Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci, 4. kapitola, Mandarinka

Když jsem jela druhý den jako vždycky do práce, napadlo mě, jak je dobře, že Roman pracuje přímo ve městě.

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci, 4. kapitola, Mandarinka
Zobrazit fotografii v galerii

Každodenní společné dojíždění by mi nedopřálo tu chvíli klidu, kterou po ránu potřebuji. Teprve za týden to začalo mít daleko důležitější význam. 


Seděla jsem u okna v zadní části autobusu a sundávala si rukavice. Autobus byl připravený k odjezdu, když k zadnímu vstupu přiběhnul muž v zelené čepici, vydupal schůdky, rozhlédnul se, přimhouřil oči a sednul si na volné místo vedle mě. Byl to on. Celý týden jsem ho podvědomě hledala a teď seděl vedle mě. 


„Dobrý den.“ 


Vložila jsem si ruce do kapsy a snažila se potlačit začínající červeň ve tvářích. 


„Dobrý den.“ 


Usmál se. Zhluboka dýchal a sundal si čepici, kterou si pak hodil do klína. Ucítila jsem při tom pohybu zvláštní vůni, směs kolínské vody a ještě něčeho jiného, známého. Roman byl celkem čistotný, ale stejně jsem z něj často cítila závan potu a motorového oleje. Poposedla jsem si, ale rozpaky se mi zahnat nepodařilo. Ucítila jsem vedle sebe pohyb. 


„Nechodíte někdy náhodou pěšky? Nedávno jsem vás viděl.“ 


V ruce držel oloupanou mandarinku, a téměř polovinu si dal do pusy. Tak to jsem cítila. Jemnou vůni uplynulých Vánoc. 


 „V zimě moc ne, je to zdlouhavé. Naposledy před týdnem, a to jsem dost vymrzla.“ 


Zcela bezmyšlenkovitě jsem natáhla ruku a vzala si nabízený kousek ovoce. Přitom jsem přemýšlela, jestli v něm něco zachytilo zmínku o minulém týdnu. Uvědomila jsem si, že bych ho chtěla zaujmout tak, jako on mě. Ještě jsem nevěděla úplně proč, ale něco mi říkalo, že je tenhle okamžik příliš důležitý. Zbytek cesty však uběhnul příliš rychle a byl čas vystoupit do běžného dne. 


Zvedli jsme se naráz a jemu spadla z klína na zem čepice. Oklepal jí a nenuceným pohybem si jí nasadil na hlavu. Ve dveřích mi dal přednost. U vchodu do budovy se měly naše cesty rozdělit. Chtěla jsem toho tolik vědět. Jestli se také tak těší na léto. Jestli ho baví jeho práce. Jestli někoho miluje. Místo toho jsem usilovně přemýšlela, jak se rozloučit. 


„Dneska by mělo být teplo. Nešla byste se mnou odpoledne pěšky?“ 


Díval se mi do očí, ale já jsem pohled nevydržela a podívala se na jeho rty, na kterých se ještě před chvílí držela sladká ovocná šťáva. Zvedla jsem řasy. 


„Ani nevím, jak se jmenujete.“ 


Usmál se a v očích se mu odráželo slabé lednové slunce. Jmenoval se Ivan a pracoval v elektrárně jako bezpečnostní technik.


Osmdesát tři minut po půlnoci předchozí kapitola 


Autor: Jitka Králová, romantický zápisník 

Foto: Pixabay

DISKUZE K ČLÁNKU

3

Také čekám na další čtení.

ODPOVĚDĚT

2

Na tohle čtení se vždy těším.

ODPOVĚDĚT

4

Kousek jsme pokročili - konečně...

ODPOVĚDĚT

5

ráda čtu

ODPOVĚDĚT

2

Vypadá to slibně.

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (5 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 7. kapitola, Příbuzná

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 7. kapitola, Příbuzná

U našeho stolu si zřejmě nikdo ničeho nevšimnul. Roman spokojeně trávil a spolusedící zrovna vstávali,...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 2. kapitola, Přednáška

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 2. kapitola, Přednáška

Teprve za chvíli jsem se podívala na stolní kalendář. Zarazila jsem se. Vyndala jsem z...

Román na Mezizenami.cz: 1. kapitola Město

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 1. kapitola Město

Leden 1986Město leželo na řece, z jedné strany ho obestíral les. Bylo krásné, moderní, plné...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 3.kapitola, Snoubenec

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci - 3.kapitola, Snoubenec

Do města jsem se většinou vracela pěšky. Snažila jsem se tak udržet v kondici a...

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 5. kapitola, Večírek

Román na Mezizenami.cz: Osmdesát tři minut po půlnoci: 5. kapitola, Večírek

Únor 1986 „To je přece samozřejmé. Jsem tvůj snoubenec. Je samozřejmé, že jsem zvaný.“

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

ŽHAVÉ DRBY

SKLO NA MOBIL

Dámy, měla bych dotaz... máte některá zkušenost s ...

ČISTÍCÍ PŘÍPRAVKY

Nemáte zkušenost, jak fungují "univerzální" čistící ...

DÁREČKY PRO DĚTI

Ahoj holky, máte tipy, codětem k narozeninám? Já bych docela ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2020, MeziŽenami.cz