Jelikož každý z nás je součástí rodiny a každý z nás v průběhu svého života nashromáždí určitý majetek či hodnoty, ať už vyjádřené v kladných či záporných číslech, nikdo se tak úplně nemůže vyhnout řešení otázky, která vyvstane při úmrtí příbuzné či blízké osoby.

Pan Vostrý (dále jen zůstavitel) žil svůj život, jak nejlépe uměl. Snažil se ho žít spořádaně, dle obvyklých požadavků, nikterak se nevyčleňovat. Měl manželku a dvě děti (dále jen dědicové). Ze dne na den došlo k jeho překvapivému úmrtí.

Soud tedy zahájil dědické řízení, takto učinil na základě návrhu matriky, která má na starost příslušnou evidenci. Soud může zahájit toto řízení i bez návrhu. Soud vždy pověří činností notáře, jehož úkony se považují za úkony soudu. Následně může nastat mnoho různých situací, z nichž si některé nastíníme.


1. Zůstavitel zemřel bez závěti a bez prostředků.

V této situaci, kdy nezanechal zůstavitel závěť a ani cokoliv, co by mohlo být předmětem dědictví, tzn. i majetek nepatrné hodnoty, soud řízení zastaví. V případě, že rodina vynaložila prostředky na pohřeb, může být případný majetek nepatrné hodnoty vydán jim.

 

2. Zůstavitel zemřel bez závěti, v jeho výlučném vlastnictví v době smrti byl rodinný dům, 5 let starý automobil, bankovní účty s hotovostí a nějaká spoření.

Zde přichází na řadu tzv. dědictví ze zákona – tedy dle § 473 a násl. občanského zákoníku. V případě pana Vostrého dědí dle § 473 odst. 1 jeho dvě děti a manželka každý z nich stejným dílem.


3. Zůstavitel tragicky zahynul bez závěti společně se svými 2 dětmi.

Opětovně se jedná o dědictví ze zákona. Dle § 474 odst. 1 tak dědí jeho manželka a jeho rodiče. Přičemž manželka dědí nejméně polovinu a zbytek dědictví se pak rozdělí rovným dílem mezi rodiče.

 

4. Zůstavitel zemřel bez závěti a zanechal pouze dluhy.

Dle § 463 a násl. občanského zákoníku může dojít k odmítnutí dědictví ze strany dědiců. Toto musí být učiněno písemným nebo ústním prohlášením směřovaným soudu. Lhůta k tomuto úkonu je 1 měsíc od poučení o právu dědictví odmítnout. Toto prohlášení již nelze odvolat.


5. Zůstavitel za svého života vydědil jedno z dětí.

Pokud zůstavitel sepsal za svého života listinu o vydědění, která byla řádně odůvodněna, nedostane se tomuto dědici nic, pokud byly naplněny zákonné požadavky vydědění dle § 469a odst. 1 občanského zákoníku.

6. Zůstavitel sepsal závěť.

Notářský zápis závěti je nejbezpečnější formou pro tento úkon. Nicméně nikoliv jedinou. Závěť lze sepsat i vlastnoručně nebo v jiné písemně formě, ovšem za účasti svědků. Musí však být vždy písemná, datována a podepsána buď pouze zůstavitelem, píše-li ji vlastní rukou, nebo i svědky, je- li psána s pomocí technických pomůcek. Pokud nebudou splněny tyto požadavky, je závěť neplatná a postupovalo by se dle zákonných ustanovení, z nichž některá jsou uvedena výše. Pozdější platná závěť vždy ruší závěť předchozí, zůstavitel může závěť zrušit zničením předmětné listiny. V závěti zůstavitel ustanoví dědice a zejména určí jejich podíly či přesné věci, které mají náležet jednotlivým dědicům. Pokud tyto podíly zůstavitel neurčí, vychází se z toho, že jsou stejné. Nikdy nelze opomenout v závěti ustanovit potomky jakožto tzv. neopomenutelné dědice, jelikož pokud by tak bylo učiněno, tak se jim musí vždy dostat alespoň tolik, kolik jim přináleží ze zákona. Potomky lze pouze vydědit (viz. výše).

Chcete-li se autorky na něco zeptat, najdete ji v naší poradně.

Autor: Mgr. Nina Bachroňová
Foto: iStock
14. 6. 2012


Diskuze: příspěvků