Javory hrají hřejivou oranžovou, buky se odívají do měděných tónů a šípky na mezích svítí do ruda. Říjen je sice nejbarevnější měsíc roku, jenže každý z nás ho vnímá trochu jinak. Zatímco někdo se s poruchou barvocitu již narodil, jiný o pestrost odstínů přichází postupně s věkem – a zpočátku o tom nemá ani tušení.
S vrozenou barvoslepostí si medicína zatím poradit neumí, ale svět vybledlý kvůli šedému zákalu dokáže vrátit do plných barev během krátkého a bezbolestného zákroku, který trvá zhruba dvacet minut.
Chemik, který pletl barvy
Za to, že svět kolem sebe vidíme barevně, vděčíme své sítnici. Je hustě posetá dvěma druhy buněk: tyčinky vnímají světlo a čípky mají na starosti barvy. Každá ze tří základních barev – červená, zelená a modrá – má svůj vlastní druh čípků. Když se některý z nich už před narozením nevyvine správně, člověk danou barvu nedokáže rozlišit.
Tuto poruchu jako první odborně popsal v roce 1794 britský chemik a fyzik John Dalton. Věděl velmi dobře, o čem píše, protože jí sám trpěl. Právě proto se barvosleposti dodnes říká také daltonismus.
Proč to odnesou hlavně muži?
„Poruchou barevného vidění jsou postiženi převážně muži, přibližně 8 %, čili zhruba každý dvanáctý, a pouze asi 0,4 % žen. Poruchy barvocitu se vážou na pohlavní chromozom X. Muži mají chromozomy XY, takže jim k poruše stačí jediné postižené „X“. Ženy mají chromozomy X dva. Aby trpěla barvoslepostí žena, musely by se u ní spárovat dva postižené chromozomy,“ vysvětluje MUDr. Lucie Valešová, MHA, primářka Oční kliniky NeoVize Praha.
Největší část barvoslepých má potíže s červenou a zelenou barvou. Porucha vnímání modré je o poznání méně častá. Úplná ztráta barevného vidění, kdy člověk vnímá svět výhradně černobíle, je pak extrémně vzácná.
Na semaforu svítí červená vždy nahoře
„Lidé s barvoslepostí jsou na svou vadu celoživotně adaptovaní, protože se s ní narodili. Během života se tato vada nemění – ani nezhoršuje, ani nezlepšuje,“ říká Lucie Valešová. Proto podle ní zvládnou i řízení auta. Světelná signalizace v dopravě je totiž jednoznačně standardizovaná: červená je vždy nahoře, zelená vždy dole. „Není problém, aby barvoslepý člověk měl řidičský průkaz pro své osobní potřeby. Profesionálním řidičem ale být nemůže,“ upřesňuje primářka.
Obavy nemusejí mít ani na podzim, kdy bývají brzdová světla aut zašpiněná od bláta. „Intenzita světla je silná a barvoslepí lidé nemají problém rozeznávat světlo ani při nižší intenzitě. Potíže mají jen s rozlišováním barev, takže ani tohle pro ně nebezpečné není,“ vysvětluje Valešová. Podzim ale podle ní prověří všechny řidiče bez rozdílu. „Na podzim se snižuje intenzita venkovního osvětlení, takže úplně všichni řidiči vidí hůř než za ostrého letního slunce nebo když se v zimě silné světlo odráží od sněhové pokrývky. Podzim je prostě taková zkouška zraku.“
Test z barevných teček
Poruchu barvocitu lze odhalit velmi snadno. Oční lékař nebo optometrista vám ukáže takzvané pseudoizochromatické tabulky. Jde o obrázky poskládané z teček různých barev a jasu, ve kterých se skrývá číslice, písmeno nebo tvar. Kdo vidí barvy normálně, znak bez potíží přečte. Barvoslepý ho mezi tečkami nenajde.
Víc ale lékaři zatím nesvedou. „Bohužel, léčení této geneticky podmíněné poruchy v současnosti není možné,“ říká Lucie Valešová. Kdo se s barvoslepostí narodí, žije s ní celý život.
Šedý zákal bere barvy nenápadně
Na rozdíl od barvosleposti, se kterou se už člověk narodí, u šedého zákalu se barvy ze života vytrácejí postupně, takže si toho dlouho ani nemusíme všimnout. Zdravá oční čočka má být dokonale průzračná. S věkem se ale bílkoviny v ní začnou shlukovat, čočka tmavne a vidění se zhoršuje. Po pětasedmdesátce trápí katarakta více než tři čtvrtiny lidí. Přijít však může i podstatně dříve – například u diabetiků se objevuje až o deset let dříve, než je běžné. Výjimkou nejsou ani poúrazové katarakty nebo zákal způsobený dlouhodobým užíváním léků, například kortikosteroidů.
„Šedý zákal progreduje pomalu, a proto se poklesu vidění lidé přizpůsobují a mají pocit, že stále vidí dobře. Pacienti pak popisují zamlžené vidění jako přes igelit nebo jako přes mlhu,“ popisuje doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka Oční kliniky NeoVize Brno. Zrak se ale může zhoršit i náhle a skokově.
