Čivavy z Ostravy poznávají, že pod drsnou maskou se skrývá zranitelné srdce. Další dětská kniha Markéty Pilátové je veselá, ale i poučná. Autorka dokáže nenásilně dětem přiblížit i tak složité téma, jako je posttraumatický syndrom a celkově téma duševního zdraví.
Příběh
Protagonisty knihy jsou dvě psí slečny rasy čivava – Lupe a Lupita. Pocházejí z Mexika a mají dar léčit lidské duše. Do Ostravy přiletěly letadlem se svojí novou paničkou. Let ani přistání v nočním městě pro ně nebyl právě příjemný zážitek. Vše se ale změnilo po setkání s dcerami jejich paničky. Byla to láska na první pohled, dokonce se zapomněly i třást. Později se seznámí i s morousem dědou Šedou, který také bydlí v Ostravě. Není to na první pohled příliš přívětivý člověk. Malé čivavy však místo toho, aby ho odsoudily, se začnou zajímat, proč se tak chová. Brzy přijdou na to, že vše pramení z jeho dávného zranění a traumatického zážitku. Čivavy se mu rozhodnou pomoc, a přitom si užijí spoustu legrace, kterou s nimi prožívají i čtenáři knihy.
Kniha Čivavy z Ostravy volně navazuje na knihu Kuna z Brna. Titul se věnuje mimo jiné obtížnějšímu tématu posttraumatickému syndromu, ale Markéta Pilátová to téma zpracovala pro děti velmi pochopitelnou a atraktivní formou. (Tomuto tématu se Markéta věnovala ve své předchozí knize Tsunami blues. Tu napsala pro dospělé čtenáře.) Postavy v „Čivavách“ jsou ztvárněny velmi autenticky – čtenář se pobaví, dojme, ale hlavně poučí. O psychickém zdraví, protože jedna z postav trpí posttraumatickým syndromem, ale i o Ostravě.
Právě Ostrava je dalším lákadlem knihy. Ocení ji každý milovník tohoto města. A ten, kdo Postava dědečka Šedy mluví ryzí ostravštinou. A dalo to docela práci, najít balanc mezi tím, aby kniha byla srozumitelná a zároveň autentická. Pokud by však přece jen někdo v textu nad významem dědových slov tápal, na konci knihy najde slovník, který ostravštinu převádí do běžně používané češtiny.
Připravila: Martina Vydrová
