vína, 40 ml destilátu, 500 ml piva), neprospívají zdraví.
Jedni řeší pitím alkoholu napětí a stres, druzí alkohol považují za společenskou (a příjemnou) „povinnost“. Jiní rádi sáhnou po alkoholu jako po svépomocném „antidepresivu“. Alkohol však není kamarád, ani lék! Po povznesené náladě v podvečer následuje o to depresivnější ráno.
Závislost
Pijete proto, abyste se cítili lépe a uvolnili se? Pro tento druh závislosti mají odborníci název „úlevové pití“. Podle MUDr. Petra Popova jde často o příznak duševní poruchy (úzkost, porucha nálady). Pokud si člověk myslí, že mu alkohol vyléčí splíny nebo depresi, je na omylu. Rizikové pití zvyšuje riziko deprese 3,7krát, riziko úzkosti se zvyšuje 2,2 – 3,1 krát.
Máte alkohol pod kontrolou? Otestujte se!
Existuje několik způsobů, jak ověřit, zda pijeme rizikově, či zda jde dokonce o závislost. Musíte však vyhledat odborníka. To samo o sobě neznamená, že vás hned někdo zavře do protialkoholické léčebny! Samozřejmě, že v některých případech je ústavní léčba nevyhnutelná, ale existuje i ambulantní léčba.
Prvním krokem (v ordinaci adiktologa – odborníka na léčbu závislostí – či psychiatra) je monitorovací stadium. Pacient si denně po dva až čtyři týdny zapisuje, co vypil a za jakých okolností. Může k tomu použít speciální formulář, ale stačí i diář, nebo mobilní aplikace. Záznam bývá mnohdy překvapením pro samotného pacienta.
Druhým krokem je dohoda, zda je cílem úplná abstinence, nebo významná redukce vypitých dávek alkoholu. Následuje dohoda terapeuta a pacienta na kolik se do příští kontroly množství vypitého alkoholu sníží. Ukáže-li se, že toho pacient není vlastními silami schopen dosáhnout, může mu lékař předepsat i farmakologickou podporu.
Podle doporučení Evropské psychiatrické společnosti EPA (kongres EPA 2012) je totiž významným zdravotním přínosem redukce vypitého množství. Možnost zvolit si jinou alternativu než úplnou abstinenci otevírá cestu k léčbě mnoha lidem, pro něž je trvalá abstinence (zatím) nepřijatelná.
Jak dlouho taková léčba trvá?
MUDr. Marian Koranda tvrdí, že je nutné pacienta provést celým rokem, kdy se setkává průběžně se všemi typy rizikových situací, s nimiž měl alkohol spojen. Pokud se podaří rok dodržovat domluvený režim, existuje předpoklad (nikoli jistota), že si nemocný dále povede dobře. Alkoholismus je totiž chronická choroba (podle mezinárodní klasifikace nemocí F 10), která má tendenci se vracet.
Připravila: Eva Šarfová
Zdroje: MUDr. Marta Šimůnková, Společnost pro návyková onemocnění ČLS JEP,
Foto: Monstera Pexels
