I když se stále říká, že se rodí málo dětí, herečka Zdeňka Žádníková-Volencová (38) je toho odpůrcem. Díky svému počtu dětítotiž zvyšuje počet obyvatel.
Herečku a čtyřnásobnou matku Zdeňku Žádníkovo-Volencovou jsme potkali v obchodě v Hostivicích, jak si vybírá nové sedačky pro nové potomky. „Čím víc dětí máme, tím více musíme dokupovat nové věci. Dokonce si pořizujeme i sedmimístné auto,“ přiznala v rozhovoru herečka, která má jistě doma napilno. Doma totiž vychovává Andrejku (12), Janičku (7), Zuzanku (2) a Jiříčka (4 měsíce).
Jak zvládáte vychovávat čtyři děti?
Když máte jedno dítě, zvládáte jedno, když máte dvě děti, musíte zvládnout dvě, když tři, tak tři a tak dále. Je to hodně o organizaci. Ale je to parádní, mít velkou rodinu.
Máte vysněného syna. Jaký Jiříček je?
Jsou mu čtyři měsíce, je usměvavý, nebrečí a v noci spí i pět hodin v kuse, což je asi pro mne v tuto chvíli nejpodstatnější. Veselý, pohodový chlapeček.
Zdědily děvčata po vás herecké a hudební nadání?
Andrejka hraje druhým rokem na příčnou flétnu a klavír a je lepší než já v patnácti, má moji skvělou paní profesorku Magdu Bílkovou, a je znát, že ji hudbě učí člověk, který má rád svou práci a umí učit. Takže už spolu hrajeme dua a tria. Janička zatím hraje na zobcovou flétnu a bude se rozhodovat, jaký hudební nástroj by ji do budoucna zajímal…můj tatínek umí na klavír, na varhany, harmoniku a klarinet, maminka hrála na housle, takže dědit by bylo z mé strany po kom. Manžel výborně hraje fotbal. Noty jsou pro něj rozsypané zrní na papíře, ale na holky je pyšný.
Plánovala jste si vždy velkou rodinu?
Až tak velkou ne, ale můj muž zřejmě ano.
Tím, že máte stále větší rodinu, musíte pořád něco nakupovat. Co nyní pořizujete dětem?
Přesně tak. Vzhledem k tomu, že počet našich potomků se nám krásně navršil, momentálně pořizujeme nový sedmimístný vůz. A protože malé dámy mají rády červenou barvu, tak výběr metalízy byl jasný.
Koukala jsem, že jste si v obchodě vybírala autosedačky, jistě do nového auta. Jaké priority při výběru jsou pro vás důležité?
Myslím, že nepřekvapím kritériem bezpečnosti. A protože hodně cestujeme, potřebuji, aby byly sedačky polohovatelné a v případě spánku dětem nepřepadávaly hlavičky ze strany na stranu.
Pořizujete vždy novou výbavu nebo děti i po sobě věci dědí?
Kola a lyže a bezpečnostní přilby se „dědí“, u oblečení záleží na tom, co vydrží. Výbavu pro miminko jsem využila nad rámec svého očekávání. Kočár by také zasloužil medaili. Boty všem kupuji vždy nové, nedělá dobrotu nosit vyšlápnuté boty po někom jiném.
Proč jste si vybrala na nákup právě Malvík?
Nemám moc čas a ani povahu chodit po obchodech zvlášť a na Malvíku je mi sympatické, že vše, co potřebuji, i co nepotřebuji, najdu pod jednou střechou. A to doslova. A ve vynikajícím výběru, různosti a kvalitě. Navíc s sebou můžu vzít i děti, protože je tu výborný dětský koutek i venkovní hřiště. A pokaždé mne překvapí, jak rozmanité produkty pro maminky a děti tu mají. Nač si vzpomenete. Mám ráda kvalitní materiály, co vydrží třeba i léta, holčičky jsem v zimě odvozila ve fusaku z berana, který pamatuje i mne jako miminko…ale už dosloužil a v Malvíku jsem objevila „rollsroyce“ – péřový fusak do mínus 40 stupňů. Věřím, že pár generací ho užije.
Jste na mateřské, nebo už pracujete?
Já na mateřskou misi – slovo dovolená je velmi zavádějící a hluboce nepravdivé – nastupuji jen formálně na papíře, protože většinou do poslední chvíle hraju, děti se shodou okolností narodí vždy v létě, v době divadelních prázdnin a já se od září vracím do představení. Těší mě to. Děti spí a maminka pracuje.
Berete si děti do divadla na zkoušky?
Ve výjimečných případech, při oprašovacích zkouškách, pokud selže hlídání a to musí sedět v hledišti jako pěny…
Co nyní připravujete?
V Dejvickém divadle hraji ve třech představeních, do konce roku určitě nebudu zkoušet, Jiřík je ještě malý. Dokončuji další fázi projektu ve Fakultní nemocnici Motol, připravuji prosincovou benefici na zámku Dobříš a dávám si pomalu do pořádku tělo po čtvrtém těhotenství.
Vy se věnujete i moderování. Je to pro vás zábava?
Je to disciplína sama o sobě. Role – moderátor. Musíte být pohotový a dobře připravený. Pak máte lehkost. Těší mě zejména ta různost a setkání s lidmi, které bych jinak asi neměla šanci nikdy poznat, protože naše obory jsou na hony vzdálené.
Slyšela jsem, že umíte skvěle anglický jazyk. Děláte i překlady?
Naposledy jsem překládala manuál pro společnost DHL, někde to mám ještě schované…“ elektronické sledování zásilky klientem“. To už je strašně dávno, ale byla to dobrá škola. Naučí vás to preciznosti a dotahovat věci do konce. Teď angličtinu využívám hlavně při moderování. Odpadá nutnost tlumočníka, což je pro klienty pořádajících agentur finančně výhodnější.
Vy máte i svou nadaci. Jak jste k tomu přišla?
Náhodou, jak už to v životě bývá… Šla jsem na stavební veletrh a tam v rohu vystavoval krásný ručně malovaný nábytek malíř Libor Škrlík. Všichni tu instalaci obdivovali, ale nikdo nekupoval… až na mě. Libor ve svém volnu maloval v chrudimské nemocnici, a protože byla vůle a ochota lidí přispívat na tento druh proměn zdravotnických zařízení, založila jsem v roce 2007 nadační fond. A za těch pět let máme za sebou spousty realizací. Dětská oddělení, mateřské školky a dětské domovy, děláme orientační systémy do nemocnic apod. V posledních letech jsme se zaměřili na dospělé, LDN a geriatrie. Novinkou jsou rovněž kompletní výtvarné pojednání základních škol, včetně značení tříd, sboroven apod. v autorské režii Magdy Veverkové. Nejlepší představu získáte v naší fotogalerii www.nfzz.cz
Připravila: Jana
Foto: Malvík / www.malvik.cz
10. 10. 2013
10. 10. 2013
