Jsme 4členná rodina a všichni sportujeme. Manžel bývalý horolezec a vášnivý cyklista, já bývalá házenkářka, nyní fanynka Bikram jógy a běhu, dcera basketbalistka a syn hokejista. Uspokojit pohybové a výživové potřeby takové rodiny je složité a jen to, že jedeme na Kronplatz na lyže, nestačí.
Skoro na sjezdovce s inspirací pro všechna roční období
Naše volba padla na hotel Falkensteiner ve středisku Kronplatz. Leží přímo u dolní stanice lanovky v obci Reischach nedaleko města Bruneck. Vybavení hotelu dle webu splňovala veškerá očekávání: jóga, posilovna, lezecká stěna, sauny, bazény, vířivky, odpočívárny a v neposlední řadě výborné jídlo chuťově, výživově i vizuálně. Skutečnost se ale do webu nedá přenést, přece jenom, hotel projektoval italský architekt Matteo Thun. Kombinuje moderní architekturu s přírodními materiály a horskou atmosférou.
Jaro, léto, podzim a zima to jsou hlavní linie jednotlivých hotelových křídel. Jdete do jarního a chodbu dekorují holografické obrazy cyklistů, lezců a jarní přírody. Pokaždé když procházíte, obrazy se proměňují a zacinkají karabiny. To vážně věděli, že můj manžel byl horolezec a už jen tento zvuk odrážející se ve skalách v něm musel vyvolat intenzivní prožitek?
Sportovní síň slávy
„Mami proč tady mají vystavenou hokejku a helmu, komu patřila?“ V lobby hotelu jsme narazili na sportovní síň slávy. Malého hokejistu samozřejmě zaujali exponáty související s tímto zimním sportem. Hned jsme si mysleli, že patří významným sportovcům, kteří v hotelu bydleli. Byli tam totiž i horolezecké boty, ploutve, běžky, tenisové rakety i atletická trička. Jasné, horolezectví patří k tomuto regionu, vždyť na vrcholu Kronplatzu se nachází Messnerovo horské muzeum, od architektky Zahy Hadid. Je zasvěcené historii alpinismu a Reinholdu Messnerovi, který jako první člověk na světě zdolal 14 osmitisícovek bez kyslíku.
Navíc, pochází ze stejného regionu jako rodina Falkensteiner. Tenisová raketa má připomínat vrcholové výkony v individuálním sportu, ploutve výkony a objevování nových prostředí, tričko s podpisy patří vítězům extrémního závodu Red Bull X-Alps, kteří během závodu běží a paraglidují a překonávají až 1200kilometrovou vzdálenost v celém alpském regionu. Dohromady hotel dekoruje přes 100 sportovních artefaktů a jeden z podpisů patří dokonce české tenisové legendě Martině Navrátilové. Jednoduše exponáty připomínají „summit“ – dosažení vrcholu nejen v extrémních sportech. A koncept hotelu společně s touto expozicí, navozuje v hostech pocit, že jsou součástí jedinečných sportovních výkonů.
Ale proč ta hokejka a helma
Aha, na lední výstroj bych málem zapomněla. Rodina Falkensteinerů je hlavním sponzorem hokejového klubu, HC Falkensteiner Pustertal z Brunecku, který hraje v mezinárodní soutěži ICE Hockey League. Kromě lyžování je hokej v oblasti jedním z nejpopulárnějších sportů. Investice do hokejového klubu, však nepředstavuje pouze efektivní marketing, ale i hrdost, prestiž, podporu regionu a komunitního života. Hosté hotelu mohou zajít na zápasy, majitelé na stadioně pořádat akce pro klienty i zákazníky. V neposlední řadě, díky sponzorství, se mladí lidé z oblasti mohou tomuto sportu věnovat. To už se synem litujeme, že jsme nevzali s sebou brusle a nešli jejich stadion vyzkoušet. Ale, pokud nebude draftovaný do NHL, mohl by hrát za „Falkensteinery“.
Posilovna na přání
No tak basketbalový koš tu vážně nemají, uzavře dcera pátrání po hotelu, zda by přece jenom nemohla někde trénovat střelbu. Skvěle vybavená posilovna je však dostatečný benefit. Po celodenním lyžování na Kronplatz a sjezdu černé sjezdovky Silvestr, která je díky vyšším odpoledním teplotám už trochu náročnější, se přece jenom vydá vyzkoušet moderní stroje a činky. Bazény ji už tolik nelákají, ale mladší bratr ji strhne svým nadšením, a tak se i ona se nakonec pustí do plaveckých výkonů a překonávání teplého venkovního bazénu o 25 metrech. Skrze páru pozoruje sjezdovky, které nás odpoledne při sjezdu z vrcholu tak potrápily.
