Probudím se brzy ráno. Lampička je zhasnutá, on leží na zemi, opřený hlavou o zeď čelem ke mně.
Posadím se. Konečně si ho můžu pořádně prohlédnout. Šátek se mu trochu sesunul, takže poprvé vidím velkou jizvu na pravé straně hlavy, kterou se patrně snaží zakrývat. I ta se mi na něm líbí. Celý se mi líbí. Chtěla bych, aby se na mě zase díval a usmíval se. Dotknu se bosou nohou jeho nohy. Probudí se. Odtáhnu nohu. Zívne. Podívá se mi přímo do očí. Tuším už delší dobu, že jsem do něj zamilovaná. Ale v ten okamžik si to poprvé naplno uvědomím.
Protáhne se. „Jak ti je?“
„Líp, mnohem líp. Vyspal ses trochu?“
„Ale jo.“
„Běž se pořádně vyspat.“
„Nepotřebuju. Nepůjdeme k bazénu? Odpočívat můžeme i tam.“
Mne si oči a sáhne si na hlavu. Pak si rychle upraví šátek.
„Tak jo. Opláchnu se a za chvíli přijdu.“
Už je skoro u dveří, když se otočí.
„Jak se vlastně jmenuješ?“
Už na mě čeká na svém místě. Když mě zahlédne, usměje se a mávne na mě. V rozpacích si rozložím osušku na lehátko vedle.
„Musím se napít.“
„Já taky. Tak jdeme.“
Stojíme u baru a čekáme na obsluhu, když zahlédnu Richarda. „Bože můj…“
Sleduje můj pohled a ušklíbne se. Chvíli mlčí a pak se zasměje. „Chceš se ho zbavit?“
„Jo, to bych si přála.“
„Tak jo, zbavíme se ho.“
A pak se ke mně přiblíží a zlehka mě obejme kolem pasu. Pak si položí hlavu na moje rameno. Je to nádherné. Cítím jeho vůni a jeho dech a tlukot srdce.
„Co to bude?“
Odskočí ode mě. Zírá na tlouštíka, který se najednou objeví za pultem. „Cože?“
„Co si dáte k pití, panstvo? Pán asi pivo, že jo? A slečna?“
„No, já…“ „Ano?“ Ulehčím mu to. „Dáme si pivo.“
„Tak jo.“
Rozhlédnu se kolem. Richard je pryč. Přesuneme si lehátka do stínu. Sundám si sukni, ale dlouhé tričko s krátkými rukávy oblečené přes plavky si raději nechám, z opalování nějakou dobu nic nebude. Sedneme si. Vypijeme pivo. Dojde pro další. Líbí se mi, jak se pohybuje, jako kdyby na to nepotřeboval žádnou energii. všechno, co dělá, je nenucené.
Je horko. Rozhodneme se, že se půjdeme vykoupat. Svléknu si tričko. Zachytím jeho pohled. Rychle skočím do bazénu. Vynořím se a on se za chvíli objeví vedle mě. Na hlavě má pořád šátek. To mi něco připomene. Sáhnu si na oči.
„Zapomněla jsem si sundat brejle.“
Začneme prohlížet dno bazénu. Ukážu na jedno místo. Okamžitě se potopí. Sebere brýle a vynoří se těsně u mě. Brýle položí na kraj bazénu.
„Děkuju.“
„Není zač.“
Dívá se na mě. Je tak blízko u mě. Jednou rukou se drží okraje bazénu. Druhou ruku zvedne a obejme mě kolem pasu. Přitáhne si mě k sobě. Položím mu hlavu na rameno. Stojíme takhle dlouho. Slunce už je vysoko. Stíny lehátek se zkracují. Vylezeme z bazénu, osušíme se a lehneme si. Jsem najednou velmi unavená. Dívám se na pocákanou podlahu u bazénu. Na otisky jeho mokrých chodidel na dlaždicích. Podívám se na něj.
Je otočený čelem ke mně a prohlíží si mě. Nemá brýle a šátek na hlavě má mokrý. Může ode mě být tak půl metru. Přiblíží se ke mně. Nevím, jak dlouho to trvá. Ale pak to udělá. Pomalu přitiskne svoje hebké rty na moje. Trvá to pár vteřin. Držíme se za ruce a mlčíme. Už se nemůžu dočkat. Přemýšlím čeho vlastně? Asi všeho.
KONEC
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pixabay
