Potřebujete napsat životopis? Připravili jsme pro vás detailní rozbor, jak by měl vypadat správně napsaný životopis.
Aby byl náš ukázkový životopis sestavený skutečně profesionálně, požádali jsme o odbornou pomoc Radima Karlacha, zakladatele projektu Jistá práce. Klikněte si na obrázek. Vlevo vidíte životopis, který není zrovna dobře sestavený, vpravo pak verzi po úpravě profesionála.
Celkový dojem: nevhodná struktura, málo čtivý
Tento životopis spíše unavuje, než aby motivoval k zájmu o detaily. Nejsou zde zvýrazněné stěžejní informace, a proto hrozí, že v záplavě podobných životopisů zapadne. Navíc obsahuje některé nesrozumitelné a zbytečné údaje (například údaje o věku).
Co je třeba změnit: Zvýrazněním zásadních informací se životopis stane přehlednějším, fotografie ho učiní osobnějším a zapamatovatelnějším.
Název životopisu: nijak se neliší
Jana vsadila v nadpise na nic neříkající slovo životopis, kterým se neodlišuje od konkurenčních uchazečů.
Co je třeba změnit: Do titulku napište raději své jméno a název pozice, případně referenční číslo, pokud se uvádí v názvu pozice v inzerátu. Opět umožníte personalistovi, aby si vás lépe zapamatoval.
Kontaktní údaje: nepište zbytečnosti
Jana má hlavičku svého CV zahlcenou nadbytečnými údaji, z nichž některé jsou přímo diskriminující (zde konkrétně jde o datum narození, stav, národnost a státní příslušnost). Pokud máte děti, ani tato informace by do životopisu neměla patřit. Stejně nadbytečná je i adresa.
Co je třeba změnit: Hlavičku CV má tvořit jméno, příjmení a případný titul. Dále následují kontaktní údaje, o nichž se ještě zmíníme.
Pozor na e-mail: buďte seriózní
Rádoby hravý či humorný e-mail může Jana používat v komunikaci s přáteli, nikoliv v profesním CV.
Co je třeba změnit: Vytvořte si důvěryhodnou formu e-mailu, který si kvůli hledání nové práce můžete zvlášť založit.
Tip navíc: vsaďte na LinkedIn
„Chcete-li spolehlivě zaujmout personalistu a ušetřit mu práci, můžete uvést odkaz na svůj profil na síti LinkedIn. A pokud jej nemáte, vytvořte si ho. Údaj o LinkedIn působí velmi profesionálně. Na LinkedIn si personalista zjistí také informace, které se do životopisu nevešly,“ vysvětluje Radim Karlach.
Klíčová pasáž: zcela chybí
Stěžejní část životopisu má tvořit krátký odstavec, shrnující zkušenosti uchazečky, její dovednosti a motivaci, proč chce pracovat na dané pozici.
Co je třeba změnit: Shrňte své nejdůležitější zkušenosti a pracovní úspěchy do několika řádků. Nezapomeňte na vytučňování stěžejních informací. A pokud se můžete vykázat nějakým pracovním úspěchem (například oceněním od zaměstnavatele), určitě je zde uveďte.
Vzdělání: kam s ním?
Jana se dopustila velmi časté chyby – nejprve uvádí vzdělání, až pak pracovní zkušenosti. Většina zaměstnavatelů i personalistů přitom nejprve oceňuje praxi.
Co je třeba změnit: Napište to v opačném pořadí. „Doporučuji, abyste uváděli jen relevantní zaměstnání – ta, která souvisejí s pozicí, na niž se hlásíte,“ podotýká Radim Karlach. Opět je vhodné vytučnit stěžejní informace.
Chronologie: trochu jinak
V ukázkovém životopise je vidět další častý prohřešek: informace o vzdělání a praxi jsou řazeny chronologicky, tedy od nejstaršího po nejnovější.
Co je třeba změnit: Veškeré údaje o vzdělání i praxi řaďte retrospektivně – od nejnovějších po nejstarší.
Přehled praxe: chybí upřesnění
Jana se omezuje na pouhý výpis pracovních pozic, na kterých dosud působila. To nikomu mnoho neřekne.
Co je třeba změnit: Stručně, ale jasně popište, jaké činnosti jste na na dosavadních pozicích vykonávali a jakých úspěchů se vám podařilo dosáhnout. Při tvorbě těchto pasáží používejte dynamická slovesa typu „dokázal jsem“, „zajišťoval jsem“, nikoli pasivně vyznívajícíc formulace: „měl jsem za úkol“, „musel jsem“ a podobně.
Základní škola a nejasné zkratky: tady ne
Jana zbytečně uvádí základní školu – ta by ve výčtu měla figurovat pouze tehdy, jde-li o nejvyšší dosažené vzdělání. Problematické jsou i málo srozumitelné zkratky vysoké školy a oboru, který studovala.
Co je třeba změnit: Místo zkratek vypisujte celý název škol i vystudovaného oboru, údaj o základní škole neuvádějte.
Jazykové dovednosti: kdo se v nich má vyznat?
Jazyky a úroveň jejich znalostí jsou zde uvedené nejasně; charakteristika typu „velmi dobře“ nikomu mnoho neřekne. Je Jana schopná vést například telefonický hovor v angličtině na odborné téma s rodilým mluvčím? Uchazečka navíc uvádí i jazyky, které v praxi neumí využít (zde španělština a ruština).
Co je třeba změnit: Znalost jazyka můžete vyjádřit podle úrovní A1, A2 – C1, C2, personalisté je většinou znají. Kromě zkratky je také vhodné uvést slovní hodnocení své úrovně, ale naprosto srozumitelné.
Prémiový tip: Soft skills čili „měkké“ dovednosti jako trumf
„Takzvané Soft skills dnes mnoho personalistů i zaměstnavatelů sleduje ostřížím zrakem, napište tedy i vy své dovednosti do životopisu. Při samotném výčtu používejte názvosloví z oboru, a to tak, aby co nejvíce souviselo s danou pozicí. Ucházíte-li se například o místo účetní, úřednice a podobně, lze předpokládat, že zaměstnavatel ocení vlastnosti typu pečlivost, přesnost. Naopak u pozic vyžadujících ,tah na branku´(například obchodník) se vítají vlastnosti typu cílevědomost nebo odolnost vůči stresu,“ upřesňuje odborník.
Další detaily: na co ještě pozor
- Práci s počítačem netřeba uvádět do zvláštního odstavce, stačí ji zmínit mezi „ostatními dovednostmi“. Ale konkrétně: vypište jednotlivé programy, které ovládáte, či je uveďte souhrnně – třeba celý balíček MS Office. Nadstandardní dovednosti zdůrazněte.
- Pokud vaše zájmy nesouvisejí s prací, neuvádějte je. Zvláštní kapitolou jsou takzvané CSR aktivity čili obecně prospěšné činnosti a zájmy, například charitativní aktivity – ty naopak uvádějte vždy.
- Životopis můžou zatraktivnit reference – tedy odkaz na někoho z bývalých nadřízených či kolegů, kteří by v případě potřeby příznivě informovali personalistu či budoucího zaměstnavatele o vašich schopnostech a kvalitách. Kontakt na referenční osobu dávejte do závěru životopisu jako „pointu“ – samozřejmě pokud jste se na tom s daným člověkem předem domluvili.
- Profesní životopis není dopis, proto jsou údaje typu „kde a kde byl text vytvořený“ zbytečné.
Připravila: Věra Hájková