Lázně nejen pro relax ale i sport
„To je bomba“, hlásí manžel, „hezky se zahřát po celodenním výkonu na lyžích“. A já se vnitřně mnu ruce, že jsem tentokrát naplnila představy o dovolené všem účastníkům. Má se sebou i celé plavecké náčiní ploutvičky, destičky, různé ucpávky nosu a uší, aby se zlepšoval ve výkonech. Já plavu na paní radovou, pěkně prsa, abych si nenamočila hlavu a nemusela fénovat vlasy. Do sauny o patro výš si beru saunovací klobouček a po rychlém ochlazovacím bazénku, ráda zapluji do vyhřátého, tentokrát relaxačního bazénu. Pozor nesmí se tu fotit, protože uživatelé se mohou koupat s plavkami i bez.
K výkonům vyzývá i pokoj
To bylo vlastně první, co jsme intenzivně vnímali. Za zavřenými dveřmi našeho dočasného soukromí, jsme se začali rozhlížet a zapojili všechny mysli. Žebřiny, designový cvičící a zároveň funkční balón. Infra „domácí“ sauna a průhled skrze ni do pokoje. Nejenom výkony, ale i regenerace. Ohledně výkonů jsme se chvíli přeli, ale když jsme zjistili, že dekorace jsou dvoukilové činky a váza je masážní válec, pochopili jsme, že ani na pokoji bychom neměli zahálet. Infra saunu jsme sice nevyužili, na žebřiny jsme věšeli zpocené prádlo po lyžování, ale činky, balon a masážní válec, nás zaujaly natolik, že si informace o značce vezeme domů a těšíme se, že někdo z nás pořídí designového Ježíška.
I jídlo bylo vrcholové
Na večeři jsme první den šli těsně před zavíračkou, neboť jsme se chtěli nabažit všech atrakcí hotelu. Trochu nás poté tlačila bříška, ale důmyslná kombinace středomořské a jihotyrolské kuchyně, umožnila každému výběr. Alespoň my dospělí, jsme si dali lehkou bílou rybu. Na další večery, jsme si naplánovali dřívější odchod, ale to by se dcera nemohla rozhodnout, že si vytvoří ukázkový outfit, včetně nalepování umělých řas. Po dvou a půl hodinách se nám sice vyloupla instagramová krasavice, ale na večeři jsme šli snad ještě později.
Prostor restaurace 7summit je různě dekorován a rozdělen na větší i menší místnosti. Hosty usazují tak, aby se vzájemně nerušili, tedy, aby např. zamilovaný pár neseděl vedle rodiny se 3 neposednými dětmi. V hlavní části je otevřená kuchyně. Tady se připravuje každovečerní i snídaňové menu. Kromě 3 chodů, je k dispozici bufet s pizzou, saláty, sýry a dalšími pochoutkami z lokálních a sezónních produktů. Navíc naši obsluhu zajišťuje velmi milá a profesionální číšnice ze Slovenska, Daniela.
Lyžování na kopci, kde se nikdo neztratí
Předchozí dvě zimy jsme lyžování vyměnili jednou za poznávání Andalusie obytným vozem, další zimu jsme věnovali prohlídce Říma. Je jasné, že se nám po lyžích docela stýskalo. Na druhou stranu, chtěli jsme si lyžování úžit v prostředí, které dobře známe. Lyžařská hora Kronplatz představovuje ideální místo. Neboť v podstatě všechny sjezdovky a lanovky vedou až na vrchol. Tudíž, když se někdo odpojí, je jednoduché se znovu sejít. Potkáme se na vrcholu. Byli jsme tu, když dnes již 16letá dcera byla miminko a my s manželem jsme se střídali v panoramatické restauraci u jejího hlídání. Byli jsme tu i později, když už byl na světě syn, měl 4 roky a my jsme ho poslali společně se sestrou na lyžařský zájezd do Krkonoš.
Tentokrát jsme si ale lyžování užili všichni pohromadě. Sem-tam se děti oddělily a jely do funparku překonávat limity, my rodiče jsme už raději trénovali jen výdrž. „Potkáme se na vrcholu po 4 jízdách“, a věděli jsme, že se nikdo nikde neztratí. Lyžařské středisko má množství širokých a dlouhých modrých sjezdovek, které vybízí ke carvingu. Naše oblíbené byli Olang s návazností na Spitzhorn a Ried, ale bývá tam víc lidí.
Dlouhé modré a široké sjezdovky Marncher a Hinteberg byly poklidnější, navíc vedly k restauraci, kde dělají nejlepší lyžařskou „gulash zuppe“. Jednoznačně nejvíc jsme si ale užívali sjezd do údolí po černých dlouhatánských sjezdovkách Silvestr a Herrenegg. Začátky jsme většinou odstartovali na červených Seewiese. Při posledních sjezdech do údolí byla spodní polovina už dost těžká a rozježděná, a tak jsme na sebe dohlíželi a volali jako v lyžařském tiktok trendu: Jéňo, Jéňo obloučky dělej!“, a strašně jsme se tomu smáli.
Připravila: Petra Sochorcová