Šedý zákal navíc zhoršuje i vidění v šeru, což na podzim pozná každý, kdo se vrací domů po setmění. Jak moc barvy v jejich životě vybledly, si mnozí uvědomí až po operaci. Podobně jako paní Dagmar z následujícího příběhu.
Babička, která nepoznala číslo tramvaje
Dagmar se celý život věnovala pohybu. Na Masarykově univerzitě v Brně působila v oboru pedagogické kinantropologie, který zkoumá účinky pohybové aktivity na člověka. Ani po sedmdesátce nezpomalila. Pak se jí ale výrazně zhoršilo vidění na dálku. V kině a v divadle přestala číst titulky a potíže měla i na ulici. „K pohybu jsem vedla i své čtyři vnučky a doprovázela je na gymnastiku. Když byly malé, a ještě neuměly čísla, při cestování se mi často stávalo, že číslo tramvaje jsem na dálku vůbec nedokázala rozpoznat. Do poslední chvíle jsme netušily, jestli jde o správný spoj,“ vzpomíná.
Na oční kontroly přitom chodila pravidelně, a zákal ji i tak zničehonic zaskočil. „Ještě rok předtím bylo vše v pořádku, a najednou tu byl silný šedý zákal,“ říká. Lékaři ho zjistili na obou očích. Do operace se jí zpočátku moc nechtělo: „Člověk váhá, jestli je to nutné, a v hlavě mu hlodá nejistota, aby všechno dobře dopadlo a nepřišly komplikace.“ Nakonec ji přesvědčila její ošetřující lékařka.
Sám ji pak překvapil tím, jak byl rychlý. „Sestřičky vám nejprve rozkapou a znecitliví oči, pak jdete na sál. Paní docentka Skorkovská, která operaci prováděla, se mnou po celou dobu mluvila a ujišťovala mě, že je vše v pořádku. Necítila jsem vůbec nic. Jen jsem si chvíli poležela a bylo po všem,“ popisuje. Operatér při zákroku zakalenou čočku šetrně vyjme a nahradí ji umělou nitrooční čočkou, která v oku zůstane po zbytek života. Operace trvá pouhých 15 až 20 minut, probíhá bez narkózy a pacient jde ještě týž den domů.
Novým standardem je takzvaná bilaterální operace, při které se obě oči operují v jeden den. Vyšetření i základní operaci plně hradí zdravotní pojišťovny. Za příplatek si lze vybrat operaci s pomocí laseru nebo některou z prémiových nitroočních čoček, které dokážou zlepšit vidění za šera a při zhoršených světelných podmínkách, odstranit astigmatismus, nebo dokonce pacienta úplně zbavit závislosti na brýlích.
Šedý zákal už se nenechává uzrát
„Dříve se šedý zákal operoval až v pokročilé fázi, dnes je to jinak. Čím dříve přijdete, tím bude operace jednodušší a šetrnější během zákroku i při následné rekonvalescenci. Čím je šedý zákal pokročilejší, tím je oční čočka tvrdší a její odstranění je při operaci náročnější,“ vysvětluje docentka Skorkovská. Pokročilých případů přesto přibývá.
Paní Dagmar má operaci za sebou už pět let a do jejího světa se vrátily ostré obrysy i syté barvy. „Na dálku vidím stále krásně i bez brýlí. Přesně vím, jaká tramvaj přijíždí, a titulky v kině přečtu bez potíží. Hlavně se ale cítím bezpečněji – už se nemusím bát pádů kvůli špatnému odhadu vzdálenosti,“ říká. Na čtení dnes používá pouze slabé brýle. Těm, kdo operaci teprve zvažují, vzkazuje: „Všem lidem, které zákrok čeká, bych vzkázala jediné: Neváhejte.“
Když v šeru vidíte jen obrysy
Další problém, který vás může na podzim překvapit, je šeroslepost. Po změně letního času na zimní se začíná brzy smrákat a když nesvítí slunce, bývá i během dne příšeří. „Ať už jsou to mladí, staří, zdraví, pacienti s dioptrickými vadami… Všichni vidí za šera hůř. Je to proto, že zornička se rozšíří, tudíž do oka se pouští mnohem více různých světelných paprsků. Tím pádem vynikají takzvané aberace vyšších řádů, což jsou vlastně drobné dioptrie, které za dobrého osvětlení nemusí vidění tolik obtěžovat,“ vysvětluje Lucie Valešová.
Někdy ale zhoršené vidění za šera může signalizovat onemocnění, ať už již zmíněný šedý zákal nebo například geneticky podmíněné choroby sítnice (retinitis pigmentosa) či různá postižení zrakového nervu (včetně zeleného zákalu) i zrakových médií (čočka, rohovka). Nejčastěji se však jedná o postižení světločivých buněk při nedostatku vitaminu A. „Abychom viděli za šera i tmy, je třeba speciálních světločivých buněk, tzv. tyčinek. Pokud je jejich funkce narušená, naše schopnost vidění za šera a tmy je omezená. O šerosleposti mluvíme tehdy, když tyto buňky přestanou fungovat úplně,“ objasňuje oční lékařka MUDr. Eva Jerhotová, Ph.D., z Oční kliniky NeoVize Praha.
Pokud vám tedy letošní podzim připadá méně barevný než ty předchozí, neváhejte vyrazit na preventivní prohlídku k lékaři.
Připravila: Vlaďka Svobodová
