Asi každý rodič si někdy posteskl nad neposlušností svého potomka. Možná i závistivě pokukoval po poslušném dítěti sousedů. Je ale opravdu důvod k povzdechu, či dokonce k závisti?
Mít poslušné dítě je jistě pro rodiče pohodlné, ale poslušnost s sebou přináší mnohá úskalí. Jak a kde se dítě, které je zvyklé jen poslouchat rozhodnutí někoho jiného, naučí samostatnému rozhodování a zodpovědnosti? Většinou nenaučí, bude celý život závislé na rozhodování druhých. My se pak nestačíme divit, co se to děje s tím dříve tak hodným (rozumějme poslušným) dítětem.
Dříve nebo později téměř všechny děti přestanou poslouchat své rodiče, ale protože se samy rozhodovat neumí, začnou poslouchat někoho jiného. Často pro nás rodiče někoho naprosto nepřijatelného. Dítě podléhá „kamarádům“, stává se členem party a jistotu nachází v poslušnosti k jejímu vůdci. Najednou předvádí naprosto šokující kousky, mohou se objevit i potíže se zákonem, všichni kolem se diví, co se to s tím poslušným a tichým chlapcem či dívkou děje. Nic, stále jen poslouchá, pouze někoho jiného. Nic jiného dělat nemůže, nikdo ho nenaučil rozhodovat se, vyjádřit nesouhlas, obhájit si svůj názor. A nepodlehnout např. hloupému nápadu ve skupině vrstevníků vyžaduje silnou osobnost a vysoký stupeň dovedností.
Samozřejmě, že ne vždy dochází k takovým dramatickým událostem. Jsou děti, které své rodiče poslouchají stále, ale ani tato situace se neobejde bez problémů. Dospělý člověk, který se sám neumí rozhodovat a i ve svých třiceti letech podléhá rodičům, není dospělý. Jeho nesamostatnost vyvolává velké problémy v partnerském vztahu. Není lehké žít s partnerem, který potřebuje ke každému svému rozhodnutí požehnání rodičů.
Učit děti poslouchat dospělé jen proto, že jsou dospělí, může mít velmi smutné následky. Lidé, kteří zneužívají děti, bývají přece také dospělí, často i známí dospělí. Dítě, které doma slýchá: „Musíš mě poslouchat, protože jsem dospělý, vím, co je pro tebe nejlepší, ty tomu ještě nemůžeš rozumět.“, se dospělému nedokáže postavit na odpor.
Ještě stále obdivujete poslušného potomka svých známých?
Já rozhodně nejsem příznivcem naprosto volné výchovy, děti musí respektovat pravidla, ale pravidla rozumná, s dětmi společně vytvořená, kterým dítě rozumí a respektují je i dospělí. Naučme děti raději zodpovědnosti, nechme je rozhodovat všude tam, kde je to jen trochu možné. U mladších dětí můžeme začít výběrem ze dvou možností (nabízíme možnosti tak, aby byly pro nás obě přijatelné), postupně u nich rozvíjíme samostatnost a zodpovědnost. Dovolme jim projevit nesouhlas, naučme je, že mohou mít jiný názor a jak ho přijatelným způsobem vyjádřit, jak diskutovat, argumentovat, co je to kompromis. Rozhodně to není cesta lehká, ale myslím, že nám za to naše děti stojí.
Autor: speciální pedagog Mgr. Markéta Plachá
