Dcera Petry Černocké, která si vydobyla svoji vlastní pozici na hudebním nebi. Na svém kontě má několik velice zajímavých projektů, ale její srdeční záležitostí je sólová dráha jako Diva Baara.
Bylo přirozené, že půjdeš ve stopách svojí matky?
Odjakživa jsem o tom byla přesvědčena, neuměla jsem si vůbec představit, že bych mohla dělat něco jiného. Byla jsem taková ta typická holčička s vařečkou v ruce, která předstírala, že je to mikrofon. Často jsem si hrála v zákulisí, když máma vystupovala. Pro mě každá maminka byla zpěvačka a proč bych jí tedy nemohla být ani já? Mám spoustu obrázků z dětství, na kterých maluju svoji mámu s mikrofonem. Sice jsem vystudovala úplně jiný obor, tíhla jsem i k výtvarničině, ale mým povoláním je nakonec zpívání, a to považuji za tu nejlepší volbu.
Na svém kontě máš několik projektů, jedním z nich je vokální kvarteto Yellow Sisters. Jak se narodilo?
Na začátku jsme byly dvě dvojice, já a Léňa a Toni s Hawou. Potkaly jsme se na základě společné zkušenosti, kterou jsme prožily, i když odděleně, na základě cesty do Afriky. Každá jsme na Afriku měla nějakou vazbu, konkrétně Lucie Hawa učila africké tance, kam jsme s Léňou docházely. A pak jsme si řekly, že si spolu chceme zazpívat – bez hudebních nástrojů. Jen naše hlasy. Tak vzniklo kvarteto Yelow Sisters, které je inspirováno Afrikou, ale nejen jí.
A co materska.com?
V ní také figuruje Léňa. Obě dvě jsme před těmi čtrnácti lety měly malé dítě a jen tak jsme se rozhodly, že se zúčastníme soutěže Hlas Československa. Na to, že jsme byly nejlepší kamarádky, jedna o druhé jsme to nevěděly. Všichni tehdy řešili soutěž, televizi a úspěch. A my místo toho mimina a plínky. A tak nějak vznikla písnička Laktační psychóza o absurdním pocitu matky na mateřské dovolené, která se chce zároveň realizovat jako zpěvačka.
Pokud si pamatuju, tak měla snad milion shlédnutí!
Milion přes víkend a dodneška tuším milion a půl. To by nás s Léňou ani ve snu nenapadlo!
Ovšem nejzásadnější pro tebe je jistě tvůj soukromý projekt Diva Baara, kdy funguješ nejen jako zpěvačka, ale i skladatelka a textařka.
Na tom je vtipné, že Diva Baara je moje umělecké jméno a lidé ho rádi komolí – ono se to nabízí samo – jako Divá Bára. Možná jsem taky divá, ale s mým uměleckým projevem to nemá nic společného. Moje diva vznikla už před téměř deseti lety, kdy jsem vystartovala tanečním singlem a videoklipem Jen pro jednou a hned nato vydala autorskou desku Debut.
To, co nabízíš, je velice specifické a podle mě tě velmi dobře charakterizuje jako energickou ženu. Jak bys svoji tvorbu a projev popsala?
Poslechněte si klip k písni Jen pro jednou – a pochopíte. Nedávno vyšla další deska Divy Baary s názvem Pod kůží. Zpívám na ní jednu písničku i s mojí mámou Petrou Černockou, která mi sem tam píše i texty.
Klopýtala jsi někdy, když jsi kráčela směrem ke své kariéře zpěvačky?
Klopýtám neustále. Ale odměnou za ně je moje naprostá osobní svoboda a to, že nemusím ráno vstávat do práce a být někde od devíti do pěti, což je pro mě naprosto nepředstavitelné. Ale nemylte se – život na volné noze není žádné peříčko, ale je to, pro určitý druh povahy, správné rozhodnutí. Nikdy bych neměnila.
Řekni mi, co ve svém životě považuješ za svůj největší úspěch?
Rozhodně dítě, moji dceru Coco, pro mě nejlepší bytost na planetě.
Jde ve stopách maminky i babičky?
Ne zas tak úplně. Coco si jde svojí vlastní cestou. Je jí patnáct let a je to dost osobitý člověk. Několik let už se věnuje dabingu. Dokonce byla nominována Cenu Františka Filipovského za dabing. Ale samozřejmě i zpívá, přestože jsme ji já i její babička zrazovaly. Rozhodně jí v ničem, co bude v životě dělat, nebudu bránit. A mimochodem, dokonce už se mnou vystupovala na koncertě. Zpívaly jsme spolu závěrečnou písničku z alba Pod kůži – Saint Tropez, když moje máma, se kterou jsem ji nahrála na desku, nemohla.
Připravila: Šárka Schmidtová
