Mladý herec, kterého znají hlavně příznivci muzikálů. Vystudoval hudební obor na pedagogickém lyceu. Na profesionální divadelní prkna vstoupil v muzikálu Kat Mydlář.
Jak se vůbec dostal k hraní v muzikálech?
Vždycky jsem chtěl hlavně zpívat, ale v tom je jednoduše mnoho povolaných a málo vyvolených. Hrál jsem v amatérském souboru. Dělali jsme muzikály jen tak pro zábavu, ale já se pak rozhodl tu a tam zkusit nějaký konkurz. Mnohokrát jsem vyletěl už v prvním kole, ale pak to náhle vyšlo. Stačilo prolomit ledy a mít alespoň jeden „zářez“ v životopisu, a další práce se pak začala pozvolna nabalovat.
Máš za sebou už slušný počet muzikálových rolí. Která z nich Ti nejvíce přirostla k srdci?
Asi opravdu nejmilovanější byl pro mě Horácio v Hamletovi. Pak zcela jistě Bobby v Horečce sobotní noci. Je to koneckonců role snů. Moc toho nenatančí, zazpívá si nejlepší píseň z celého muzikálu a ještě umře. Zní to divně, ale já si hrozně přál na divadle umřít, a jelikož jsem do té doby vždycky oplakával hlavního hrdinu, byla to příjemná změna. Moc mě mrzí, jak dopadl muzikál Romeo a Julie, kde jsem hrál Benvolia, který sice oplakával většinu příbuzenstva celou druhou půlku, ale za tu nádhernou hudbu to stálo. No a momentálně je to Dennis v Srdcovém králi. Toho prostě absolutně a bezvýhradně zbožňuji.
V muzikálu Srdcový král, jsi nastudoval dokonce dvě role. Jaké to pro Tebe bylo, přeskakovat „z role do role“?
Bral jsem to jako výzvu. Nebylo úplně jednoduché oddělit je, protože jsou přeci jen oba mladí a zamilovaní, ale našel jsem si pro každého něco specifického. Na jedné zkoušce jsem hrál oba zároveň (jelikož obě alternace měly závazky jinde) a tehdy jsem si uvědomil, že se z toho buď zblázním, nebo mi to pomůže. No a pomohlo.
Dosud jsi hrál hlavně kladné role. Není to nuda, být neustále za klaďase?
Nuda to určitě není. Každý z nich byl přece jen trošku jiný. Moc dobře vím, jak působím. Režisér Ján Ďurovčík to jednou komentoval, že jsem zkrátka takový „ťupko“. Pro takové typy je v muzikálech vždycky velmi dobře vystavěný prostor. A když k tomu autor přihodí nějakou hezkou, nejlépe tklivou píseň, není si nač stěžovat.
Kromě hraní ses také autorsky podílel na hudební komedii Svatba (ne)bude.
Šlo o Tvůj první autorský počin? Já o sobě říkám, že jsem grafoman. Píšu si i jen tak do šuplíku. Svatba (ne)byla vlastně psaná na míru určitému kolektivu lidí, a já musel dělat mnoho ústupků a různě vpisovat nové postavy a situace, což byla velká škola trpělivosti, ale zpětně bych udělal těch kompromisů méně. Projekt dopadl, jak dopadl. Napsal jsem pár kousků pro děti v Centru muzikálového herectví. No a pro jednoho kolegu a kamaráda jsem napsal monodrama.
Čemu se nejraději věnuješ ve volném čase, když nejsi zrovna v divadle?
Nebudu lhát, že cvičím nebo čtu. Když mám volno, odpočívám. Volno využívám zejména k restům v navštěvování příbuzenstva a přátel. A i když na to nevypadám, moc rád vařím a jím.
Připravila: Věra Hájková
