Děti

Rizikové situace slouží dětem jako zdroj učení

Vzpomínáte na vaše dětství? Pravděpodobně nezahrnovalo čas strávený u počítače či televize v bezpečí vašich domovů, ani překotné převážení z jednoho kroužku na druhý.

Naopak jste si užívali běhání s kamarády, lezení po stromech a sem tam došlo i na odřené koleno. Ne všechny situace byly samozřejmě příjemné, ale naučili jste se díky nim překonat překážky, riskovat a zvládat negativní emoce a tyto dovednosti se v každodenním životě více než hodí. 

 Ve venkovním prostředí se často objevují příležitosti k překročení osobních limitů v situacích, jako je lezení po stromech nebo používání nástrojů, péče o oheň apod. Proto bychom měli dětem v těchto situacích poskytnout potřebnou podporu, vždy jim zůstávat nablízku, a odpovídat na otázky. Příležitosti pro vývoj nejsou hrozby, ale zdravé výzvy. Co mezi ně například patří? 

Práce s ostrými nástroji 

Děti chtějí proměňovat svět kolem sebe a vyřezávání je pro dítě vzácnou příležitostí, jak zažít, že si dokáží samy něco vytvořit. Děti hodně baví seřezávat kůru. K tomu se hodí čerstvé proutky lísky nebo bezu. Vidíte-li dítě pracovat se dřevem, všimněte si, jak je soustředěné, jak dokáže pracovat rukama od celé paže po drobné pohyby prstů, čímž pomáhá také k rozvoji jemné motoriky. Důležité je, že se k této činnosti dítě dostává postupně. Nejprve by mělo pozorovat ty, co vyřezávají. Ať už jsou to dospělí nebo starší kamarádi. 

V řadě lesních školek dostávají děti ostrý nůž k narozeninám, obvykle k pátým. Do té doby pozorují mladší děti ty starší. Vidí, jak vypadá místo, kde lze vyřezávat, a jak s nožem zacházet. Také si do té doby vyzkouší práci s kuchyňským nožem s kulatou špičkou, kterým lze krájet měkké jablko nebo hada z těsta. Ve chvíli, kdy dítě dostává možnost pracovat s ostrým nožem, zná už pravidla, které pozorovalo,” říká předsedkyně Asociace lesních mateřských škol, Tereza Valkounová. Pokud se dítě práci s nožem učí, nemělo by vyřezávat samo, ale vždy s dospělým a za každých okolností je nutné u této činnosti sedět. Když se dítě naučí práci s ostrým nástrojem v předškolním věku, nemělo by se stát, že “až bude dost velké” dostane do ruky nůž, se kterým neumí zacházet a ocitne se tak v mnohem rizikovější situaci. Děti tak předchází riziku tím, že se učí s nožem zodpovědně pracovat.

Lezení po stromech 

Lezení je zážitek, při kterém dítě zapojí celé tělo. Žádný pohyb není stejný a to velmi prospívá rozvoji senzomotorických drah, tedy těch, které propojují různé části mozku s tělem. Ne náhodou pomáhá pestrý pohyb rozvoji řeči. Před lezením je nutné se vždy podívat, co je pod stromem. Pokud je pod ním kámen, který nelze odvalit nebo větve, které nelze odsunout, vybereme jiné místo k lezení. Pro začátek lze vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu. Klidně u toho přemýšlejme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem. Samotné lezení pak plně nechme na dětech. Je to právě pozornost, kterou děti potřebují věnovat pouze sobě a pohybu. Pokud u toho mají poslouchat ještě naše slovní pokyny, pozornost se tříští a nelze se divit, že pak bezradně čekají, co s tím uděláme. 

Pozorování ohně 

Úlohou předškolního vzdělávání je zažít základní principy tohoto světa. Oheň je základ tolika jevů, že nemůžeme dělat, jako by neexistoval. Jen u skutečného ohně bude dítěti dávat smysl, aby si dalo pozor na jeho žár. Je však potřeba zajistit, že v bezprostřední blízkosti ohně bude k dispozici voda pro potřebu okamžitého zchlazení nebo hašení. U ohně s dětmi můžeme v klidu sedět a pozorovat, jak děti obezřetně poznávají, co oheň umí. Co hoří, jaké má barvy, jak voní a hřeje. Děti mohou mít klacíky, kterými dosáhnou do ohně, ale nevytahují je mimo prostor ohniště. Ohniště by mělo být ohraničené, se sezením okolo v takové vzdálenosti, že lze dobře projít mezi sedícími dětmi a ohněm. 

Venku za každého počasí

Když je venku zima, nebo třeba jen mrholí, mnohdy se rozhodneme s dětmi zůstat v teple. Přesto bychom dětem měli umožnit zažít pestrost počasí a budovat tak jejich odolnost. Podmínkou je udržet děti v suchu a teple. Pro rodiče to znamená pořídit více různých vrstev a typů oblečení na ven, a na cestu vzít náhradní oblečení. Ke zdraví přispívá i dostatek kyslíku a sluneční svit. Podmínky, které jsou vlivem častého pobytu v interiéru nedostatečné. I v souvislosti s aktuální pandemií často slyšíme, že pobyt venku nám všem rozhodně prospěje. Děti se venku postupně otužují, jsou odolné a přizpůsobivé. To je dobrý základ pro zvládnutí mnoha změn, které je v životě čekají.

Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Asociace lesních škol

Foto: Karl Lugmayer Pixabay


Diskuze: příspěvků